Očistec
Kto z vás si myslí, že určite pôjde do očistca?
Začnete žiť Boží život neba tu na zemi. Ak sa mi odovzdáte, nezbadáte ani prechod z tohto života na ten druhý - nebo.
**==***==**
Posolstvo z Medzugoria
Posolstvo z Medzugoria - 25. decembra 1990
„Drahé deti! Dnes vás osobitným spôsobom pozývam, aby ste modlili za pokoj. Drahé deti, bez pokoja nemôžete prežiť narodenie malého Ježiška ani dnes, ani vo svojom každodennom živote.
Preto proste Boha pokoja, aby vás chránil svojím plášťom a aby vám pomohol pre veľkosť a závažnosť pokoja vo vašich srdciach.Takto budete môcť vo svojich srdca šíriť do celého sveta. Som s vami a prihováram sa ti Boha.
Modlite sa, pretože satan chce zničiť moje plány pokoja. Modlite sa a napomôžte svojím dobrým životom, aby na celom svete zavládol pokoj. Ďakujem vám, že ste prijali moje pozvanie!"
Moc sv. omše
Jeden deň v očistci
Výsledok je katastrofálny. Ste úbohí, naozaj úbohí !
Nič ste nepochopili z posolstiev Panny Márie, musíte tu ešte zostať tri dni navyše ! Lebo vo vašom živote nebola láska.
Keď sprevádzam skupiny, odovzdávam im posolstvá a zvlášť milosť, ktorú Gospa dáva v Medžugorí - často a rada im kladiem túto otázku: Kto z vás si myslí, že určite pôjde do očistca?
Výsledok je katastrofálny. Skoro všetci zdvihnú ruku! Stáva sa to na i púte a neváham povedať im, čo si o tom myslím, ale, samozrejme, s úsmevom:
Ste úbohí, naozaj úbohí !
Nič ste nepochopili z posolstiev Panny Márie, musíte tu ešte zostať tri dni navyše ! Vo vašom živote nebola láska.
Vtedy použijem Vickine svedectvo; oni sa trochu uvoľnia a dobrovoľne opúšťajú staré schémy preniknuté fatalitou. Na konci prednášky, posledný test ukazuje, že už nikto nemá v úmysle ísť do očistca. - Ach! - vzdychnem si.
sestra Entmanuela
Ale vráťme sa znovu k Vickinmu svedectvu:
Po raji nás Gospa priviedla do očistca. Je to veľmi temné miesto a nemohli sme takmer nič vidieť, lebo tam bol akoby akýsi hustý, sivý dym ako popol. Cítili sme, že tam bolo veľa ľudí, ale do tvárí sme im nevideli kvôli tomu dymu( hriechy) . Počuli sme však ich stonanie a výkriky. Je ich veľmi veľa a veľmi trpia.
Počuli sme aj akési nárazy, akoby ľudia do seba udierali. ( udierajú sa najmä s tými s ktorími hrešili )
česť a dobré meno blížneho
Hriechy proti láske k blížnemu
Spytovanie svedomia
Ako Pekné dievča skončilo v pekle
o-tanci
Klamala som svet svojím klamstvom a falošnou nábožnosťou a som teraz v pekle - sv. Ján Vianney
Panna Mária ( Gospa ) nám povedala: „Vidíte, ako títo ľudia trpia! Čakajú na vaše modlitby, aby mohli ísť do neba."
Potom nám ešte veľa rozprávala o očistci. Čo ma najviac prekvapilo je to, že tam bolo veľa ľudí zasvätených Bohu: rehoľné sestry, ba dokonca aj kňazi.
Spytovala som sa Gospy ako je to možné, že zasvätené osoby sú v očistci. Odpovedala mi: „Áno, tieto osoby sa zasvätili Bohu.
Ak v ich živote nebola láska ! Preto sa dostali do očistca
Avšak v ich živote nebola láska ! Preto sa dostali do očistca.
" Skôr ako sme odišli z očistca nám Gospa veľmi odporúčala, „aby sme sa denne modlili za tieto duše".
Znovu som sa spýtala Vicky:
Vicka, cítila si v sebe bolesť týchto ľudí tak, ako si cítila i blaženosť vyvolených v nebi?
Panna Mária ( Gospa ) nám v tom čase dala zvláštnu silu a milosť, aby sme to tam mohli vydržať. Bez tejto sily by sme to neboli vydržali, pretože jedna vec je myslieť na očistec a druhá vec je vidieť ho.
Ešte dnes cítim velký smútok, ked myslím na tie trpiace duše a modlím sa za ne, pretože by som, prirodzene, chcela, aby všetci išli do neba. Avšak v tom momente sme cítli tú zvláštnu silu, ktorá nieje pozemského rázu. Bola to jedinečná okolnosť.
Takto asi možno zhrnúť niekolkými slovami celú podstatu návštevy očistca.
Neskôr Panna Mária ( Gospa ) pripomínala túto skutočnosť v štyroch posolstvách ktoré potvrdzujú učenie Cirkvi, ale aj svedectvá niektorých mystikov vy hlásených za svätých, ktorí zažili podobnú skúsenosť ako Vicka a Ja.
Medzi rokmi 1981 a 1984, keď sa vizionári spytovali Panny Márie ( Gospy ) na toho či onoho zomrelého, niekedy im povedala: „ Je so mnou " alebo „ Teba sa zaňho modliť."
Tak sa Jakov 5. septembra 1983 - presne v deň matknej smrti - dozvedel, že jeho matka Jaka je už v nebi. A bol veľmi šťastný.
Vicka, podľa teba, čo bolo v živote Jaky také dobré, že išla tak rýchlo do neba? - spýtala som sa. Medžugorský zázrak - Víťazstvo srdca
Ach, to je veľmi jednoduché! Ona všetky malé veci robila s láskou a celého srdca. Boh zveril každému nejakú úlohu.
Ty píšeš knihu a ja hovorím s pútnikmi... Všetko treba robiť so srdcom, v tom je tá veľkosť. Boh nevída, aby sme prenášali hory z jedného miesta na druhé. Drobné a každodenné veci vykonávané s láskou predstavujú pre Boha veľa. Veľa ľudí si komplikuje život... Nie, Jaka neurobila nič osobité. Ale Boh videl jej velké srdce!
Na výslovnú žiadosť Gospy sa v roku 1984 „čas osobitných súkromných otázok" skončil. A predsa som počas poslednej vojny pochopila prostredníctvom odpovedí na niektoré otázky pri rozhovore s Vickou, že Gospa dávala správy o tom či onom chorvátskom vojakovi z jej oblasti, či už umrel na fronte alebo bol vyhlásený za nezvestného.
V tom čase bolo málo Jiulnikov a Vicka strávila mnoho času potešovaním rodín, ktorých sa vojna ranila.
Jeden večer mi povedala: Viacero našich mužov je nezvestných. Počas zjavenia „sme" o tom hovorili a teraz musím ísť rýchle navštíviť ich rodiny... Pochop, že ča- ilji'i vo velkom strachu.
Pre nás, ktorí sme ešte na zemi, nie je najdôležitejšie vedieť, či niekto z našich najbližších je ešte v očistci alebo už v nebi... Najdôležitejšie je pochopiť, aký poklad nám Panna Mária ( Gospa ) ponúka svojou školou lásky v Medžugorí. Ten, kto vstúpi do jej školy, nepôjde do očistca! Určite nie!
Naše rozhodnutie stať sa svätým dokonale zodpovedá Božiemu plánu li.išom živote; to nie je z pýchy, ako som často počula. (Či azda svätá Terezia Ježiškova, blahoslavená Faustína či sv. Farár z Arsu boli pyšní ?
Začnete žiť život neba tu na zemi
„Ak sa mi odovzdáte, nezbadáte ani prechod z tohto života na ten druhý. Začnete žiť život neba tu na zemi."
Keď sprevádzam skupiny, odovzdávam im posolstvá a zvlášť milosť, ktorú Gospa dáva v Medžugorí - často a rada im kladiem túto otázku:
Kto z vás si myslí, že určite pôjde do očistca?
Výsledok je katastrofálny... Skoro všetci zdvihnú ruku! Stáva sa to na i púte a neváham povedať im, čo si o tom myslím, ale, samozrejme, s úsmevom:
Gospa naplnila svoje posolstvá mnohými presnými návodmi ako sa isť rovno do neba.
A ten, kto ich prežíva, neraz v sebe cíti nebeskú radosť. Nie iba radosť vychádzajúcu z ľudského uspokojenia, keď je niekto poriadku, ale aj Božskú radosť, ktorá zostáva aj v čase skúšok.
Rada citujem (Gospine slová, ktoré povedala Jelene Vasilij v roku 1986:
„Ak sa mi odovzdáte, nezbadáte ani prechod z tohto života na ten druhý. Začnete žiť život neba tu na zemi."
V januárovom posolstve v roku 1983 Gospa spomína rôzne úrovne očistca; niektorí sú bližšie peklu, niektorí bližšie k raju.
Svojimi modlitbám za tieto duše získavame orodovníkov, ktorí nám pomôžu v živote. Svätá Katarína, blažená Miriam z Betlehema, Farár sv. Ján Vianney z Arsu, Mária Anna od Ježiša, svätá Margita-Mária Alacoque, svätá Faustína atd. ...
Je veľmi málo takých farností, v ktorých učia veriacich základné pravdy o tom, čo sa deje po smrti.
Mnohí ľudia sa preto nestarajú o svojit h mŕtvych, ba čo viac nechávajú sa zviesť falošnými doktrínami, akože po smrti nie je nič" alebo doktrínou o reinkarnácii. Táto nevedomosť často plodí strach.
O očistci
Duše v očistci musí tolik trpět kvůli své nedbalosti, kvůli pohodlné zbožnosti, kvůli nedostatku horlivosti pro Boha a spásu bližních. Jak se jim dá pomoci, když ne zadostiučiňující láskou, která za ně obětuje ty činy ctností, které ony samy v životě zvláště zanedbávaly ?
Kdyby lidé věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Božím Srdcem, a kdyby věděli, jakých milostí je možné dosáhnout na jejich přímluvu, jistě by nebyly tak opuštěné; musíme se za ně hodně modlit, aby se ony hodně modlily za nás.
Sv. Jan Maria Vianney, farář arský (1786-1859)
Probuďte se, spáči, proste Boha za duše v očistci !
pokračovanie
Posolstvo z Medzugoria - 25. januára 1991
Peklo existuje !
Zjavenie v Medzugorií
Moc sv. omše
home
OČISTEC
Na obrázku Panna Mária podáva kňazovi - pre záchranu od večného zatratenia sv. škapuliar : enter
Z knihy duše v očistci : Maria Simma a Videní očistce - a traktát o očistci svátá Katarina Janovská, Mária Simma ( cirkevne schválené )
Bůh, k němuž dospějeme, je nebem; Bůh, kterého ztratíme, je peklem; Bůh, který nás očišťuje, je očistcem. Hans Urs von Balthasar (1905-1988)
Duše v očistci musí tolik trpět kvůli své nedbalosti, kvůli pohodlné zbožnosti, kvůli nedostatku horlivosti pro Boha a spásu bližních. Jak se jim dá pomoci, když ne zadostiučiňující láskou, která za ně obětuje ty činy ctností, které ony samy v životě zvláště zanedbávaly ?
Moc svätej omše !
Kdyby lidé věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Božím Srdcem, a kdyby věděli, jakých milostí je možné dosáhnout na jejich přímluvu, jistě by nebyly tak opuštěné; musíme se za ně hodně modlit, aby se ony hodně modlily za nás. Probuďte se, spáči, proste Boha za duše v očistci !
Sv. Ján Maria Vianney, farář arský (1786-1859)
Podporujem pápeža ! Kdo nie je s papežom, nebude v pravde !
Zjavil sa mi môj praprastarý otec a prosil ma, aby som sa za neho sedem dní postil a dal slúžiť svätú omšu | Read more
30 omší sa zosnulých - viete prečo je to 30 svätých omší ? | Kenneth McAll - uzdravenie rodových koreňov s predhovorom Pátra Vojtecha Kodeta
Jeden den v očistci | Sätý Otec Pio | Read more
Božie milosrdenstvo
Nepôjdem do očistca !
O pekle
Proroctvá svätého don Bosca
Pápež a Medzugorie
Posolstvo z Medzugoria - 25. januára 1991 - Peklo existuje !
Nemôžem sa na neho pozerať, taký je ošklivý. Povaľuje sa v horiacich plameňoch .... sv. páter pio
Všetci pôjdu do neba ? Čomu veria katolíci ?
Moc svätej omše !
Ako môžem dušiam v očistci pomáhať ?
Proroctvo a Zjavenie Svätej Brigity Švédskej
Ocistec a hojenie zranených emócií - Stiahni - doc
Kdybychom vědéli, jakou cenu pro věčnost má jediná mše svätá
Kdybychom vědéli, jakou cenu pro věčnost má jediná mše svätá, byly by kostely plné i ve všední den.
V hodiné smrti jsou mše sv. jichž jsme se zbožné zúčastnili, naším největším pokladem; jsou mnohem cennejší než mše svätá které se za nás slouží po smrti.
Moc svätej omše !
Rodiče a vychovatelé si stežují, že děti jsou dnes drzé a neposlušné.
Má to svou príčinu. Kdysi chodily déti denné na školní mši svätou; modlitba a sv. pŕijímání jim dávaly silu k poslušnosti a plnéní povinností.
Ani otec, ani matka, ani žádný katecheta nemuže dát do srdce dítéte to, co tam múže vložit Spasitel pri mši sväté a ve svatém pŕijímání.
Také se mne ptali, zdali má smysl a cenu zapalovat svíčky nebo lampičky. Ano, má, hlavné jsouli posvécené. Ale i když nejsou posvécené, uvážme, že pŕece kupujeme svíce nebo olej z lásky k zemŕelým a každý úkon lásky má velikou cenu.
Moc svätej omše !
Klamstvo
Príde klamstvo, aké svet ešte nezažil
Je škoda, že v mnohá domech už nemají kropenku ( svätennú vodu)
Nezáleží na tom, zdali vylijeme celou konvičku nebo jenom kapku; lepší je kapka spojená s modlitbou za duše v očistci.
Je škoda, že v mnohá domech už nemají kropenku. Tím ztrácejí příležitost obětovat svěcenou vodu za duše v očistci.
O tajomnej Bratislavskej soche ktorú dal zhotoviť mŕtvy enter
Zjavenia Panny Márie vo svete
Které hřichy se v očistci nejvíc trestají ?
Hríchy proti lásce, nactiutrhání, pomluvy, nedostatek smírlivosti, hádky ze zištnosti nebo závisti ...... znamenají na véčnosti velkou tíhu.
Máte napr. néjakého pobudu. Mohl z ného byt dobrý človék, kdyby se s ním bylo dobre a laskavé zacházelo. Neodsuzujme takové lidi, ani se jim nevysmívejme, velice to naši duši škodí. Jak často osamélí lidé naŕíkají, že jim nikdo nepomuže. Pritom v sousedství žijí mladí chlapci, ale ani jim nenapadne odhrnout starým a bezmocným sousedúm v zimé sníh a uvolnit jim cestu. A přece právé skutky lásky budou na véčnosti nejvíc odměnény.
Jak často se hreší nelaskavými řečmi a soudy, o tom by se dala napsat celá kniha.
Kdybychom se řídili napomenutím Matky Boží: „Buďte ke všem lidem laskaví a dobrí", obrátila by se většina lidí a nemuseli bychom se bát komunismu.
Slovo múže zabít, ale slovo múže také uzdravit. Láska přikrývá množství hříchú.
Zlí úmysel zabíja
Ako si najať zabijáka ?
O ohováraní
česť a dobré meno blížneho
Zjavenia Panny Márie vo svete
Proroctvá svätého don Bosca
Buďme laskaví hlavné ke svým nepřátelum. Byt dobrí k tém, kdo nám dobro prokazují, to činí i pohané, říká Ježiš Kristus. Ale činit dobre tém, kdo jsou vuči nám nepŕátelsky naladéni, to je pravé kresťanské jednání, to od nás Spasitel žádá, tím bychom mohli z mnohého nepřítele udélat přítele a sobé ušetřit velkou část očistce.
Hriechy proti láske k blížnemu
česť a dobré meno blížneho
Hriechy proti láske k blížnemu
Nemôžem sa na neho pozerať, taký je ošklivý. Povaľuje sa v horiacich plameňoch .... sv. páter pio
Co trpí duše v očistci ?
česť a dobré meno blížneho
Hriechy proti láske k blížnemu
To má tisíc podob. Je tolik druhu očistce, kolikje duší. Každé duši se stýská po Bohu, a to je snad nejpronikavéjší ze všech bolestí. Jinak je každá duše trestána tím, čím hŕešila, jak konečné je tomu zčásti i zde na svété, kde po špatném skutku násle-duje trest.
Kdo nadmerné jí, trpí bolestmi bŕicha a nadmérnou váhou, kdo príliš kouŕí, otravuje se nikotinem a trpí často rakovinou plic atd.
Žádná duše by se z očistce nevrátila ke svému pŕedchozímu životu, nechce zpét do tmy, v níž my žijeme, protože už poznala, o čem my nemáme ani tušení. Duše si přejí očistec, očistný oheň, tak jako zlato se chce v ohni zbavit nečistôt.
Umíme si představit mladé děvče, které by chtělo jít na první ples ve špinavých šatech a s neupravenými vlasy?
Duše v očistci má už jasnou predstavu o Bohu, Buh se jí ukázal v takové zářivé, oslepující kráse a čistoté, že by ji ani všechny sily nebeské ne- dovedly pohnout k tomu, aby pŕedstoupila pred Boha, dokud na ní bude lpét sebemenší škvrna.
Teprve jasná, dokonalá duše se odváži jít v ústrety věčnému světlu a Božské dokonalostí, aby spatřila Boha v tváří v tvář.
ZKUŠENOSTI SVĚTCÚ S DUŠEMI
V OČISTCI
Nekolik príkladu známych zjevení duší z očistce
Sv. Kristína Belgická (1150-1224),
pasačka ze St. Tron- du v lutyšské diecézi, které ŕíkali také Podivuhodná Kristína, protože se v jejím životé prihodilo mnoho dosvedčených divu, mohla ve vidéní spatŕit nebe i očistec. Slyšela hlas: „Kris- lino, ted'jsi v nebeské blažeností; ponechávám tvému svobodnému rozhodnutí už ode dneška zustat mezi vyvolenými, nebo se ješté vrátit na zem a pomáhat dobrými skutky duším v očistci
. Zvolíš-li to první, budeš už v bezpečí a nemusíš se ničeho bát; v opačném pŕípadé se vrátiš na zem a tam té čeká oprav- dové mučednictví.
Zato však pomužeš nešťastným a tvá koruna bude krásnéjší." Kristína odpovédéla: „Pane, dovol mi vrátit se, abych mohla trpét za zemŕelé. Nebojím se žádných bolestí ani trpkostí." Potom konala mimoŕádné kající skutky za duše v očistci. Mnohé z nich, mezi nimi Ludvík hrabé z Leonu, se jí zjevily a dékovaly, že je vysvobodila z očistce.
Sv. Gertruda Veliká, abatyše v Helftu
pisatelka slavného díla „Posel božské lásky" (1256-1302), vidéla jednou duši zemŕelé ŕeholnice, která posuňky naznačovala, že odchází od své- ho božského Ženicha. Když sej í Gertruda ptala, proč to délá, odpovédéla: „Nejsem dosud očišténa od téch skvrn, které zane- chaly moje hrichy; i kdyby mi dovolil v tomto stavu vstoupit do nebe, neprijala bych nabídku, protože vím, že dosud nejsem dústojnou nevéstou svého Pána, i když se ti jevím v takovém jasu."
Proč délám prednášky ?„Musíš jítvšude, kde té žádají," "kají duše z očistce, „to je tvúj apoštolát." Také koncil žádá, aby laici více apoštolský pracovali. Každý katolík dostal biŕmováníií1 úkol podlé svých daru praco- vat pro víru a pravdu.
Proto je jsou povinností délat tyto prednášky, i když to i množí knéží nechápou a pŕes žádosti svých véšiících je nepovolují. Modleme če za takové knéze. Nechci nie za prednášky a diskuse, musí mi jenom zaplatit cestu a stravu. Už mi také pŕedhazovali, že dostanu víc dobrovolných daru, než mne stojí cestovné. Je to pravda, ale já to nepotŕebuji pro sebe.
Pŕijde to do „pokladničky duší v očistci", kam ostatné pŕi- jde každý pŕebytečný haléŕ. Vše patrí duším v očistci, které žádají o mši svätou nebo néjaký dar na dobrý účel.Jsem zvyklá na jednoduchý život V rodném domé, když jsem chodila do školy, jsme v poletí*16 a večer neméli nie jiného než polévku a kousek chleba, a Přece nás všech osm déti vyrostlo ve zdraví. Často by lidé býli z dravéjší, kdyby méli prostší stravu.
Lidé se mé ptají, do jakých jsem chodila, když dovedú délat takové prednášky. Chodila jsem jenom osm let do obecné školy. Ale svým stykem s dušemi v očistci jsem se mnohému naučila a zménila jsem se. Mám také velkou dúvéru v Ducha Svätého. Teprve až se naučíme S dťrvérou vzývat Ducha Svätého, poznáme, jak mocné nám pomáhá. A jak duležité je jeho pŕispéní hlavné pri výchové déti; flikdy nemohu dost radit rodi- čúm a vychovatelúm, aby prosili Pucha Svätého o osvícení.
Je treba odpouštét až za hrob?
Jednou ke mné přišel nějaký rolník a stežoval si: „Právě stavím stáje. Pokaždé když zeď vytáhnem do určité výšky, spadne mi na druhé strané. Už jsme všechno vymišleli, a chybu vúbec nenacházíme, musí v tom být něco nepřirozené .... Co máme délat ?
Ptala jsem se: „Nemáš mezi zemřelými nékoho, kdo proti tobé néco mél nebo ti byl nepřátelský?"
Odpovédél: „ Ale mám a hned jsem si myslel, to múže byt jen on a že mi ani z hrobu nedá pokoj."
Přeje si jenom, abys mu odpustil ...
Nedá tí pokoje, dokud mu ze srdce neodpustíš."„Co? Tomu mám dpustit, když mi v životé tolik uškodil, aby jenom mohl odletět do nebe? Ne a ne, jenom ať si svoje odpyká."Musela jsem ho uklidňovat: „ Právé proto neletí do nebe, musí si to odpykat.
Že potom to bude lépe snášet. Nedá tí pokoje, dokud mu ze srdce neodpustíš."
Stále tomu nechty rozumét, a proto jsem se zeptala: „Nač se potom modlíš v Otčenáši .Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkúm'? Vždyť prakticky Pánu Bohu říkáš: Nesmíš mi odpustit, protože já bližnímu také neodpouštím."Musel pŕipustit: „Ano, teďje mi to jasné." Podarilo se mi ho přivést k rozhodnutí- „Ano, ve jménu Páné mu odpouštím, aby také mné Pán Búh Odpustil."
O hneve a odpustení
hore na začiatok
Jakým zpusobem dostávam odpovéď?
Pouze v první sobotu v mésíci nebo na svátek P. Márie se mohu ptát, zdali je dosud nékterá duše v očistci. Když se nékte- rá duše zjeví a poté, když mi ŕekla, co potrebuje pro své osvobo- zení, ješté u mne zustane stát, vím, že mohu položit otázku. Odpovéď však už nedc)stanu Qd této duše, které otázku položím, a to prosté proto, že ona už bude vysvobozena, když se udéla- lo to, oč požádala.Odpovéď přinese jiná duše, která smi pŕijít požádat o pomoc pri vysvobození.
Ta řekne, když už přednese svoji záležitost, že duše X. je ješté v očitci; nebo už je vysvobozena. Ve svém seši- té mohu potom zji^t, ^do se na jméno oné duše ptal, a zprá- vu té osobé sdélit.Múže však nékdy trvat dva i tri roky, než dostanú odpovéď. Ale často je to dŕíve; podlé toho, jak Búh chce. Zda mohou duše z očistce řici kdo je v pekle, to nemyslím; ale nedá se z toho vyvozovat, že žádné peklo není.Ach, peklo existuje a množí lidé jsou v pekle! Ptá-li se mne nékdo, jak nejistéji nepřijít do pekla, řeknu mu: „Buďte pokorný, pokorný človék do pekla nepŕijde, ale pyšný je v nebezpečí véčného zatracení."
Pomáhají plnomocné odpustky v hodine smrti ?
Jednou se dal néjaký muž ptát na svou zemŕelou ženu. Odpo véď byla, že tato žena je ješté v očistci. Bylo zvláštni, že tato pani byla v nékolika bratrstvech, kde bylo možné získat odpustky v ho- diné smrti; dalo by se tedy pŕedpokládat, že není v očistci.
Ptalajsem se jedné duše a dostala jsem odpovéď: „Abychom sami pro sebe mohli dosáhnout plnomocných odpustku, musí být duše úplné osvobozena od veškerého lpéní na pozemských vécech; jenom tehdy získá plnomocné odpustky. K tomu je mnoho potřebí. Máme napr. na smrtelné posteli matku pěti déti a ta musí Pánu Bohu říci: ,Chci jenom to, co chceš Ty, život, nebo smrt, úplné podlé Tvé vúle.' To vyžaduje mnoho, človék musel pŕedtím v takovém duchu žít, jinak to nesvede."
Příjdou také děti do očistce ?
Ano, také déti mohou pŕijít do očistce, a to i ty, které dosud nejsou školou povinné. Jakmile díté ví, že néco není správné, a pŕece to udélá, proviňuje se. Takové déti nemají žádný dlou- hý ani téžký očistec, protože jim chybí plné pochopení. Neříkejte však, že díté tomu dosud nerozumí; díté chápe víc, než si myslíme, a má citlivéjší svédomí než dospélý. Co se déje s nepokrstenými détmi, které zemrou ješté pred krstem? Pro takové déti je také nebe, jsou šťastné, ale nepatří na Boha.Vědí však o tom tak málo, že věří, že mají to nejlepší, co muže být.
Co se sebevrahy, jsou zatraceni ?
Ne, ve vétšiné prípadu nejsou pri plném rozumu a nevédí, co činí. Mnohem víc zodpovédnosti nesou ti, kdo zavinili jejich sebevraždu.
Přijdou také jinověrci do očistce?
Ano, i ti, kdo nevěřili v očistec. Netrpí v očistci tolik, co katolíci, protože neméli k dispozici tolik milostí, ovšem nemají potom ani stejnou blaženost.
Samy si duše v očistci nemohou pomáhať ?
Ne, vubec nemohou samy sobé pomáhat, ale nám mohou pomoci, když je o pomoc prosíme.Napomenutí duší z očistce. Často dostávala Márie Simmaová od duší v očistci napomenutí a praktické rady.
Nékteré zde krátce uvedeme: Neuctívá se už Nejsvétéjší svátost oltárni tak, jak by to mélo být. V mnohá moderních kostelích neni už Nejsvétéjší svátost ve stredu kostela. Často se malují obrazy a dělaji sochy, které se vysmívají tomu, co predstavují."
Kdo chce přijímat kleče, má se mu to umožnit, jak to výslovné žádal pápež Pavel VI
Rovnéž považuji za nedostatek pokory a úcty, když se požaduje, aby se sv. pŕijímání prijímalo vstoje a bez pokleknutí. Neznamená to, že by se nesmelo pňjímat vstoje, napr. nemocní a starší lidé. ( Papež Jan Pavel II. se vyjádřil k přijímání na ruku a řekl: „Dotýkat se posvěcených částeček a rozdávat je vlastníma rukama je privilegiem posvěcených osob. )
sv. prijmanie na ruku
sv. prijmanie na ruku
Podporujem pápeža !
Více času by se mélo vénovat modlitbé ružence. Ruženec má velkou moc. Panna Maria je pomocnicí kŕesťanu.
O sv. rúženci
Modlitba rúženca je silnejšia ako atomová bomba
Zázrak v Hirošime
Sv. přijímaní do neposvěcených rukou?
Jeden kňez přišel ke mne a řekl: „Modli se za mne, musím téžce trpét."
Více nemohl ŕíci, potom zmizel. Jedna jiná duše mi pozdéji ten prípad vysvetlila: „On musí téžce trpét, protože zavedl pŕijímání na ruku a zpúsobil, že byla odstranéna prijímací klekátka.
Nejvíce by se mu pomohlo, kdyby se ta klekátka vrátila tam, odkud je nechal odstranit, a kdyby prestali pŕijímat na ruku tí, které k tomu pŕivedl."
Ŕekla jsem o tom príslušnému dekanovi, který mél také po- rozuméní. Ŕekl: ,Já jsem prijímaní na ruku nezavedl. Co se tyká klekátek, mohu se jenom pokusit, jestli toto pŕání poslechnou. Ale musím rozhodnutí o tom pŕenechat místním knéžím." Už dvakrát pŕišel jeden knéz a stéžoval si, už potretí, že musí velmi trpét, protože odstránil v kostele klekátko pro prijímaní a donútil lid, aby prijímal vestoje.
Pápež řekl: Kdo by chtél pŕijímat vkleče, musí dostat pŕíležitost pŕijímat sväté pŕijímání na klekátku.
Vidíme, že tu néco není v poŕádku. Pápež dovolil, že se smi pŕijímat také vestoje. Kdo by ale chtél pŕijímat vkleče, musí dostat pŕíležitost pŕijímat sväté pŕijímání na klekátku. To chce pápež a to smime požadovat od každého knéze. Jiná knéžská duše ŕíkala: ,Já musím hodné trpét, protože jsem zavedl pŕijímání na ruku.
Kdyby néjaký knéz nebo biskup védél, jakou zodpovédnost nese, když zavádí pŕijímání na ruku, tak by na místé prestal podávat na ruku a také by už žádné nezavádél."
Ted pŕichází jedno téma, se kterým všude narazím. Je jasné, dnes je moderní doba, ale pŕikázání Boží se nedají modernizovat. Boží pŕikázání patrí znovu do vyučování náboženství. Pryč s „Holandským katechismem", který zpochybňuje dúleži- té pravdy víry nebo je zamlčuje. Kupujte zase starý katechis- mus, jako ve Švýcarsku. Tam dávají tisknout tisíce starých katechismu, aby se déti mohly zase správné vyučovat, a když to knéz nebo katechetka už nedélá, pak to délají rodiče.
Sv. príjmanie na ruku
sv. prijmanie na ruku
Neslušné oblékání podporuje nemravnosť
Všude narážím, když z príkazu duší v očistci upozorňuji, že neslušné oblékání podporuje nemravnost. Tuto vec treba brát vážne a ženy zde mají velkou zodpovédnost."„
Duše z očistce si také přejí, aby se včas udélala závet. Jak často se spory vlečou i do tretí generace, protože buď nebyla učinená závéť, nebo byla nespravedlivá."„Je dúležité, aby každý pomáhal budovat Boží království. Rodičejsou zodpovední, když na ném nedovolí détem aktivné spolupracovat. Mladí se proviňují, když odmít- nou z pohodlnosti néco pro Boží království udélat." Stavba kapleJedna duše z očistce se vyjadrila, že si Matka Boží preje, aby v Sonntagu byla vybudována kapie. Označila presné místo, protože tam kdysi byla polní kaplička s obrazem Panny Márie. Ta byla roku 1914 kvúli stavbé cesty odstranéna.Uvedomila jsem o tom svého zpovédníka, který se véci vážné ujal, protože védél, že na tom místé skutečné stávala mariánská kapie. Mohli si na ni vzpomenout jenom starí lidé.Kapie Rufenen (volajících) - Rufana - byla postavena far- ním provizorem Aloisem Moritzem místo zlomeného sloupku u cesty do osady Turtsch. Byla to polní kapie ke cti Matky Boží, byla brzy zchátralá a v roce 1914 byla zborená.Na jejím místé nechal postavit farár Alfons Matt v letech 1958/59 novou kapii. Má rozméry sedmkrát tri metry
Porovnaj - Ty sa hanbíš za svoje telo, oblečenie ? Ja sa však hanbím za tvoju dušu
Pán ju vyslobodil z ťažkej štvor ročnej depresie - sv. Lidvina
Videnie očistca
SMYSL MILOSTÍ, KTERÉ DOSTÁVÁŠ
V závěru večerní modlitby se přede mnou zjevil můj strážný anděl. Jeho nesnesitelně třpytivou tuniku zdobil ohnivě červený kříž: byl rudý jako krev a ostře zářivý.
Pochopil jsem, že se mám ještě horlivěji modlit a připravovat na nová utrpení. Řekl mi:
„Pochválen bud Ježíš Kristus! Jeden z tvých blízkých je ještě v očistci. Modli se za jeho vysvobození a vybízej i druhé, aby se za něho modlili, Nejsvětější Trojice si to vroucně přeje.
Kdyby mohla, okamžitě by vyprázdnila celý očistec! Jestliže se budete modlit a přinášet oběti, bude tato duše vysvobozena na Velký pátek." Tato slova mě ohromila. Zdál se mi to dlouhý, ale zároveň i krátký čas. Nevím, co na to říct. Vždyť po smrti již neexistuje čas, alespoň ne podle našich představ. Je to už něco úplně jiného. Ptám se anděla, zda má ten člověk ještě hodně trpět a co mám dělat.
Anděl odpovídá: Ano, trpí více, protože se blíží jeho vysvobození. Ale jak víš, je to utrpení z lásky. Modli se, obětuj za něj svoje mše, často se modli ,Můj dobrý a nejlaskavější Ježíši', zejména po přijímání. Především konej pokání! Půst a pokání jsou největší pomocí pro svaté duše v očistci. K tomuto umrtvovánísi však musíš vyžádat souhlas od svého otce... Umŕtvuj své smysly, především oči a jazyk, poněvadž Bůh potřebuje duše mlčenlivě a vnitřně připravené. Trápenia zármutky uchovávej jen pro Ježíše, jen jemu se s nimi svěřuj. Nespoléhej se na své bratry: musíš být duší radosti v kříži. A když poznáš hříchy této duše, dej za ně náhradu ctnostmi, které jsou jejich protikladem, odpovídají jim takřka v opačném smyslu..."
Cože ? Ty víš moc dobře, co máš delat !
Především konej pokání !
Vidím tu osobu v jasných plamenech. Říkám svému andělovi a této duši, že už někdy nevím, co mám dělat, protože se často bojím, že se mýlím, že jsem obětí své vlastní představivosti.
Anděl na mne přísně pohlédl a duše mi rázně pověděla: Cože? Ty víš dobře, co máš dělat!
Máš mnoho milovat, hodně se modlit, mlčet o Božích darech, a zvláště být poslušný svého duch. otce. Nedej se odradit !
Ať nám tvé váhání neuškodí, vždyť vaše modlitby, vaši pomoc potřebujeme nejen pro nás samotné, ale především pro Boha! Protože to je vaše úloha, tím se Pán oslaví."Toto pokárání mě znovu postavilo na nohy, smím-li to tak říct.
A ta osoba rázně a zároveň laskavě pokračovala: Není třeba si klást otázky, Bůh ví, jaké má s tebou záměry.
O Božej vôli - svätý Alfonz de Liguori
Sv. Faustína : Ako Boh udeľuje vnuknutia ?
Nechej ho působit, ať může uplatnit svou milost! Tyto milosti ti uděluje k tomu, abys je svěřil svaté Církvi. Bůh to chce využít pro dobro, probudit spící duše, připomenout lidem uzavřeným ve svém egoismu, že jejich život nekončí na zemi, ale že pokračuje i po tělesné smrti. Dnes lidé vůbec nemyslí na očistec, dokonce jeho existenci popírají stejně jako existenci pekla: musíš jim říct, že nebe, očistec a peklo existují! Ano, i peklo, i peklo existuje, a bohužel není prázdné!" V krátkém záblesku mi ukázal tajemství pekla. Myslel jsem, že ze šoku omdlím, ale nevydal jsem ani hlásku. Můj anděl mě podepřel a duše pokračovala: Bůh, který je samo Dobro, však chtěl odhalit toto velké tajemství očistce své lásky. Mnozí světci, poučeni Boží moudrostí a naplněni jejím světlem pravdy, poučovali a psali o tomto tajemství lásky, aby oslavili Pána v jeho milosrdenství, aby osvítili duše a varovali je, aby povzbudili Církev, aby se za nás víc modlila a přimlouvala."Osoba se odmlčela.
Upřela zrak na zářivé nebe a vážně pokračovala: Poslouchej dobře, co ti teď povím. Vlastním smyslem milostí, které dostáváš, je to, že tě jimi Bůh zahrnuje, i když nejsi hoden, protože má soucit s tvou ubohostí.
Kontemplace tohoto velikého tajemství, rozvažování o Božím milosrdenství a spravedlivosti, meditace o skutečnostech posledních dnů mají pro vás být školou a příkladem: protože vaší úlohou je usilovat o to, abyste se stali svatými, připravovat se na vstup do Božího domu po vaší pozemské smrti.
Všechny tyto milosti a ponaučení ti Bůh uděluje v takové míře jen proto, aby povzbuzoval tebe a duše ke svatosti. Ano, vy máte být svatí: Bůh chce, abyste byli svatí, to je vaše pravé štěstí. Ježíš vám v Církvi dává všechny prostředky: naučte se je užívat, čerpat z nich užitek!
Tohle všechno ti říkám a ukazuji proto, aby se duše zanítily láskou, aby dychtily po Bohu, aby netoužily po ničem jiném než po jeho čisté vůli. Učiňte všechno, abyste se vyhnuli očistci: ne ze strachu, ale z lásky. Modlete se za nás, kdož jsme se mu nedokázali vyhnout, ale nevybírejte jednotlivé duše kromě těch, za které jste osobně povinni se modlit; všechno svěřte dobrotivé Matce, nebeské Pokladní; ona všechny přímluvy rozdělí podle Boží vůle.Povím ti teď, které jsou nejúčinnější prostředky k tomu, aby ses vyhnul trestům v očistci: ve všem hledej jedině Boží slávu, odpoutej se úplně ode všech stvoření, ve všem chtěj plnit jen čistou Boží vůli2, s láskou se připravuj na smrt, pěstuj ctnosti poslušnosti, pokory a ohleduplnosti a nos škapulíř Královny Karmelu. To je vlastně program všeho pozemského života. Až budete někdy číst dobrou knihu o očistci, dozvíte se, že tady o něm neříkám nic nového. Kdo však tomu teď obětuje čas?Víš, že existuje forma duchovního labužnictví, která spočívá v tom, že člověk čte jenom díla, která duši přinášejí útěchu a smyslové uspokojení? Mnoho zbožných duší chce číst jen to, co se jim líbí, pod záminkou, že jim to vyhovuje. Jenže to, co se člověku líbí, je zřídka lepší, a kdo tímto způsobem vyhovuje svým duchovním choutkám, upadá brzy do samolibosti."
V tu chvíli duše ztichla a usmála se. O očistci jsem nikdy nečetl jiné dílo než Traktát o očistci sv. Kateřiny Janovské a pochopil jsem, že je to jedno z těch nejlepších děl, o kterých se ta osoba zmínila. A vše zmizelo.
PEKLO
Duše se náhle octne ponořená do absolutní samoty, která působí jako úplný chaos, smrt, nicota. Kolem je hrozná nepřítomnost, ne- komunikace, neláska, úplný nedostatek pohybu a touhy Je to ponoření do hříchu a špinavého stavu, do absolutního objektivního zla. Duše ví, že je hříšná, ale hřích jí už nepatří, přestal být její vlastností a teď ji už naplno ovládá, proniká, naplňuje. Duše si uvědomuje, že je odsouzena a že se stala svým vlastním hříchem. Je to jako spletenec zatracence a hříchu. To je peklo. Je těžké je vysvětlit. Dodatečně bych je přirovnal k jakési atomizaci, strašlivé koncentraci zla, protože peklo není prázdné, ale naplněné nicotou: je tam neslýchaný tlak, obrovská hustota a temnota. Když mluvím o nicotě, není to nebytí, ale anti-bytí, antiláska.V tomto stavu duše nic necítí, nic nevnímá smysly, je to tisíckrát horší než všechna známá utrpení: jakási agónie ducha, o které víme, že do ničeho nevyústí, leda do sebe samotné, a stále se prohlubuje, protože duch je nucen připojit se k nekonečné urážce, kterou tvoří hřích, přičemž se s ním ztotožňuje, stále více s ním splývá. A přece tu není žádný pohyb ani pokrok, jen narůstající nekomu- nikace mezi zatracenci, kteří jsou natlačeni vedle sebe, namačkáni, tísněni navzájem jen proto, že tam jsou. Je to horší než nenávist, která je vášnivé, výbušné hnutí a kterou člověk může do jisté míry analyzovat nebo vybít. Je to neláska ve své mrazivé objektivitě. Protože i když duše v pekle hoří, je zároveň pohroužená do ledové zimy, která je zimou druhé smrti, věčné smrti.
A ještě něco, co duše dobře chápe - to není vstup do nicoty, to není jenom rozplynutí, to je neživot: žádný dynamismus života, žádná tvořivost, žádný vývoj. To je trvalý stav zešílení a sklíčenosti, který se ustavičně zhoršuje a stupňuje, neboť tato smrt je ustavičné a věčné peklo. Toto utrpení je krutější než všechno, co známe. Nejžhavější oheň na zemi je ledový ve srovnání s pekelným ohněm a nejostřejší zima na zemi je žhavá oproti ledové zimě druhé smrti.
Duše tu nezakouší nebytí, ale nemožnost být tím, čím je, absolutní neschopnost být, stát se tím, čím je, protože byla povolána stát se tím v tajemství spásného kříže, ale ona tajemství odmítla, opovrhla nezištným darem spásy.
Ó JEŽÍŠI, VŠECHNO PRO NĚ!
Má duše je ještě pod dojmem vidění očistce, které jsem obdržel včera, a modlím se za tyto svaté duše zvláště v dnešní svátek Očekávání Panny Marie. Ve světle tohoto svátku obětuji Bohu Mariino pokojné očekávání za ubohé duše, které se stravují v bolestném očekávání; vlastně stejně jako oslavilo Pána Mariino tiché a důvěryplné očekávání, oslavuje ho i očekávání duší v očistci, i když jiným způsobem. A nejsvětější Panna může za tyto duše orodovat.
Tento úmysl zabral velkou část mého dne, ale blízkost Vánoc mi duši naplňuje radostí, pokojem, sílou, důvěrou. Vpodvečer se můj anděl strážný zjevil mému vnitřnímu zraku. Stál přede mnou a povzbuzoval mě: V tomto čase Pánova narození už neuvidíš nic z očistce. To tě musí povzbudit k větší věrnosti v modlitbě za svaté duše v očistci. Když se k nim obrátí tvá duše, přednes Nejvyššímu tuto jednoduchou prosbu: ,Ó Pane, všechno pro ně!' Pronikni dobře do smyslu těchto slov, vyslov je s vírou a s láskou a nezapomeň, že k projevení lásky k bližnímu vůbec nepotřebuješ mnoho slov. Pochopte konečně, jak moc je pro vás důležité modlit se za duše v očistci! Je to jedna z vašich úloh bratrské lásky, a jestliže ji před Bohem nesplníte, můžete za to být přísně potrestáni: mnoho duší je za to v očistci, pykají proto, že se nemodlily za své blízké zemřelé."
Jak můžete být tak necitelní vůči takovým mukám lásky!
Anděl umlkl. Rukou mi ukázal očistec rychlé, krátké, ale velmi obsažné vidění - a pokračoval:„Jak můžete být tak necitelní vůči takovým mukám lásky! Vy jste na zemi, máte přece účast na společenství svatých: nemáte možnost utíkat se k orodování blahoslavených a zvláště Matky Boží? Nuže, duše v očistci také potřebují orodovníky a nacházejí je mezi vámi i v nebi. Modlete se za ně, potřebují vaši pomoc, očekávají od vás věrnost a soucit. Bůh si to přeje, protože vaše modlitba za tyto svaté duše je skutkem bratrské lásky, svědectvím lásky: pomůže vám pokročit dál v této činnosti a ve víře, rozšíří obzor vaší bratrské lásky a prohloubí vaši víru, obohatia posilní vaši naději. A to všechno oslaví Boha a potěší svaté duše v očistci."Tiše jsem se modlil, neustále jsem opakoval vzývání: „Ó Ježíši, všechno pro ně, všechno pro tyto svaté duše!" Anděl souhlasně přikývl a pokračoval: Pán chce, abys to všechno napsal pro jeho slávu a proto, aby oheň lásky k bližnímu zachvátil celou zem. To vše bude sloužit velkému počtu duší: tvým bratrům na zemi, kteří to budou číst, odhalí ještě víc své lásky, poněvadž nikdo nemůže zůstat necitelný vůči takovému utrpení! Přečtou-li to duše s vírou a důvěrou, povzbudí je to a porostou ve víře, v lásce k bližnímu a v naději. A značný počet duší v očistci získá pomoc modlitbami a dobrými skutky tvých bratrů, dojatých jejich mukami a jejich potřebami.
Chápeš nyní, proč to musíš psát? Musíš se úplně odevzdat do služeb Pána, který tě chce použít jako nástroj skrytý ve své dlani."Když jsem slyšel tato slova, na okamžik se mě zmocnilo veliké vzrušení. Anděl, jako by si toho ani nevšiml, dodal klidně:
„Zůstávej v pokoji! V pokoji Božím, ne v pokoji světa, který je jen karikaturou a napodobeninou pravého Božího pokoje. Vytrvej ve věrné poslušnosti vůči svému duchovnímu otci: otevři mu svou duši a zakryj si uši před bídným ruchem světa. Setrvej v Božím tajemství, které nemá v očích světa žádnou cenu. Jedině Bůh dokáže posuzovat správné a nesprávné, svět umí jenom pochlebovat těm, kteří mu lichotí, a odsuzovat ty, kteří jím pohrdají. Zůstaň v Srdci přečisté Marie, vaší neposkvrněné Matky: v ní je jen světlo a pravda, ona vám otevře eucharistické Srdce svého božského Syna."Potom anděl odešel. Jsem v pokoji.
ZKUŠENOSTI SVĚTCŮ S DUŠEMI V OČISTCI
Několik příkladů známých zjevení duší z očistce
Sv. Kristina Belgická (1150-1224), pasačka ze St. Tron- du v lutyšské diecézi, které říkali také Podivuhodná Kristina, protože se v jejím životě přihodilo mnoho dosvědčených divů, mohla ve vidění spatřit nebe i očistec. Slyšela hlas: „Kristino, teď jsi v nebeské blaženosti; ponechávám tvému svobodnému rozhodnutí už ode dneška zůstat mezi vyvolenými, nebo se ještě vrátit na zem a pomáhat dobrými skutky duším v očistci. Zvolíš-li to první, budeš už v bezpečí a nemusíš se ničeho bát; v opačném případě se vrátíš na zem a tam tě čeká opravdové mučednictví. Zato však pomůžeš nešťastným a tvá koruna bude krásnější." Kristina odpověděla: „Pane, dovol mi vrátit se, abych mohla trpět za zemřelé. Nebojím se žádných bolestí ani trpkosti." Potom konala mimořádné kající skutky za duše v očistci. Mnohé z nich, mezi nimi Ludvík hrabě z Leonu, sejí
zjevily a děkovaly, že je vysvobodila z očistce.
Sv. Gertruda Veliká, abatyše v Helftu a pisatelka slavného díla „Posel božské lásky" (1256-1302), viděla jednou duši zemřelé řeholnice, která posuňky naznačovala, že odchází od svého božského Ženicha. Když se jí Gertruda ptala, proč to dělá, odpověděla: „Nejsem dosud očištěna od těch skvrn, které zanechaly moje hříchy; i kdyby mi dovolil v tomto stavu vstoupit do nebe, nepřijala bych nabídku, protože vím, že dosud nejsem důstojnou nevěstou svého Pána, i když se ti jevím v takovém jasu."
Sv. Veronika Giuliani (1660 – 1727), ktorá z Božej vôle bola veľakrát v očistci nám zanechala o ňom toto svedectvo:
„Tresty v očistci sú také ukrutné, že žiaden ľudský rozum ich nedokáže pochopiť. Oheň je taký žeravý, taký prenikavý, že keby mal zásah ako blesk, zničil by svet a roztavil by ho ako vosk. Duše sú akoby vtelené do ohňa… nieto odpočinku: neskončilo sa jedno trápenie a hneď začína druhé, ešte tvrdšie než bolo predtým. Z utrpenia duša umiera, a znova sa narodí, aby ešte trpela. Čo sú muky mučeníkov? Nič, nič v porovnaní s týmto… v predpoklade, že by sa duša mohla vrátiť na zem, prijala by radšej všetky mučeníctva, len aby sa vyhla očistcu… Kiež by som mohla bežať po svete a kričať všetkým: Pokánie! Pokánie! Už nie hriechy, ale čnosti a obety! Predchádzajte očistcovému ohňu!… prehovorila som a nepovedala som nič… telesné bolesti nie sú ničím v porovnaní s bolesťami duše… každá minúta je ako večnosť!”„Ešte neskončí jedna bolesť, keď príde ďalšia a ešte väčšia… Ja verím, že hromada bičov, ktoré používali na mučenie mučeníkov, nie je ničím, nulou v porovnaní s najmenšou bolesťou v očistci.
Sv. Brigita Švédská, zakladelka řádu (1306-1373 v Římě), píše: „Stejně jako se hladový těší z pokrmu, žíznivý z nápoje a nemocný z lůžka, kam ho položí, tak se duše v očistci radují a mají účast na všem dobrém, co se pro ně na světě dělá."
Sv. Brigita Švédská - život
Sv. Josef z Leonisy (1556-1612), kněz kapucínského řádu, měl dobrého přítele, bratra Jeronýma. Jako studenti teologie si slíbili, že ten, který první zemře, přijde druhého informovat o svém stavu. První zemřel mladý bratr Jeroným. Jednou brzy po smrti se objevil v cele br. Josefa. Ten se zeptal: „Cožpak jsi neumřel?" „Ale ano, zemřel jsem, ale Bůh mi dovolil k tobě přijít." ,Jak se ti vede, Jeronýme?" Jeroným povzdechl: „Kdybys, Josefe, věděl, jak přísnýje Boží soud, když umřeme!"
Po chvíli mlčení připojil: Josefe, Josefe, kéž bys co nejlépe poznal, jak je
těžké dostat se do věčné blažeností!" Nato zmizel.
Markéta Marie Alacoque (1647-1690) píše ve svém Vlastním životopise*: „Když jsem o Božím Těle byla před Nejsvětější svátostí oltářní, zjevila se mi náhle nějaká osoba, úplně zahalená ohněm. Politováníhodný stav, kterým mi naznačovala, že je v očistci, způsobil, že jsem prolévala hojné slzy. Řekla mi, že je duše jednoho benediktinského mnicha, který mne jednou zpovídal a poručil mi přistoupit ke svatému přijímání. Za odměnu mu Bůh dovolil obrátit se na mne, abych mu ulehčila jeho trápení. Prosil mne o všechno, co budu po tři měsíce dělat a trpět.
Autobiographie, vydání z r. 1920, s. 98. 96 ... Po uplynutí tří měsíců jsem jej spatřila zářícího radostí a slávou: odešel do radosti věčného štěstí. Děkoval mi a řekl, že mne bude u Boha ochraňovat."
Sv. Veronika Giuliani, klariska-kapucínka (1660-1727), popisuje, jak sejí zjevoval zemřelý otec a prosil ji o pomoc. Pán Ježíš jí slíbil, že otec bude vysvobozen, když ona vezme na sebe jeho utrpení. O Vánocích, na kdy jí bylo vysvobození otcovo přislíbeno, viděla, jak otce vzal anděl za ruku, jak ji otec pozdravil, poděkoval jí a potom jeho postava zmizela v podivuhodné záři.
Don Giovanni Bosco* (1815-1888) ztratil r. 1839 svého nej- bližšího přítele z mládí, Luigiho Comolla.
Oba přátelé si dali vzájemně odvážný slib: Kdo dříve zemře, přijde pozůstalému příteli oznámit svůj úděl na jiném světě.
V noci po pohřbu se v ložnici, kde spalo asi dvacet boho- slovců, ozval strašný rámus. Bez ustání šlehaly blesky. Dům se otřásal. Nějaký hlas volal: „Bosco, jsem zachráněn!" Semi- naristé byli celí zděšení a až do ranních červánků se žádný neodvážil jít z postele. Je to neuvěřitelný příběh, ale všichni dosvědčili, že to opravdu prožili.
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše (1873-1894). Teologie malé Te- rezičkyje prožitá teologie, teologie zkušenosti. Ona přijala správnou katolickou výchovu doma a ve farnosti a také v klášterní
von Matt, Don Bosco, s. 64/65, NZN Verlag, Ziirich.
V škole benediktinek v Lisieux a byla tak seznámena s vírou v očistec. Ale její otevřenost pro všechno, co se týká očistce, velmi přesahovala průměr.
Pod vedením Ducha Svatého se u ní v průběhu let vyvinuly myšlenky, tušení a ideje, které nakonec vyústily v to, co se nyní nazývá „učení malé Terezie o očistci.
V církvi existuje všeobecně rozšířené chápání, že se člověk sotva vyhne očistci. Světice naproti tomu už jako novicka odporovala své spolusestře, která také tak smýšlela, poznámkou: „Nemáte dost důvěry, máte příliš strachu před dobrým Bohem. Ujišťuji vás, že On je tím zarmoucený. Nemáte se bát očistce proto, co tam máte vytrpět, ale máte se snažit tam nemuset přijít, abyste tím Boha potěšila, protože On nerad ukládá tento trest. Jakmile se pokusíte o to, abyste se Mu ve všem líbila, a máte neotřesitelnou důvěru, očistí vás v každý okamžik ve své lásce a neponechá ve vás žádný hřích. A pak si můžete být jista, že nepřijdete do očistce!"**
Ona dokonce říkala, že nedostatkem důvěry, že po smrti hned přijdeme do nebe, Boha urážíme. Když zpozorovala, že její novicky příležitostně mluví o tom, že by také na ně jednou měl přijít očistec, opravila je a řekla: „Ó, je mi vás líto a urážíte dobrého Boha, když věříte, že musíte přijít do očistce. Když se miluje, nemusí být žádný očistec."***
To je teď nová nauka, ale jenom pro ty, kteří Boha neznají, kteří nejsou dětmi, nedůvěřují. Aleje správné dívat se na věci tímto způsobem. Bůh nás sice bude jednou soudit, ale On je vždy nejprve náš Otec, který trpí, když musí své dítě trestat a vidět je trpět. Dítě by mělo konat Jeho vůli z dětské lásky, ne aby uniklo trestu. To znamená v podstatě, že Bůh nechce očistec! On dopouští utrpení svých dětí, ale tak, jako by se přitom musel dívat jinam.
Srov. Philippe de la Trinité, La doctrine de sainte Thérěse sur le Purga-
toire, Editions duParvis, CH-1648 Hauteville / Suisse 1992, s. 16.
Annales de Sainte Thérěse, Lisieux, č. 610, únor 1982.
Srov. dopis sestry Marie de t Eucharistie z 8. čerunal897, Dokumentation, Karmél von Lisieux.
Jestliže má Terezie pravdu, že člověk nepotřebuje přijít do očistce, protože Bůh sám to nechce a nám určitě rád pomůže, pak myšlenka, že se člověk může očistci vyhnout, není tak scestná. Ale prozatím existuje přece problém uvedeného pojetí, podle něhož jen málokteří uniknou očistci. Tato víra je kromě toho potvrzena velkými světci a mystiky, jako sv. Janem od Kříže, který ve svém spise „Temná noc", 2. kniha, kapitola XX říká: „Jenom malý počet duší dosáhne dokonalé lásky", což je nutné, abychom ihned přišli do nebe. Také velká Terezie z Avily zakusila, že se duše jen velmi zřídka vyhnou očistci.* Svatý farář z Arsu prohlásil: „Je jisté, že jen velmi malý počet vyvolených nepřijde do očistce a že ta utrpení, která tam musí vydržet, přesahují všecko, co si umíme představit."** K tomu se připojuje také přesvědčení rozšířené mezi zbožnými křesťany, že dokonce dobří věřící a Bohu zasvěcené osoby jsou po smrti vydáni po určitou dobu očišťování, očistci. Jako důvod pro to slyšíme stále stejný argument: „Očistci vůbec není lehké se vyhnout. Nikdo není svatý a já tam budu muset nějaký čas také pobýt." K tomu se ještě velkoryse dodává: „Bůh je přece spravedlivý," nebo „my jsme si to přece také zasloužili." O to obdivuhodnější je proto názor malé sv. Terezie. Když jednou povzbuzovala svoji novicku, sestru M. de la Trinité, že také pro ni je možné, aby po smrti hned přišla do nebe, zeptala se sestra: „Když se pravidelně prohřešuji malými hříchy, mohu ještě doufat, že dojdu bez oklik do nebe?"
Sestra Terezie, která dobře věděla o slabostech své novicky, odpověděla: „Ano! Bůh je dobrý. On bude vědět, jak se vám může přiblížit. Ale přesto se snažte být věrná, aby Bůh nečekal nadarmo na vaši lásku!"
Srov. Ferdinand Holbôck: Očistec, Salzburg 1977, str. 94n.
Srov. La Doctrine, o.c., str. 22n.
Bůh je více otec než soudce
Jednou přišla Terezie v klášteře do sporu na toto téma se sestrou M. Febronií, sedmašedesátiletou podpřevorkou. Ta se dověděla, že sestra Terezie vyzývala novicky, aby věřily, že po smrti mohou ihned přijít do nebe. To sejí nelíbilo, protože považovala tuto důvěru za přehnanou, a sestře Terezii to vyčítala. Ta se pokoušela klidně a přívětivě vysvětlit svůj názor, ale neúspěšně. Sestra M. Febronia trvala pevně na svém, tj. také ještě dnes všeobecně rozšířeném názoru o spravedlnosti Boží. Pro Terezii byl Bůh více Otcem než Soudcem.
Netrvalo to ani rok a sestra Febronia ještě s jinými sestrami podlehla v lednu 1892 chřipce, která tehdy řádila. Tři měsíce potom měla sestra Terezie sen, který vyprávěla sestře převorce a který je zapsán v procesních aktech: „Moje matko, sestra M. Febronia přišla této noci, aby mě poprosila o modlitby za ni. Je v očistci, jistě proto, že se málo spoléhala na milosrdenství dobrého Boha. Skrze její úpěnlivou žádost a její hluboký pohled se mi zdálo, že mi chce říci: Vy jste měla pravdu, na mně se teď vykonává celá spravedlnost Boží, ale je to moje vina. Kdybych vás poslechla, nebyla bych teď tady."
Hubert van Dijk Terezie od Dítěte Ježíše o očistném utrpení
(1873-1897)
Sv. Pater Pio ze San Giovanni Rotondo, kapucín (1887- 1968), jehož vyprávění zaznamenal P. Alberto D'Apolito,* jak je sám slyšel jednoho odpoledne v květnu r. 1922. Šlo o zjevení starého muže, který našel útočiště v budově kláštera San Giovanni Rotondo (poté, co klášter byl po sekularizaci přeměněn v azyl pro bezdomovce) a umřel uhořením.
Jak sv. Pio zažil zjevení jedné ubohé duše
Žili jsme uprostřed první světové války. Klášter San Giovanni Rotondo byl jako všechny kláštery řeholní provincie prázdný, protože bratři byli povoláni do zbraně. Byli přítomni jenom chlapci ze serafinského semináře, který byl obhospodařován mnou a P. Paolinem z Casacalenda.
Jednoho odpoledne v zimě, po silném sněžení, přišla na návštěvu do kláštera slečna Assunta Di Tomaso, sestra P. Paolina. Chtěla tu několik dnů zůstat.Před setměním řekl P. Paolino sestře, aby šla dolů do vesnice a požádala o ubytování Rachelinu Russo, dobrodinku kláštera. Assunta se ale zdráhala jít sama ve vysokém sněhu z kláštera a vystavit se nebezpečí, že bude roztrhána vyhladovělými zdivočelými psy nebo přepadena nějakým zločincem. P. Paolino jí řekl: ,Assunto, ty přece víš, že v klášteře je klauzura a ženy nesmějí dovnitř. Co máme dělat?' Assunta odpověděla: ,Dej mi přinést sem, do tohoto pokoje, skládací postel pro tuto noc. Zítra pak půjdu k Rachelině.' P. Paolino: ,Když se s tím spokojíš, že přenocuješ tady v hovorně, dám ti přinést postel a můžeš tady klidně spát.'
Dal jednomu chovanci příkaz, aby přinesl postel a zatopil v krbu, aby se pokoj zahřál.
Po večeři a potom, co chlapci už byli v postelích, šli jsme P. Paolino a já dolů, abychom popřáli Assuntě dobrou noc.
P. Alberto D'Apolito, PadrePio da Pietrelcina.
Po krátkém rozhovoru řekl P. Paolino své sestře: ,Assunto, půjdu do kostela, abych se pomodlil růženec, a ty si zatím povídej s P. Piem.' Assunta ale odpověděla: Já půjdu s tebou.
Zavřeli za sebou dveře a já jsem zůstal sám sedět u krbu. Modlil jsem se se zpola zavřenýma očima, když jsem viděl, jak se otevřely dveře a vstoupil nějaký starý muž, zahalený do širokého pláště, jak se oblékají rolníci ze San Giovanni Rotondo. Posadil se vedle mne. Díval jsem se na něho, aniž bych přemýšlel, jak se v tuto pozdní hodinu dostal do kláštera. Zeptal jsem se ho: ,Kdo jsi? Co chceš?'
On odpověděl: Jsem ten a ten...' Řekl mi jméno a příjmení i přezdívku: ,Pietro di Mauro, syn Nicola, zvaného Precoco.'
Pak k tomu dodal: ,Zemřel jsem v tomto klášteře, když ještě byl azylem pro žebráky, 18. září 1908 v cele číslo 4. Jednoho večera jsem usnul s hořící cigaretou v posteli. Slamník se zapálil a já jsem se udusil a uhořel. Jsem v očistci a potřebuji jednu mši svatou, abych byl vykoupen. Pán mi dovolil, abych sem přišel a poprosil vás o pomoc.' Když jsem ho vyslechl, řekl jsem: , Buď úplně v klidu, zítra od- sloužím mši svatou za tvoje vysvobození.' Zvedl jsem se a doprovodil ho ke klášterní bráně, abych ho propustil. Přitom jsem si vůbec neuvědomil, že dveře byly uzamčeny a zavřeny na závoru. Otevřel jsem a rozloučil jsem se. Měsíc svítil a jasně ozařoval zasněžené kostelní náměstí. Když jsem ho už neviděl, zamkl jsem rychle dveře, dojatý svatou bázní, a šel jsem zpátky do přijímací místnosti. Cítil jsem se blízký mdlobám. Když se P. Paolino a jeho sestra vrátili po modlitbě růžence zpět do místnosti, mysleli si, že jsem nemocný. Popřáli jsme Assuntě dobrou noc a P. Paolino mě doprovodil do mé cely. Neřekl jsem nic o zjevení zemřelého.
Několik dnů po odjezdu své sestry chtěl P. Paolino vědět, co se stalo toho večera, kdy mi bylo tak špatně. Všechno jsem mu přiznal a vypravoval jsem mu až do nejmenšího detailu o zjevení mrtvého.
Potom jsem řekl: ,Toho večera jsem přece nemohl v přítomnosti tvé sestry vyprávět, že se mi zjevil mrtvý, jinak by v té místnosti určitě už nespala.'"
Když dovyprávěl do konce, řekl P. Pio, že duše zemřelého byla mší svatou vysvobozena z očistce a dosáhla Božího království.
P. Paolino šel s biografickými údaji mrtvého do úřadu evidence obyvatelstva, aby přezkoušel, zda všechno odpovídá pravdě.
Podle rejstříku se vše odehrálo tak, jak o tom vyprávěl P. Pio.
Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Můj starší bratr byl lehkovážný, můj otec velmi přísný. Po smrti našeho otce řekl jednou můj bratr: Za otce nedám sloužit žádnou mši. Jestliže je v nebi, nepotřebuje žádnou. Jestli je v pekle, nepomůže mu ani mše. Jestli je v očistci, pak mohu zůstat klidný, protože si ho zasloužil. Před několika roky můj bratr zemřel. Jedné noci se mi zjevil ve snu a řekl, že se za něho nemusím modlit, protože moje modlitby dostávají jiné duše a ne on. On si musí svoje tresty za hříchy protrpět. Dlouhou dobu jsem o jeho slovech přemýšlel, až jsem si jednoho dne vzpomněl na to, co řekl o mém otci, a připomněl jsem si slova Spasitelova:
Jakou měrou vy měříte, takovou vám bude naměřeno.
P. Alfons Gilbert Convento De Santo Antonio, Rio de Janei
SVÁTEK DUŠÍ V OČISTCE
tento den konají všichni, komu je to možné, návštěvu hřbitova, aby se pomodlili u hrobů svých milých. Také já sestoupím dnes odpoledne do vatikánských katakomb, abych setrval v modlitbě u hrobů svých předchůdců. V duchu se přenesu také na hřbitov v Krakově, kde odpočívají moji milí zemřelí, a na jiné hřbitovy světa a především se budu modlit u hrobů, které upadly v zapomnění.
Liturgie učí ve jménu solidarity, která spojuje všechny členy Církve, abychom se modlili za všechny: To je svazek, kterýje silnější než smrt. Ať nikomu nechybí naše pomoc modlitbou!
tomto duchovním klimatu cítíme více než jindy živou a utěšující přítomnost Mariinu. Včera jsme ji nazývali Královnou všech svatých a rozjímali o ní uprostřed nebeského shromáždění blažených duchů. Dnes odporoučíme jí, Matce milosrdenství, duše zemřelých věřících.
Pro lid Boží je znamením útěchy a jisté naděje. V ní poznáváme živý obraz slova Kristova: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." (Mt 5,8) Jejich přímluva ať nás zasáhne, abychom dosáhli zaslíbení evangelia.
Blahoslavený Jan Pavel II.
Papež zavedl Neděli Božího milosrdenství. Neděle po Velikonocích se má podle vůle papeže bl. Jana Pavla II. ve všech diecézích světové církve slavit jako „Neděle Božího milosrdenství".
Ve čteních a liturgii se má o této neděli podle výroku bl. Jana Pavla II. ukazovat „cesta milosrdenství, jíž se buduje vztah jednotlivce s Bohem a s lidmi. Kristus učil, že člověk přijímá milosrdenství od Boha a měl by je prokazovat také ostatním."
NAŠE MILÁ PANÍ, OSVOBODITELKA TRPÍCÍCH DUŠÍ Z MONTLIGEONU
Ve Francii je slavná svatyně „Naší milé Paní, Osvoboditel- ky trpících duší" (Notre-Dame de Mondigeon, Libératrice des Ames du Purgatoire). Montligeon leží v Normandii (severní Francie) v kraji Orne (střediskem je město Alengon, kde se narodila sv. Terezie z Lisieux).
Milostný obraz se nachází ve svatyni La Chapelle-Mondige- on; vztahuje se k Dílu smíření („Oeuvre Expiatoire"), které založil farář této obce, Msgre Buguet, roku 1884 a které bylo povýšeno roku 1893 papežem Lvem XIII. na arcibratrstvo Prima-Pri- maria.
Jeho účelem je vykoupení opuštěných duší v očistci modlitbami jeho členů a zvláště přinášením oběti mše svaté. Dílo se rozšířilo rychle do celého světa. Sídlo Díla smíření se nachází v bazilice Naší milé Paní z Mondigeonu.
Socha Naší milé Paní, Vykupitelky duší v očistci, byla korunována v roce 1935 ve jménu Pia XI. Nádherná bazilika přitahuje ročně tisíce lidí. Poutníci přicházejí z Francie a ze zahraničí, aby prosili Matku Boží za své mrtvé. Toto je svaté místo, na němž „živí vycházejí vstříc mrtvým". Modlitba k Naší milé Paní z Montligeonu
Ó slavná Panno Maria! Pohlédni milostivě na ubohé duše, které jsou ještě drženy v plamenech očistce, daleko od Boha a od Tebe, jejich nejmilosrdnější Matky. Uvolni jejich pouta a vysvoboď je z podsvětí, kde vzlykají plné touhy po nebeské vlasti a po šťastném okamžiku svého konečného spojení s Bohem, vytouženým cílem svých srdcí. Především prosíme za ty duše, které jsou nejvíce opuštěny. Za ně tě zvláště naléhavě prosíme. Ó Matko dobrotivá, splň laskavě naše prosby a dej jim plnou jistotu. Ó Maria! Voláme k Tobě: Přiveď nás všechny do nebe, k našemu Spasiteli Ježíši Kristu, Tvému milovanému Synu, který s Otcem a Duchem Svatým žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Sv. Pius X. (1835-1914)
MUZEUM DUŠÍ V OČISTCI
**==***==**
(Pattloch Verlag) píše P. Reginald Omez OP:
„Vícekrát jsem navštívil proslulé ,Muzeum duší v očistci' v Římě. Založil je roku 1900 P. Viktor Jouet, kněz kongregace Božského Srdce a zakladatel časopisu .Očistec'. V tomto muzeu ukazují návštěvníkům originální a svým způsobem jedinečnou sbírku. Je možné vidět ohnivé stopy, které údajně zanechaly duše z očistce, a to na modlitebních knížkách (např. Markéty Dammerleové z Erlingenu), na misálech, na látkách (např. na košili pana Josefa Leleuxe z Monsu, kde je vidět otisk žhavých prstů ze dne 21. ledna 1789), nebo silně ožehnutý vojenský plášť italské stráže, která stála jednou v noci roku 1932 v Panteonu u náhrobku zavražděného krále Humberta I.
Jeho ohnivá ruka vypálila znamení na rameni vojáka a svěřila mu poselství pro Viktora Emanuela III. Je tam také kříž poznačený bezpochyby špičkou žhavého ukazováku. Pripustíme-li, že takové otisky nejsou dílem pouhé náhody nebo podvodu, je jistě zřejmé, že je nezpůsobil duchovní oheň, který pálí duše zemřelých. Může to být jenom výsledek zázračné Boží moci, která za tím účelem stvořila nástroj, který může předměty ožehnout a zanechat na nich černé stopy.
Je to pouze obraz palčivého duchovního utrpení těchto duší ve stavu smírného očišťování."
UČENÍ CÍRKVE O OČISTCI
Katechismus katolické církve
Konečné očišťování neboli očistec
- Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jistí svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti.
Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených. Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tri- dentském sněmu. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni:
Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je Pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,31). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku."
Toto učení se také opírá o modlitbu za zemřelé, o níž hovoří již Písmo svaté: „Proto dal [Juda Makabejský] přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy." (2 Mak 12,46) Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištěni, mohli dosáhnout blaženého patření za Boha. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé:
„Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí svého otce, proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří
jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby."
Odpustky
1472 Abychom pochopili tuto nauku a tuto církevní praxi, je třeba si uvědomit, že hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá „věčný trest" za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá „časný trest" za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníky zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest.
1498 Prostřednictvím odpustků mohou věřící získávat pro sebe, ale i pro duše v očistci prominutí časných trestů, následků hříchů. Youcat z roku 2011
159 Co je očistec (purgatorium)?
Očistec, který si lidé často představují jako určité místo, je stavem. Kdo zemře v Boží milosti (tedy v pokoji s Bohem a lidmi) , avšak potřebuje ještě očistit, než se může zahledět na Boha tváří v tvář, prochází očistcem.
Když Petr zradil Ježíše, Pán se obrátil a pohlédl na ľ< lia „...a Petr vyšel a hořce se rozplakal" - prožil pocit jako v i w'M ci. Takový očistec čeká pravděpodobně většinu z nás v okam/l ku naší smrtí: Pán na nás s láskou pohlédne - a my pot nimi- sžíravý stud a bolestnou lítost kvůli svému zlému nebo „| i neláskyplnému jednání. Teprve po této očišťující boh sl! lnuli me schopni se setkat v nezkalené nebeské radosti s Jclio mílu jícím pohledem.
160 Můžeme nějak pomoci zemřelým, kteří procházejí oŕlU'o váním ?
Ano, protože všichni pokřtění v Krista tvoří jediné >< i ství a jsou navzájem spojeni, mohou živí pomáhat duši m /< nite lých v očistci. Když člověk zemře, už sám pro sebe nemůže nic mk l.ii ( i . aktivního osvědčování seje u konce. Avšak my niužnih lat něco pro zemřelé v očistci. Naše láska sahá až tam. Mnu, modlitbou, konáním dobra, ale především slavením omše můžeme zemřelým vyprosit milost.
SLOVA O OČISTCI
Jako laň dychtí po bystré vodé, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Žalm 42,2-3
Oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Sv. Pavel, 1 Kor 3,13
Pane Ježíši, Oběti lásky, učiň mne živým, svatým, bohulibým obětním darem pro Tebe!
Střelná modlitba papeže sv. Pia X.
(1835-1914)
Ve svých modlitbách nesmíme zapomenout na žádný úd mystického Těla, tím méně na ty, kdo jsou po své smrti v očistci.
Pius XII., encyklika Mystici corporis (1876-1958)
Chci být od Boha souzen raději kvůli příliš velké dobrotě, než kvůli příliš velké přísnosti.
Sv. Odilo OSB, patron duší v očistci (962-1048)
Láska se vztahuje i na ty, kdo v této lásce zemřeli, protože láskaje životem duše, tak jako duše je životem těla.
Sv. Tomáš Akvinský OP (1225-1274)
Protože láska je poutem, které údy církve navzájem spojuje, zahrnuje jak lidi žijící, tak i ty, kteří nás v lásce opustili. Díky tomuto poutu lásky mohou se stát oběti věřících užitečné zemřelým.
Diviš Kartuzián (1402-1471)
Dávejte pozor a pochopte důvod, který vám vysvětlím: „Ježíš Kristus nazval církev svou nevěstou a obec věřících nazývá svým tělem, jehož je božskou hlavou. Je jisté, že neštěstí nejvíc doléhá na tu část těla, které říkáme trpící církev, na drahé duše, které musí tolik trpět. Na celém světě není utrpení, které by se mohlo srovnat s jejich utrpením. Když tedy Ježíš Kristus vidí, že máte v srdci zvláštní soucit s tou částí jeho těla, která je nejopuštěnější, věřte, že pak i vás zvlášť miluje."
P. Etienne Binet SJ (1569-1639
Duše v očistci musí tolik trpět kvůli své nedbalosti, kvůli pohodlné zbožnosti, kvůli nedostatku horlivosti pro Boha a spásu bližních. Jak se jim dá pomoci, když ne zadostiučiňující láskou, která za ně obětuje ty činy ctností, které ony samy v životě zvláště zanedbávaly ?
Svatí v nebi nemohou už za ně konat pokání a zadostiučinění. To očekávají od dětí bojující církve. A jak moc po tom touží! Vy víte, že žádná dobrá myšlenka, žádné vážné přání, které jim žijící člověk věnuje, se nemine účinkem. A přece, jak málo se o ně staráme...!
Žijeme z majetku našich zemřelých prarodičů a rodičů a lehko zapomínáme, co jsme jim dlužni a jak oni touží po naší vděčnosti a jak potřebují naši pomoc. Volají: „Snášej, trp, modli se, posti se, dávej almužny za nás! Obětuj za nás mešní oběť!"
Bl. Anna Kateřina Emmerichová, řeholnice řádu sv. Augustina (1774-1824) Visionen
Kdyby lidé věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Božím Srdcem, a kdyby věděli, jakých milostí je možné dosáhnout na jejich přímluvu, jistě by nebyly tak opuštěné; musíme se za ně hodně modlit, aby se ony hodně modlily za nás.
Sv. Jan Maria Vianney, farář arský (1786-1859)
Probuďte se, spáči,
proste Boha za duše v očistci!
Volání nočních stráží ve francouzských městech a vesnicích
Bůh nemůže změnit své bytí. Vždy musí být svatý. A protože je svatý, nemůže být žádná nesvätá duše v nebi blažená.
Bl. kardinál John Henry Newman (1801-1890)
Smíme si to představovat tak, že duše při příchodu do jiného světa vidí Spasitele tváří v tvář. To je blažený okamžik, ale jenom okamžik. Náhle oněmí jásot a radost, protože svatozář, která ji ozařuje, jí zjevuje k jejímu zděšení tmavé skvrny ve vlastní duši a ona vidíš hrůzou, že také první pohled Soudce ulpívá na těchto tmavých skvrnách, a jak se jeho obličej k ní obrátí s nelibostí, smutkem a výčitkou. To ji tak zahanbuje, otřásá a ničí, že není potřeba žádného příkazu, aby ji poslal pryč.
Duše mají samy jenom jediné přání, očistit se tak rychle, jak je možné, aby odstranily překážku věčného spojení se Spasitelem. Začíná se ihned ,noviciát'pro nebe v nepřetržitém smiřování. Pouze ten člověk, který zde na zemi těžce trpí na těle i na duši, je schopen jen vzdáleně tušit, co je to očistec.
Očistec je říše pokorného sebepoznávání, říše neutišitelné, sžíravé touhy po Bohu. Duše se cítí být přitahovány k Němu, nejvyššímu Dobru, nezadržitelnou silou. Sv. Alfons z Liguori řekl: „Protože se ale cítí být svojí vinou zdržovány, pociťují takovou bolest, která by je mohla v každém okamžiku usmrtit, kdyby mohly zemřít."
Biskup Dr. Paul Wilhelm von Keppler (1852-1926)
I když očistec znamená trest, přesto je zároveň i lékem. Pochopíme to hned, když uvažujeme o tom, co pro člověka znamená hřích. Hřích je pro duši jedem. Rozhřešení jej sice učiní neškodným, ale to, co zlého působí a co už způsobil, nemůže odstranit: život je oslaben.
Hřích duši zraňuje. I když se rána zahojí, jizva zůstane. Hřích je nemocí duše. Každé uzdravení však žádá oběti. Každá nadpřirozená škoda musí být nadpřirozeným způsobem odstraněna, buď zde na zemi, nebo na druhém světě.
Andrée Bourois-Macé (1899-1987
Patření na Boha ve věčné blaženosti v nebi, nebo odloučení od Boha ve věčném zavržení v pekle: Toto jasné rozhodnutí „buď - nebo", zjevené v Písmu svatém, čeká na každého člověka jako věčná odplata po smrti a po osobním soudu, kterému se musí každý člověk podrobit.
Prof. Dr. F. Holbôck (1915-2002)
Romano Guardini jednou napsal, žeby se o druhém světě dalo málo říci, kdyby se lidský život dal jednoduše rozdělit na dobré a na zlé. Člověk je však bytost složitá, v níž dobro a zlo leží tak blízko sebe, že se někdy dají těžko od sebe oddělit (vzpomeňme na podobenství o koukolu mezi pšenicí v evangeliu).
Člověk je nejkrásnéjším Božím tvorem. Bůh se s ním chtěl spojit, v něm chtěl najít své zalíbení a povolal tuto bytost k dokonalému sjednocení. Když tedy je tento tvor osvobozen od hmotných vazeb a objeví se před ním, chce jej Bůh vidět dokonalého, absolutně hodného své lásky.
J. M. Szymusiak SJ (1920-1987)
Bůh, k němuž dospějeme, je nebem; Bůh, kterého ztratíme, je peklem; Bůh, který nás očišťuje, je očistcem.
Hans Urs von Balthasar (1905-1988)
I budu zpívat chválu druhé říše, kde lidský duch své poskvrnění smyje a hodným nebe stane se tak spíše.
Dante (1265-1321) Božská komedie - Očistec, 1. zpěv, verš 4-6
Z kníhy videní očistce
V kapii Duší v očistci v Sonntaguje dovoleno sloužit mši svätou. To velmi oceňují skupiny poutníkú.
Z knihy duše v očistci : Maria Simma ( cirkevne schválené ) Stiahni - doc.
Zjavenia Panny Márie vo svete
Všetci v zásade sú v zásade dobrí a takmer každý pôjde do neba ?
Z knihy : Čomu veria skutočne katolíci ? Karl Keating
Je to tak ? Nečítali ste nikdy novinové titulky? Mnoho ľudíí sa správa tak, akoby boli od základu zlí, a to nerátam tých, čo sa do novín nikdy nedostanú. Je dobrý ten, čo robí potraty? A čo drogový díler? A notorický smilník? A čo tí, o ktorých sa zdá, že si svoj život vybudovali na konkrétnom hriechu?
Odovzdali srdce Kristovi, alebo svojej žiadostivosti? Pravda, všetko bolo stvorené ako dobré, vrátane každého človeka. Máme však slobodnú vôľu, ktorú máme môžeme využívať, ale aj zneužívať. Každý ju občas zneužiť a toto zneužitie sa volá hriech. „Veď všetci zhrešili a chýba im Božia sláva," hovorí sv. Pavol (Rim 3, 23).
Niektorí ľudia neprestanú hrešiť až do konca života nastúpia na eskalátor smerom nadol. Iní svoje hriechy oľutujú a zomrú v stave milosti - nastúpia smerom nahor. Koľkí budú na jednom a koľký na druhom eskalátore? To jednoducho nevieme. Biblia nám nedáva nijaké čísla, ale zato nám ponúka nepríjemné náznaky: „Aká tesná je brána a úzka cesta, čo vedie do života" (Mt 7, 14), „lebo mnoho je povolaných ale málo vyvolených" (Mt 22, 14).
Keď sa Ježiša poslucháči opýtali, či je málo tých, čo budú spasení,
odpovedal: „Usilujte sa vojsť tesnou bránou, lebo h vorím vám: Mnohí sa budú pokúšať vojsť, a nebu môcť" (Lk 13, 24).
Bežná predstava, že väčšina ľudí pôjde do neba, i pravdepodobne svoj pôvod v tom, že si nedostatok uvedomujú závažnosť hriechu a spoliehajú sa na Božiu milosť na úkor ignorovania Božej spravodlivosti.
Okrem toho existuje aj názor, že spasí všetkých,dokonca aj tých, čo o to nestoja. Lenže Boh bude milosrdní ale len k tým, čo ho o to milosrdenstvo prosia.
Nebude svoju milosť a spásu nikomu vnucovať. Spása je a ako každý dar možno ju odmietnuť. Nemáme dôvod myslieť si, že ju odmietne iba pár ľudí. Ako |( sme si to aj mohli myslieť, keď žijeme v najkrvavejšom najkrutejšom storočí ľudských dejín?
Učenie o očistci nie je zásadného charakteru, je to len teória, presne ako predpeklie ?
Robíte hneď dve chyby. Prvou je dávať očistec a p peklie na jednu vieroučnú úroveň, druhou je vyhlásiť učenie o očistci za „dobrovoľne voliteľnú" teóriu, je to tak. Očistec je vyhláseným článkom katolíckej ry. Ako katolík v neho musíte veriť a ak študujete písmo a prax prvých kresťanov, mali by ste v neho veriť.
Predpeklie má úplne inú pozíciu. Vychádza z telogických dohadov, nie zo zjavenia. Ak sa vám zdajú tieto dohady presvedčivé, môžete v predpeklie veriť. l Ak sa vám presvedčivé nezdajú, máte možnosť v predpeklie neveriť. V dnešnej dobe už predpeklie v svoji prácach podporuje podstatne menej teológov, ako predd päťdesiatimi rokmi. Je pravda, že ich menej podporuje aj očistec - alebo o očistci už vôbec nehovoria ale to je ich chyba, a nie chyba učenia.
Prečo sa teda o očistci menej hovorí? Napadá mi niekoľko dôvodov: ústup od pravidelného modlenia za zosnulých, znížený cit pre hriech a aj cit našej nehodnosti pred Bohom, niektorými ľuďmi prehnané
zdôrazňovanie Božej milosti na úkor jeho spravodlivosti a možno aj rozpaky nad učením, ktoré počas reformácie priviedlo niektorých ľudí k odchodu z Cirkvi.
V.ičšina ľudí pod slovom predpeklie myslí predpeklie pre deti, miesto, kam sa podľa tejto teórie dostanú nepokrstené deti. Odlišuje sa od predpeklia otcov, čo je miestokdde čakali dobrí ľudia, ktorí zomreli pred Ježišových zmŕtvychvstaním, kým sa im otvorí nebo. Pretože predpeklie otcov je špecificky spomenuté v Písme („prišiel a kázal duchom čo boli vo väzení", 1 Pt 3, 19), katolík v neho musí veriť. Čo však s predpeklím detí? Nie je spomenuté v písme a Cirkev nikdy formálne nedefinovala jeho existenciu, ale mnoho teologických prác už od stredoveku tvrdí že takýto stav (miesto) je logicky nevyhnutné.*
Poznámka : 6, októbra 2006 sa skončilo výročné plenárne zasadnutie Medzinárodnej teologickej komisie pod predsedníctvom kardinála Wiliama Levadu, ktorá medzi preberanými témami venovala fcmbitnú pozornosť osudu detí, ktoré zomreli bez krstu.
To, že takéto deti idú do neba, je pravdepodobnejšie ako všeobecne známy koncept tzv. limba. Ako povedal člen teologickej komisie páter Paul McPartlan, profesor katolíckej univerziity vo Washingtone, „nemôžeme s istotou povedať, čo sa deje s nepokrstenými deťmi po smrti, ale máme dobré dôvody dúfať, že Boh s milosrdenstvom a láskou zhliada na tieto deti a spasí ich".
Ide o nový pohľad na starý problém. Ako však zdôraznil další člen komisie arcibiskup Bruno Forte z Chieti-Vasto, nový arcbiskup neprotirečí doterajšiemu učeniu ani náuke o dedičnom hriehu. Ten je stále zmazateľný iba krstom. „Ale v prípade detí nekrstených bez vlastného pričinenia sa zdá, že zachraňujúca moc Krista by mala prevážiť nad silou hriechu," konštatoval arcibiiskup Forte.
Tridentský koncil v súvislosti s prechodom do stavu ospravodlivenia vyhlásil: „Od zverejnenia evanjeli sa tento prechod nemôže uskutočniť bez vody znu vuzrodenia (krstu) alebo bez túžby po nej, pretože napísané: ,Ak sa niekto nenarodí z vody a z Dudu nemôže vojsť do Božieho kráľovstva' (Jn 3, 5)." Teológovia sa však pýtajú, čo sa stane s deťmi, ktoré zónu pred krstom vodou a ktoré po ňom nemôžu túžiť, pretotože sú ešte príliš malé ? Čo sa stane s niekým, takto zomrie v stave dedičného hriechu? Ako rozriešiťj problém, keď je dieťa nehodné vstúpiť do neba. ale na druhej strane sa nám zdá, že jeho večné zatratení v pekle je v protiklade s Božím milosrdenstvom? Odpoveď, s ktorou prišli stredovekí teológovia, je predpeklie. Väčšina moderných teológov už nevidí dôvod jeho existencie a hovorí, že Boh pravdepodobne nejaký iný spôsob, ktorým umožní nepokrsteným m deťom rozhodnúť sa byť s ním alebo proti nemu ilinf po smrti.
Uvedomte si, že Cirkev nevyhlásila existenciu predpeklia za článok viery, a tak niekto môže byť dobrým katolíkom a veriť v neho, alebo aj neveriť. Nemôžeme niekoho označiť za zlého katolíka len preto, že má iný názor ako my.
Každý okrem kanonizovaných svätých a mučeníkov musia stráviť aspoň nejaký čas v očistci predtým, než pôjde do neba ?
Nie je to pravda, hoci je pravdepodobné, že väčšína ľudí tam na ceste do neba skutočne strávi nejaký čas. Aby sme pochopili, prečo je to tak, musíme najprv pil chopiť, čo to vlastne je očistec.
Biblia nás učí, že nič nečisté nevojde do neba Hjr 21, 27). Tým sú zjavne vylúčení zatratení, ktorí
nečistí, pretože keď zomrú, nemajú v duši nijakú milosť. Sú absolútne nehodni ísť do neba. Co však s tými, ktorí zomrú v stave milosti, oľutujú svoje hriechy? pôjdo do neba, ale nie všetci priamo. Mnohí budú najprv očistení v očistci. O očistci je lepšie uvažovať ako o stave , a nie ako o mieste.
počas svojho života často uprednostňujeme svoju vôľu pred Božou („nie tvoja vôľa, Pane, ale moja nech sa stane ") a toto uprednostňovanie má svoj základ v pokrivenej| sebaláske. Pretože nás stvoril Boh, vo svojej podstate sme dobrí. V tomto zmysle by sme mali prejavovať pravú sebalásku. Keď však odmietneme Boží zákon a riadime sa iba svojou pomýlenou vôľou, prejavujeme pokrivenú sebalásku, iným slovom, hrešíme. Ak zomrieme a v duši máme pozostatky tejto pokrivenej sebalásky, nezomreli sme úplne očistení, aj sme svoje hriechy oľutovali. Nie sme úplne hodní neba, ale nepatríme ani do pekla, pretože nie sme zatratení. Namiesto toho budeme čakať v predsieni neba,až kým nebudeme očistení od zvyškov tejto pokrivenej sebeláisky. A túto predsieň nazývame očistcom. Keď
zomrie posledný človek na zemi a keď posledný človek v očstci i pôjde do neba (a každý, kto je v očistci, raz pôjde do neba), očistec prestane existovať.
Pravda, slovo „očistec" sa v Písme nevyskytuje, ale rovnako ako sa tam nevyskytuje ani „Trojica" či „vtelenie", napriek tomu sú oba tieto pojmy, rovnako ako očistec, súlade s Písmom. Spomína však Písmo očistec priamo, hoci aj pod iným menom? Možno. Pozrime sa na Petrov list 3, 19. Po smrti na kríži Ježiš „kázal aj dušiam, čo boli vo väzení". Kto boli títo ľudia? Nie tí, čo boli odsúdení do pekla, pretože tým už nemá zmysel kázať , nič im už nemôže pomôcť. Nie tí, čo boli v nebi, pretože nebolo až do vzkriesenia otvorené pre nikoho. Títo duchovia vo väzaní boli dobrí ťudi, ktorí zomreli predtým, než Vykupiteľ otvoril nebo.
Z knihy : Čomu veria skutočne katolíci ? Karl Keating
Pokračovanie o očistci
Ako môžem dušiam v očistci pomáhať ?
Ako môžeme dušiam v očistci pomáhať?
Hlavne svätou omšou , ktorú nemôže nič nahradiť. 2. november je sviatkom všetkých verných zosnulých.
Vtedy je kňazom dovolené slúžiť tri sv. omše za zomrelých. (Už Tertulián v 2. storočí spomínal aj výročné spomienkové bohoslužby.)
Skutky telesného milosrdenstva
Hladných kŕmiť
Smädných napájať
Nahých obliekať
Pocestných prijímať do domu
Väzňov vykupovať
Chorých navštevovať
Mŕtvych pochovávať
Skutky duchovného milosrdenstva
Hriešnikov napomínať
Nevedomých vyučovať
Pochybujúcim dobre radiť
Zarmútených tešiť
Krivdu trpezlivo znášať
Ubližujúcim odpúšťať
Za živých i mŕtvych sa modliť
viac ...
Zmiernym utrpením
Každé utrpenie, či telesné alebo duševné, ktoré obetujeme za duše v očistci, im prináša veľkú úľavu.
Ruženec je po svätej omši najúčinnejším prostriedkom, ako môžeme dušiam v očistci pomáhať (úmysel - aj za obrátenie hriešnikov). Modlitbou ruženca (aj k Božiemu milosrdenstvu) sa denne vyslobodzuje mnoho duší, ktoré by inak museli ešte dlho trpieť. Obracajme sa v modlitbách tiež ku svätcom a ku anjelom. Okrem sv. archanjela Michala je ochrancom duší v očistci sv. Odilo - chudobný opát. (Vynikal dobrotou, miloval trpiacu Cirkev, pričinil sa o vznik sviatku Dušičiek.)
Tiež krížová cesta prináša veľkú úľavu.
Duše v očistci hovoria, že odpustky (úplné, čiastočné - známe podmienky) majú pre ne veľký význam. Prostredníctvom odpustkov je im privlastnené zadosťučinenie, ktoré nebeskému Otcovi ponúkol Ježiš Kristus. Ten, kto počas svojho života často získaval odpustky pre duše v očistci, dostane v hodine svojej smrti milosti, prameniace z odpustkov, ale dokonalejším spôsobom. Je to hrozná vec: nevyužívať (zanedbávať) tieto poklady Cirkvi pre duše v očistci.
Almužny a dary na dobré účely, hlavne na misie. (Je možné, že túto peknú povinnosť zanedbávali. Mnohé duše majú čo vyrovnávať buď kvôli nezaplateným dlhom alebo kvôli nespravodlivej záveti či inej nespravodlivosti.)
Tiež zapaľovanie sviec dušiam v očistci pomáha. Najprv preto, že je to úkon pozornosti a lásky, potom preto, že sviece sú posvätené a svietia do tmy duši v očistci. (Prosíme, aby bol Ježiš pre nich svetlom, aby bol pre nich odmenou za to, čo dobré urobili - za ich pekné myšlienky, slová, záslužné skutky.)
Kropenie svätenou vodou mierni bolesti
Duše v očistci si prajú očistec, pretože majú jasnú predstavu o Bohu, ktorý sa im ukázal v žiarivej kráse a čistote. Nechcú pred neho predstúpiť ani s najmenšou škvrnou (s ľahkými hriechmi, s dočasnými trestami za smrteľné hriechy), túžia po dokonalosti. Je to osobný súd. Tieto tresty ako dôsledky vyplývajú z podstaty hriechov. „Pretože Boh je svätý, nemôže byť nesvätá duša v nebi blažená.“ (J.H.Newman) Potom však budú pociťovať šťastie. Nebudú ich trápiť výčitky. V očistci musia tiež pochopiť ohavnosť hriechov, ktorých sa dopustili voči nebeskému Otcovi, voči svojmu Spasiteľovi.
(Je možné, že je to iba okamih, ktorý však vyjadrujeme v dňoch a rokoch, a tak kvalitu nahradzujeme kvantitou.) Túto premenu k dobrému bolo možné uskutočniť už počas pozemského života, ale teraz už nie je nebezpečenstvo, že danú možnosť nevyužijú. Iba málo ľudí upúšťa tento svet v stave čistoty a milosti, ktorý zaručuje ich okamžitý vstup do neba. Keď duše zomrelých prejdú hneď do stavu večne nezmeniteľného, potom sú zbytočné naše modlitby (tiež iné skutky, relikvie). Očistec bude trvať až do posledného súdu. Potom už bude iba raj a zatratenie (peklo).
O pekle
Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova - PDF
Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova - DOC
Umučenie Ježiša Krista - Emmerichova
Mysticke mesto-Božie - počatie- životopis-Panny- Márie - sv-Mária-od-Ježiša-z-Agredy
Kontakt na Ježiša
Sami si pomáhať nemôžu, ale nám môžu pomáhať, keď ich o pomoc prosíme. Ak pomôžeme my im, oni pomôžu nám. Oni sa starajú o nás a o Božie kráľovstvo. My nemáme nariekať nad dnešnými časmi, nad tým, čo sa stalo, čo nás postihlo. „Vo svojich modlitbách myslíte na nás, ktorí sme vás predišli“ (posledné slová umierajúcich).
Ak sa modlíš za svojho brata na zemi, tak môžeš tak urobiť aj vtedy, keď prekročil prah večnosti. Veď smrť necháva dušu neporušenou. A duša ďalej žije, spomína a miluje. Duša je oživujúci princíp. Ona sa pričiní o nový začiatok, o nové, oslávené telo (bytie). Boh nie je koniec, on je začiatok. S ním je život plnší, intenzívnejší. V jeho rukách je zomrelému lepšie ako „v našich rukách“, hoci si niekedy nahovárame, že pri nás mu bolo dobre. A tak aj ty svoju lásku nedokazuj neplodnými slzami, ale účinným prostriedkom modlitby. Nemôžeme šíriť beznádej, nepokoj.
(Dotykom svojich rúk ani svojimi očami zosnulého blízkeho neobsiahneme, ale naša láska a modlitba sa vždy k nemu dostane. Je to samozrejmé, že máme vzťah aj ku tomu, koho nevidíme.) „Prebuďte sa, spáči, proste za duše v očistci!“ Je to konkrétna, účinná a radostná pomoc, ktorej je schopný ľudský duch.
A potom aj my, hriešnici, môžeme dúfať, že na tomto mieste očisťovania nájdeme „nežné putá“, ktoré nás spájali s blízkymi a s priateľmi na zemi. Zdanlivé rozdelenie tých, ktorí sa majú radi, prináša možnosť rozmnoženia vzťahov a rast lásky. „Žijeme z majetku našich zomrelých prarodičov a rodičov. Ľahko však zabúdame na to, čo sme im dlžní, ako túžia po našej vďačnosti a ako potrebujú našu pomoc. Volajú: Znášaj, trp, modli sa, posti sa, dávaj almužny za nás!“ (A. K. Emmerichová ) Bohu sa páči, keď sa príbuzní o zomierajúcich starajú. Buďme pri zomierajúcom príbuznom a pričiňme sa o to, aby mohol prijať potrebné sviatosti (viatikum - tri sviatosti).
Zvláštna hlboká mystika niektorých ľudí inšpiruje, aby sa obetovali za duše v očistci. Zmierenie sa musí konať. Oni sú šťastní - modlia sa za duše a s dušami očistci. Tieto prostriedky nepomáhajú dušiam v očistci rovnakým spôsobom. Napríklad keď si niekto v tomto živote vážil svätú omšu, potom mu sv. omša pomáha aj v očistci. Kto mal „otvorené srdce“, dostáva veľa pomoci. Tiež musia veľa trpieť tí, ktorí utŕhali na cti. (V Ríme sa nachádza „múzeum duší v očistci“, kde je vidieť aj ohnivé stopy na rôznych predmetoch.) Je správne každý večer sa poďakovať Bohu za vykonané dobrá a oľutovať všetko zlé vo svojom konaní, pretože každý spánok sa podobá „večnému spánku“.
Ak sa naučíme s dôverou vzývať Ducha Svätého, spoznáme, ako nám pomáha. Na druhej strane však ak niekto tvrdošijne zotrváva v hriechoch proti Duchu Svätému, tieto hriechy sa mu neodpúšťajú.
Dušiam v očistci je Panna Mária matkou milosrdenstva. Keď tam zaznie jej meno, je to pre duše veľká radosť. Veď ona, ktorá bola vzatá do neba, vyprosuje vyslobodenie pre duše v očistci. Ona vie, kto to najviac potrebuje.
Aj deti sa môžu dostať do očistca. Nehrozí im však dlhý ani ťažký očistec. Pre nepokrstené deti je tiež nebo. Sú šťastné, ale nevidia Boha. Veria, že majú to najlepšie, čo môže byť. Lenže mali by sme všetko urobiť pre to, že ak sme tu na tomto svete niekoľko desiatok rokov spolu ako rodina, aby sme mohli byť spolu aj vo večnosti. Myslime tiež na deti, ktorým nebolo dopriate narodiť sa.
Za tých, ktorí si vzali život, zväčša nesú zodpovednosť iní.
Tiež inoverci môžu prísť do očistca. Ich utrpenie nie je veľké, pretože nemali k dispozícii toľko milostí, avšak nemajú potom ani rovnakú blaženosť.
Ježiš myslel na druhých aj po smrti. Zostúpil k zosnulým do predpeklia, ktorí čakali na narodenie Záchrancu. Túto skutočnosť vyjadrujeme aj v modlitbe Verím v Boha. Evanjelista Matúš opisuje (Mt 27, 52-54), ako sa po Kristovom zmŕtvychvstaní mnohým ľuďom zjavili duše zomrelých. Sú známe zjavenia duší z očistca niektorým svätcom: sv. Margite Márii Alacoque, sv. Jánovi Boscovi, Gertrúde Veľkej, Kristíne Belgickej, sv. Brigite, Jozefovi z Leonisy, Veronike Juliani, Márii Agáte Simmaovej - autorka knihy). Očistec je na mnohých miestach. Duše neprichádzajú z očistca, ale s očistcom.
Boh chce dať dušiam zvláštnu milosť. Aj veľký hriešnik sa môže stať svätým (sv. Augustín, sv. Pavol). Chráňme sa hriechov proti láske, osočovania, ohovárania, hádok (zo zištných dôvodov alebo závisti), znamenajú vo večnosti veľkú ťarchu. Neodsudzujme ani sa nevysmievajme druhým, veľmi to škodí našej duši. Menej hovorme, viac konajme. Nebuďme druhým na pohoršenie. Odpúšťajme aj za hrob. Nehovorme zbytočne zle o zomrelých. Ježiš nás žiada, aby sme si z nepriateľa vytvorili priateľa. Sebe tým môžeme ušetriť veľkú časť očistca. Duša je potrestaná tým, čím hrešila. „Oheň vyskúša, aké je dielo človeka. Ak jeho dielo vydrží, za spravodlivé skutky získa odmenu.“ (sv. Pavol Korinťanom)
Láska nás obklopuje. Nebo je stav. Boh je všade. Boh nie je nikdy sám. Tam, kde je on, tam sú aj „nebešťania“. Očistec je ohňom radosti, peklo je ohňom trápenia. „Boh, ku ktorému prídeme, je nebom; Boh, ktorého stratíme, je peklom; Boh, ktorý nás očisťuje, je očistcom“. (H.U.von Balthasar).
Buďme pokorní, pretože pokorný človek do pekla nepríde. Je potrebné viesť k tomu aj deti. (M. Kuffa a iní)
Nepripútavajme sa ku veciam pozemským (nie iba starostlivosť o telo), pretože z pominuteľných vecí si so sebou nič nevezmeme. Vziať si so sebou môžeme iba dobré skutky. Ide o skutky telesného a duchovného milosrdenstva. Tieto skutky lásky budú najviac odmenené. Večný život predsa bude trvať večne.
O očistci
(Spracované najmä podľa Márie Simmaovej: Duše v očistci.)
www.modlitba.sk
Proroctví a Zjevení Svaté Brigity Švédské
Informace o našem společenství
Kniha 1
Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své vyvolené a draze milované nevěstě ohlašujíc své nejdokonalejší vtělení, odsuzujíc rouhavé porušování naší víry a křtu a zvouc svou milovanou nevěstu, aby ho milovala.
Kapitola 1
“Já jsem Stvořitel nebe i země, jeden Bůh s Otcem a Duchem Svatým. Jsem tím, kdo mluvil k prorokům a otcům, tím, koho očekávali. Kvůli jejich touze a v souladu se svým slibem, přijal jsem tělo bez hříchu, bez žádosti, když jsem vstoupil do těla Panny jako slunce prosvěcuje nejčistší křišťál. Slunce nepoškodí sklo tím, že vstoupí, ani panenství Panny nebylo porušeno, když jsem přijal svou lidskou přirozenost. Přijal jsem tělo, ale nevzdal se své božskosti.
Nebyl jsem o nic méně Bohem, vládnoucím a naplňujícím vše s Otcem a Duchem Svatým, i když jsem byl, svou lidskou přirozeností, v lůně Panny. Záře není nikdy oddělena od ohně, stejně nebyla má božskost nikdy oddělena od lidskosti, ani ve smrti. Dále jsem si přál, aby mé čisté a hříchu neznalé tělo bylo trýzněno od chodidel až po temeno pro hříchy všech lidí a aby bylo pověšeno na kříž. To je nyní denně nabízeno na oltáříi, aby si mě lidé více zamilovali a častěji si uvědomovali moje milosti.
Ale teď jsem zapomenutý, odmítnutý v opovržení jako král vyhnaný ze svého království, na jehož místo je vyvolen a poctěn hanebný zloděj. Chtěl jsem, aby mé království bylo v člověku a po právu bych byl jeho králem a pánem, jelikož jsem ho stvořil a vykoupil. Nyní ale znevažuje a láme věrnost, kterou mi přislíbil u křtu. Porušuje a odmítá zákony, které jsem pro něj vytvořil. Miluje svou sebestřednost a pohrdá poslušností ke mně. Navíc vyzvedá toho hanebného zloděje, ďábla, nade mě a slibuje mu věrnost. Ďábel je vskutku zlodějem, když za použití zlých svodů a falešných slibů krade lidskou duši, kterou jsem vykoupil svou vlastní krví. Ne proto ji může krást, že by byl nějak mocnější než já, jelikož já jsem tak mocný, že můžu jedním slovem učinit vše a tak spravedlivý, že bych neučinil nejmenší nepravost, i kdyby mě o to žádali všichni svatí.
Nicméně, protože člověk, kterému se dostalo svobodné vůle, dobrovolně pohrdá mými přikázáními a svoluje ďáblu, potom je pouze spravedlivé, aby zakusil ďáblovu tyranii. Ďábla jsem stvořil k dobru, ale pro svou zlou vůli padl a stal se jaksi mým služebníkem, když uvaluje odplatu na zkažené. Třebaže jsem odmítán, zůstávám tak milosrdný, že odpustím komukoli, kdo mě požádá o milost a poníží se, a osvobodím ho od tohoto hanebného zloděje. Dám ale poznat svou spravedlnost těm, kteří setrvávají v pohrdání mnou a jakmile ji uslyší, budou se třást, a ti, kteří ji zakusí řeknou `běda, že jsme byli narozeni či počati, běda, že jsme popudili Pána vznešenosti k hněvu!`
Ale ty, má dcero, kterou jsem pro sebe vyvolil a ke které v Duchu mluvím, miluj mě celým svým srdcem, nikoli tak, jako miluješ svého syna, či dceru či příbuzné, ale více než cokoli na světě. Stvořil jsem tě a žádný z mých ůdů nebyl ušetřen utrpení pro tebe. A přesto tolik miluji tvou duši, že bych se, kdyby to bylo možné, nechal znovu přibít na kříž než tě ztratit. Ber si za vzor mou pokoru: já, který jsem králem slávy a andělů, jsem byl oděn v ubohé hadry a stál nahý u sloupu, zatímco mé uši slyšely nejrůznější urážky a potupení. Dávej přednost mé vůli před svou, protože má Matka, tvá Paní, od počátku do konce nechtěla nic, než to, co jsem chtěl já. Pokud budeš takto konat, tvoje srdce bude s mým srdcem a vzplane mou láskou stejně, jako snadno vzplane cokoliv suché.
Duše tvá mnou bude naplněna a já budu v tobě a všechny dočasné věci se ti stanou hořkými a všechny tělesné žádosti jedem. Spočneš v mých božských pažích, kde není pozemské žádosti, jen radosti a blaženosti ducha. Tam je duše, blažená vně i vnitřně, plná radosti, nemyslíc na nic a netoužíc po ničem než po radosti, kterou má. Miluj tedy mě samotného a budeš mít všechny věci, které si budeš přát a budeš jich mít hojnost. Není snad psáno, že se vdově dostávalo oleje až do dne, kdy Pán seslal na zem déšť, podle slov proroka? Já jsem pravý prorok. Věříš-li mým slovům a naplňuješ-li je, oleje a radosti a jásání se ti bude dostávat po věčnost.
Slova našeho Pána Ježíše Krista jež měl ke své dceři, kterou pojal za svou nevěstu, ohledně článků pravé víry a o tom, které znaky a úmysly by nevěsta měla mít vzhledem k ženichovi.
Kapitola 2
„Jsem Stvořitel nebes, země a moře a všeho, co je v nich. Jsem jeden s Otcem a Duchem Svatým, ne jako bohové z kamene a zlata, jak lidé kdysi říkali, a ne několik bohů, jak si lidé tenkrát mysleli, ale jeden Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý, tři osoby, ale jeden v podstatě, Stvořitel všeho, ale nikým nestvořen, zůstávajíc nezměnitelný a všemocný bez začátku či konce. Jsem ten, kdo se zrodil z Panny, aniž bych ztratil svou božskost, leč připojil jsem ji ke své lidskosti, takže v jedné osobě můžu být pravým Synem Boha a Synem Panny. Jsem ten, který byl přibit na kříž, zemřel a byl pohřben; ale má božskost zůstala nedotčena.
Přestože jsem zemřel skrze lidskou přirozenost a tělo, které jsem já, jediný Syn, pojal, přesto jsem nadále žil v božské přirozenosti, ve které jsem byl jediným Bohem společně s Otcem a Duchem Svatým. Jsem tentýž, který vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa a kdo s tebou nyní mluví skrze mého ducha. Vybral jsem si tě a pojal tě jako svou nevěstu, abych ti zjevil svá tajemství, protože tak se mi zlíbilo. Také na tebe mám jisté právo, jelikož jsi mi odevzdala svou vůli, když zemřel tvůj manžel. Po jeho smrti jsi přemýšlela a modlila se ohledně úmyslu stát se pro mě chudou a chtěla ses pro mě vzdát všeho. Takže mám na tebe spravedlivý nárok. Abych odměnil tvou velkou lásku, je pouze příhodné, abych se o tebe staral. Takže tě pojímám za svou nevěstu pro své vlastní potěšení, takové, jaké se pro Boha sluší, aby je sdílel se svou cudnou duší.
Je povinností nevěsty být připravená, když se ženich rozhodne mít svatbu, aby byla náležitě oděna a čistá. Budeš čista, pokud si budeš vždy vědoma svých hříchů, toho, jak jsem tě při křtu očistil od hříchu Adamova a kolikrát jsem tě podepřel a podržel, když jsi do hříchu upadla. Nevěsta by také měla nosit ženichův znak na hrudi, tím myslím, měla bys vždy pamatovat na milosti a laskavosti, které jsem pro tebe vykonal, třeba jak vznešeně jsem tě stvořil, když jsem ti dal tělo a duši, jak vznešeně jsem tě obohacoval, když jsem ti dával zdraví a časná dobra, jak laskavě jsem tě zachránil, když jsem pro tebe zemřel a obnovil ti tvé dědictví, pokud o něj budeš stát. Nevěsta by také měla konat vůli svého ženicha. Jaká jiná je má vůle než ta, abys mě chtěla milovat nade všechny věci a nechtěla nic než mne?
Stvořil jsem všechny věci kvůli lidem a pod ně jsem všechny věci položil. A přesto milují vše, kromě mne a nic si neoškliví, ale mne. Vykoupil jsem zpět jejich dědictví, které ztratili, ale natolik se odcizili a natolik se odvrátili od smyslu, že místo věčné slávy, ve které je věčné dobro, by raději měli slávu pomíjející, která je jako tříšť oceánu, která se na chvíli vzedme jako hora a potom hned klesne v nic. Moje nevěsto, jestliže si nepřeješ nic, než mě, jestliže kvůli mně vším pohrdáš, dětmi i příbuznými, stejně jako majetkem a pověstí – daruji ti nejdražší a nejslastnější odměnu.
Nedám ti zlato ani stříbro jako tvou mzdu, ale sebe, abych ti byl ženichem, já, který jsem králem slávy. Jestliže se stydíš být chudou a opovrhovanou, považ, jak tvůj Bůh kráčel před tebou, když ho jeho služebníci a přátelé na zemi opustili, protože jsem nehledal přátele na zemi, ale přátele v nebi. Máš-li starost a strach, že budeš obtížena prací a nemocí, tak považ, jak hrozné je hořet v ohni. Čeho by se ti dostalo, kdybys urazila nějaké pozemské pány, jako jsi urazila mě? Přestože tě miluji celým mým srdcem, přece nikdy nekonám proti spravedlnosti ani v nejzanedbatelnějších maličkostech.
Tak jako jsi zhřešila ve všech údech, musíš také odčinit v každém údu. Nicméně, pro tvou dobrou vůli a odhodlání se zlepšit, vyměním tvůj ortel za ortel milosti a ulevím z těžšího trestu výměnou za malé množství odškodnění. Z tohoto důvodu, přivítej malé těžkosti radostně, takže můžeš být očistěna a dosáhnout své veliké odměny o to dřív! Je správné, když se nevěsta unaví lopotou vedle ženicha, takže s ním s ještě větší důvěrou ulehne k odpočinku.“
Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své nevěstě o její formaci v lásce a cti k němu, ženichovi, a o nenávisti zkažených k bohu a o lásce ke světu
Kapitola 3
“Jsem tvůj Bůh a Pán, ten, kterého uctíváš. Jsem to já, který jsem vynesl nebe i zemi svou mocí. Nejsou neseny ničím jiným ani nemají žádné jiné podpory. Jsem to já, který jsem nabízen každý den na oltáři, pravý Bůh a pravý člověk, pod podobou chleba. Já jsem ten, kdo tě vybral. Pocti mého Otce! Miluj mne! Poslouchej mého Ducha! Skloň se před mou Matkou jako před svou Paní! Cti všechný moje svaté! Udržuj pravou víru učenou tím, kdo v sobě zakusil konflikt mezi dvěma duchy, duchem klamu a duchem pravdy a s mou pomocí zvítězil.
Udržuj pravou pokoru! Čím je pravá pokora, když ne vyjádřením chvály Bohu za dobré věci, jež nám dal? Dnes jsou ale mnozí, kteří mě nenávidí a odsuzují mé činy a slova jako bolavá a prázdná. Vítají smilníka, ďábla, s otevřenou náručí a milují ho. Cokoli konají pro mě, konají s reptáním a odporem. Nevyznali by ani mé jméno, kdyby se neobávali názoru druhých. Mají tak vřelou lásku ke světu, že nikdy nepolevují v honbě za ním, ve dne i v noci, a v lásce k němu jsou vždy zapálení. Jejich služba mě těší podobně, jako někoho, kdo dává peníze nepříteli, aby mu zabil syna. To je tím, co dělají. Dávají mi almužnu a ctí mě svými rty, aby získali světskou slávu a podrželi si své výsady a své hříchy. Dobrému duchu je v nich tedy bráněno, aby činil ve ctnosti pokrok.
Chceš-li mě tedy milovat svým celým srdcem a toužit pouze po mně, přitáhnu tě k sobě skrze dobrodiní, jako magnet k sobě přitahuje železo. Položím tě na svou paži, která je tak silná, že ji nikdo nemůže napnout a tak tuhá, že ji nikdo neohne zpět poté, co byla napnuta. Je tak sladká, že předčí každou vůni a nemůže být srovnána se slastmi tohoto světa.“
VYSVĚTLENÍ
Jednalo se o zbožného muže, Mistra Mathiase Švédského, učitele teologie, kanovníka z Linköpingu. Napsal výborný komentář obsahující celou Bibli. Zakoušel jemná pokušení od ďábla týkajících se různých herezí proti Katolické víře, jež všechna překonal s pomocí Krista a nemohl být ďáblem sveden. Toto je konstatováno v životopise Paní Brigity. Byl to právě Mistr Mathias, kdo sepsal předmluvu k těmto knihám začínající Stupor et mirabilia atd. Byl to svatý muž a duchem mocný, slovem i činem. Když ve Švédsku zemřel, nevěsta Kristova, tou dobou žijící v Římě, slyšela v modlitbě hlas, který říkal:”Jsi šťastný ty, Mistře Mathiasi, pro korunu, která byla pro tebe připravena v nebi. Přistup teď k moudrosti, která nikdy nekončí!“ Je možno se o něm dočíst i v Knize I, kapitole 52; Knize V, v odpovědi na otázku 3 v posledním dotazování a Knize VI kapitoly 75 a 89.
Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své nevěstě ohledně toho, aby neměla starosti a nemyslela si, že věci jí zjevené pochází od zlého ducha a o tom, jak rozeznat dobrého a zlého ducha.
Kapitola 4
“Já jsem tvůj Stvořitel a Vykupitel. Proč se obáváš mých slov? Proč jsi měla pochybnosti, zda přišly od zlého či dobrého ducha? Řekni mi, našla jsi v mých slovech něco, co bys dělala v rozporu s vedením svědomí? Nebo jsem ti snad poroučel proti rozumu?“ Na to nevěsta odpověděla: „Nikoli, naopak jsou pravdivá a velmi jsem se zmýlila.“ Duch, tedy ženich, odpověděl: “Nakázal jsem ti tři věci. Z nich jsi mohla rozeznat dobrého ducha. Přikázal jsem ti uctívat svého Boha, který tě stvořil a daroval ti všechny věci, které máš.
Tvůj rozum ti také říká, abys ho ctila nade všechny věci, které máš. Přikázal jsem ti, abys uchovávala pravou víru, tedy abys věřila, že nic nebylo učiněno bez Boha a nic nemůže být učiněno bez Boha. Také jsem ti přikázal, abys směřovala usilovala o střídmost ve všech věcech, protože svět byl stvořen pro člověka, aby jej lidé mohli užívat ke svým potřebám. Stejně tak můžeš rozeznat nečistého ducha ze tří věcí, protikladů zmíněných. Pokouší tě, abys hledala chválu sebe a byla pyšná na věci, které ti byly dány. Pokouší tě, abys zradila svou víru. Také tě svádí k nevázanosti v celém tvém těle a k tomu, aby po tomto zahořelo tvé srdce.
Někdy také klame lidi pod maskou dobra. Proto jsem ti přikázal, abys vždy zkoumala své svědomí a otevřela je moudrým duchovním rádcům. Proto nepochybuj, že dobrý Boží duch je s tebou, vidouc, že netoužíš po ničem, než po Bohu a planeš jeho láskou. Já jsem jediný, kdo to může učinit. Je pro ďábla nemožné se k tobě přiblížit. Není ani možné, aby se jakkoli přiblížil ke špatným lidem, pokud to nedopustím, buď pro jejich hříchy, či nějaké moje skryté rozhodnutí, protože je také mým stvořením jako vše ostatní a byl mnou stvořen dobrým, přestože se stal zlým skrze svou vlastní zášť. Jsem Pánem nad ním. Proto mě křívě obviňují ti, kdo říkají, že lidé, sloužící mi s velkou oddaností, jsou šílení a mají ďábla.
Dělají ze mě někoho, kdo vydá svou čistou a důvěřivou ženu smilníkovi. Takovým bych byl, kdybych někoho, kdo byl spravedlivý a plný lásky ke mně, vydal démonovi. Ale protože jsem věrný, žádný démon nikdy neovládne duši kohokoliv z mých věrných služebníků. Přestože moji přátelé se někdy zdají téměř blázniví, není to proto, že by trpěli ďáblem, ani proto, jak oddaně mi slouží. Spíše je to kvůli nějakému poškození mysli, nebo jiné skryté příčině, která slouží k jejich poníženosti. Někdy se také může stát, že ďábel ode mě dostane moc nad tělem dobrého člověka pro jeho větší odměnu, nebo že zastře jeho vědomí. Nicméně, nikdy nemůže získat vliv na duši těch, kteří ve mně mají víru a radují se ve mně.
Kristova nejlaskavější slova ke své nevěstě obsahující obraz vznešeného hradu, který značí Církev bojující a o tom, jak teď bude Církev Boží přestavěna skrze modlitby přeslavné Panny a svatých.
Kapitola 5
“Já jsem Stvořitelem všech věcí. Jsem Králem slávy a Pánem andělů. Postavil jsem pro sebe vznešený hrad a vložil do něj své vyvolené. Moji nepřátelé podkopali jeho základy a přemohli mé přátele natolik, že morek vychází z chodidel mých přátel, když sedí přivázaní ke dřevu kůlů. Jejich ústa jsou pohmožděna kameny a jsou týráni hladem i žízní. Navíc nepřátelé pronásledují jejich Pána. Moji přátelé nyní prosí a úpí o pomoc, spravedlnost volá po pomstě, ale milosrdnost káže odpustit.“
Potom Bůh pravil k nebeskému zástupu, který stál poblíž: “Co si myslíte o těchto lidech, kteří se chopili mého hradu?“ Všichni odpověděli jednohlasně: “Pane, všechna spravedlnost je v tobě a v tobě vidíme vše. Veškerý soud je dán tobě, Synu Boží, který jsi bez počátku a konce, ty jsi jejich soudce.“ A on pravil: „Přestože všechno znáte a vidíte ve mně, přesto kvůli mé přítomné nevěstě řekněte, jaký trest je spravedlivý?“ Oni pravili: “Toto je spravedlnost: ti, kteří podkopali zeď budou potrestáni jako zloději, ti, jež setrvají ve zlu, budou potrestání jako samozvanci, zajatci budou osvobozeni a hladoví nasyceni.“
Poté promluvila Marie, Matka Boží, která předtím mlčela, a pravila: „Můj Pane a synu předrahý, byl jsi v mém lůně jako pravý Bůh a člověk. Snížil ses a posvětil mě, jež jsem byla hliněnou nádobou. Prosím tě: smiluj se nad nimi ještě jednou!“ Pán odpověděl své Matce: „Požehnané budiž slovo tvých úst! Jako sladká vůně vystupuje k Bohu. Ty jsi slávou a Královnou andělů a všech svatých, protože Bůh byl tebou utěšen a všichni svatí naplněni radostí. A protože tvá vůle byla jako má vlastní od počátku tvého mládí, ještě jednou učiním, jak si přeješ.“ Poté pravil k nebeskému zástupu: „Protože jste bojovali odvážně, pro vaši lásku se nechám nyní usmířit. Pohleďte, přestavím svou zeď na základě vašich modliteb.
Zachráním a vyléčím ty, kteří byli silou utlačováni a poctím je stonásobně pro příkoří, která utrpěli. Jestliže násilníci požádají o milost, mír a milost dostanou. Ti, kteří tímto pohrdnou, zakusí mou spravedlnost.“ Potom řekl své nevěstě: “nevěsto moje, vyvolil jsem tě a oděl tě do svého ducha. Slyšíš slova má a těch mých svatých, kteří, přestože vše vidí ve mně, kvůli tobě promluvili, abys mohla porozumnět. Ty, která jsi stále v těle, do mě ani nemůžeš nazírat tak jako ti, kteří jsou duchy. Nyní ti ukážu, co tyto věci znamenají. Hrad, o kterém jsem mluvil, je Svatá Církev, kterou jsem postavil svou vlastní krví a krví svatých. Stvrdil jsem ji svým milosrdenstvím a vyvolené své a přátele jsem do ní vložil. Jeho základem je víra, tedy přesvědčení, že já jsem spravedlivý a milosrdný soudce.
Základy jsou nyní podkopány, protože každý sice věří a hlásá, že jsem milosrdný, ale téměř nikdo nevěří, že jsem spravedlivý soudce. Smýšlejí o mě, jako o špatném soudci. Soudce by jistě byl špatným, kdyby z milosti ponechal zlovolné bez trestu, aby nadále utlačovali spravedlivé. Já ale jsem spravedlivý i milosrdný soudce a nenechám nejmenší hřích nepotrestán, ani nejmenší dobro neodměněné. Podkopáním této zdi vstoupili do Svaté Církve lidé, kteří hřeší beze strachu, kteří popírají mou spravedlnost a trýzní mé přátele tak, jako by je přibili ke kůlu. Žádná radost ani útěcha není dopřána mým přátelům. Namísto toho jsou trestáni a zlořečeni, jakoby byli posedlí ďáblem. Když o mně řeknou pravdu, jsou umlčeni a nařčeni ze lži. Zaníceně žízní po zvěstování, či naslouchání pravdy, ale nikdo je neposlouchá, ani jim pravdu nekáže.
Navíc se mi, Bohu Stvořiteli, rouhají. Protože lidé říkají: `Nevíme, zda Bůh existuje. A existuje-li, je nám to jedno.` Zástavu mou zahodí na zem, šlapou po ní a říkají: `Proč trpěl? Co je nám to platné? Kdyby nám splnil přání, budeme spokojeni – ať si nechá své království a svá nebesa!` Chci k nim přijít, ale říkají: `Zemřeli bychom, než bychom se vzdali své vlastní vůle!` Nevěsto moje, vidíš co jsou zač tito lidé! Stvořil jsem je a můžu je zahubit jedním slovem. Jak nestydatí jsou ke mně! Pro modlitby mé Matky a všech svatých zůstávám milosrdný a trpělivý natolik, že jim pošlu slova svých úst a nabídnu jim milost.
Chcou-li ji přijmout, budu usmířen. Jinak poznají moji spravedlnost a budou jako zloději veřejně zahanbeni před anděly a lidmi a zatraceni každým z nich. Jako zločinci pověšeni na rozeklaném popravišti a sžíráni vránami budou stravováni démony, ale nebudou pozřeni. Jako lidé odsouzeni ke kůlům nenachází odpočinek, naleznou bolest a hořkost ze všech stran. Horká řeka bude vlita do jejich úst, ale jejich žaludky nebudou naplněny a budou každý den obnoveni ke svým trestům. Ale moji přátele budou v bezpečí a budou těšeni slovy, přicházejícími z mých úst. Uvidí moji spravedlnost společně s mým milosrdenstvím. Odím je do zbroje své lásky a učiním je tak silné, že odpůrci víry se zbortí jako bláto. Až uvidí mou spravedlnost, budou stát ve věčné hanbě za to, jak zneužívali mou trpělivost.“
Kristova slova k nevěstě o tom, že jeho Duch nemůže přebývat ve zlovolném a o oddělení svévolníků od dobrých a vyslání spravedlivých, vyzbrojených duchem, do války proti světu.
Kapitola 6
“Moji nepřátelé jsou jako nejdivočejší zvěř, jež nikdy nedochází spokojenosti či klidu. Jejich srdce je tak pusté mé lásky, že myšlenka na mé utrpení v něj nikdy nevstoupí. Ani jednou nevyšlo z jejich srdce slovo podobné tomuto: „Pane, vykoupil jsi nás, buď pochválen za své hořké utrpení!“ Jak může můj Duch přebývat v lidech, kteří pro mě nemají žádnou božskou lásku, v lidech, kteří raději zradí jiné, jen aby dosáhli své vůle? Jejich srdce je plné červů, tedy pozemských žádostí. Ďábel zanechal svou mrvu v jejich ústech, proto nemají v mých slovech žádné zalíbení. A tak je pilou odřežu od mých přátel. Není horšího způsobu smrti, nežli zemřít pod pilou. Stejně tak není trestu, ve kterém nebudou mít podíl: budou ďáblem rozřezáni ve dví a ode mě odloučeni. Jsou mi tak ohavní, že od sebe oddělím vše, co je s nimi srostlé.
Proto posílám vpřed své přátele, aby mohli oddělit ďábly od mých druhů, protože ďáblové jsou mí praví nepřátelé. Vyšlu přátele jako ozbrojené rytíře do války. Každý, kdo umrtvuje tělo a zdržuje se nepravostí, je mým pravým vojákem. Namísto kopí budou mít slovo mých úst a v rukou meč víry; na jejich hrudi bude krunýř lásky, takže, ať se stane cokoli, jejich láska ke mně neuvadne. Po boku budou muset nosit štít trpělivosti, aby vše trpělivě snášeli.
Obrnil jsem je jako zlato do pouzdra: nyní by měli vyjít a kráčet mými cestami. Podle plánu spravedlnosti jsem nemohl vejít ve slávu svého majestátu, aniž bych podstoupil trýzně v mé lidské přirozenosti. Jak v ni tedy dojdou oni? Jestliže trpěl jejich Pán, není překvapivé, že budou trpět také. Jestliže jejich Pán snášel bič, není pro ně ničím hrozným snášet slova. Nemusí se bát, protože je nikdy neopustím. Jako je nemožné, aby ďábel vstoupil do srdce Boha a to rozdělil, je také nemožné, aby je ďábel oddělil ode mě. A jelikož jsou v mých očích jako nejryzejší zlato, tak i když budou zkoušeni trochou ohně, neopustím je: je to pro jejich větší odměnu.“
Slova slavné Panny ke své dceři o tom, jak se odívat, a o šatech a okrasách, kterými by se dcera měla zdobit a šatit.
Kapitola 7
“Jsem Marie, která porodila Syna Božího, pravého Boha a pravého člověka. Já jsem Královna andělů. Můj Syn tě miluje celým svým srdcem. Miluj ho tedy! Měla bys být oděna v nejjasnější šaty a já ti ukážu, jak se odít a jaký šat by to měl být. Jako jsi předtím měla nátělník, šnerovačku, boty, plášť a brož na prsou, oblečeš nyní oděv duchovní. Nátělníkem je kajícnost. Jako je nátělník oblékán nejblíže tělu, také pokání a zpověď jsou první cestou obrácení k Bohu. Skrze ni je mysl, jež měla jednou zálibu v hříchu, očištěna a necudné tělo ovládnuto. Párem bot jsou dvě hodnoty, tedy úmysl odčiňovat minulé přestupky a úmysl konat dobro a zlu se vyhýbat. Tvou šněrovačkou je naděje v Boha. Jako ta má dva rukávy, ať je i v tvé naději spravedlnost a milosrdenství. Tehdy budeš doufat v milost Boží, když nezanedbáš jeho spravedlnost.
Rozmýšlej o jeho spravedlnosti a soudu tak, abys nezapomněla na jeho milost, protože on nečiní spravedlnost bez milosti a milost bez spravedlnosti. Pláštěm je víra. Tak jako plášť vše přikrývá a vše je v něm zahaleno, stejně tak lidská přirozenost může vše obsáhnout a domoci se všeho skrze víru. Takový plášť by měl být ozdoben odznaky ženichovy lásky, tedy jak tě stvořil, jak tě vykoupil, jak tě živil a přinesl do svého ducha a otevřel ti duchovní oči. Brož je upomínka na jeho utrpení. Pevně připni na svou hruď myšlenku na to, jak byl ponižován a bičován, jak stál živý na kříži, zkrvaven a probodán ve všech šlachách, jak bylo v okamžiku smrti jeho celé tělo zachváceno naléhavou bolestí utrpení, jak vydal svého ducha do rukou jeho Otce. Tato brož nechť je vždy na tvé hrudi. Na tvou hlavu ať je posazena koruna, tedy cudnost tvých citů, pro kterou by jsi raději strpěla důtky, než by jsi byla ještě poskvrněna. Nechť jsi zdrženlivá a hodna! Na nic nemysli, po ničem netuž, jen po svém Bohu a Stvořiteli. Když máš jeho, máš vše. Takto ozdobena, očekávej svého ženicha.“
Královna nebeských slov ke své milované dceři učíc ji, jak by měla milovat a velebit Syna společně s jeho Matkou.
Kapitola 8
“Já jsem Královna Nebes. Zajímalo tě, jak bys mi měla vzdávat chválu. Věz jistě, že veškerá chvála mému synu je i chvála mně. A ti, kteří ho hanobí, hanobí mě, protože má láska k němu a jeho ke mě byla tak vroucí, že jsme oba byli jako jedno srdce. Tak vysoce poctil mě, která jsem byla pozemskou nádobou, že mě pozvedl nade všechny anděly. Měla bys mě tedy velebit takto: “Požehnaný jsi ty, Bože, Stvořiteli všeho, který jsi ráčil sestoupit do lůna Panny Marie. Požehnaný jsi ty, Bože, který sis přál být v Panně Marii, aniž bys jí byl břemenem a ráčil jsi z ní přijmout neposkvrněné tělo bez hříchu.
Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi přišel k Panně, dávaje radost její duši a jejímu celému tělu a který jsi z ní vyšel k čisté radosti jejícho celého těla. Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi po svém nanebevsoupení konejšil Pannu Marii svou Matku častými útěchami a navštívil ji se svým potěšením. Požehnaný jsi ty, Bože, který jsi vzal tělo i duši Panny Marie, tvé Matky, do nebe a poctil ji umístěním vedle své božskosti nade všechny anděly. Smiluj se nade mnou pro její modlitby!“
Slova Královny Nebes ke své milované dceři týkající se krásné lásky, kterou měl Syn pro svoji Pannu Matku, a o tom, jak byla Matka Kristova počata v čistém manželství a požehnána v lůně a o tom, jak byla, tělo i duše, vzata do nebe a o moci jejího jména a o andělech přidělených k lidem pro dobro či pokušení.
Kapitola 9
“Já jsem Královna Nebes. Miluj mého Syna, protože je nejhodnotnější; máš-li ho, máš vše, co má hodnotu. A je nejvíce hoden touhy; když máš jej, máš vše, co je hodno touhy. Miluj ho také, protože je nejctnostnější, máš-li ho, máš všechny ctnosti. Řeknu ti, jak krásná byla jeho láska k mému tělu a duši a jak moc poctil moje jméno. On, můj vlastní Syn, mě miloval dříve než já jeho, jelikož je mým Stvořitelem. Přistoupil k mému otci a matce v tak čistém manželství, že nebyl k nalezení čistější pár. Nikdy netoužili setkávat se jinak, než v souladu se Zákonem - kvůli plození. Když jim anděl zvěstoval, že porodí Pannu, ze které vzejde spása světa, raději by zemřeli, než by k sobě přistoupili v tělesné lásce; chtíč v nich zemřel.
Ale, ujišťuji tě, z božské dobroty a kvůli andělově poselství se tělesně setkali, ne ze smyslnosti, ale proti vůli své pro lásku k Bohu. Takto bylo mé tělo stvořeno z jejich sémě skrze božskou lásku. Když bylo utvořeno mé tělo, Bůh do něj poslal ze svého božství duši; ta byla hned posvěcena společně s tělem a andělé je střežili a opečovali dnem i nocí. Není možné ti sdělit, jak veliká radost naplnila mou matku, když byla má duše posvěcena a připojena k tělu. Později, když byla ukončena cesta mého života, on nejdříve vyzvedl mou duši, jako paní těla, na místo přednější ostatních vedle slávy jeho božství a poté mé tělo tak, že tělo žádného jiného stvoření není tak blízko Bohu jako moje.
Hle, jak mnoho můj Syn miloval moji duši a tělo! Jsou ovšem i takoví lidé, kteří zlovolně popírají nanebevzetí mého těla i duše a jsou další, kteří o tom prostě neví. Ale pravda toho je jistá: byla jsem vzata ke slávě Boží v těle a duši. Slyš, jak můj Syn oslavil mé jméno! Moje jméno je Marie, jak praví evangelium. Když slyší andělé toto jméno, porozumí a zaradují se a vzdají díky Bohu, protože skrze mě a se mnou vykonal tak velikou milost a protože vidí lidskost mého Syna oslavenu v jeho božství. Duše v očistci se zaradují velice jako ten, který leží nemocný a uslyší od ostatních slovo útěchy a to potěší jeho srdce a hned mu udělá radost.
Při zvuku mého jména se dobří andělé ihned přibližují ke spravedlivým duším, kterým byli dáni jako strážci a radují se nad jejich pokrokem. Dobří andělé byli dáni každému jako ochrana a andělé zlí jako zkouška. Není to tak, že by andělé byli někdy odděleni od Boha, ale spíše pomáhají duši, aniž by opouštěli Boha a zůstávají pevně v jeho přítomnosti, zatímco duši zapalují a podněcují pro konání dobra. Všichni démoni se děsí a obávají tohoto jména. Při zvuku jména Mariina okamžitě pouští duši ze svého sevření. Jako pták opouští svou kořist ze svých spárů, zaslechne-li zvuk, ale vrací se, když vidí, že se nic neděje, tak také démoni zanechávají duši, jsou-li vyděšeni zvukem mého jména, ale přiletí zpět a vrátí se k ní rychle jako šíp, pokud nevidí zlepšení.
Nikdo není ve své lásce k Bohu tak chladný – pokud není jeden ze zatracených – že by se od něj ďábel nevzdálil, vzývá-li moje jméno s úmyslem nevrátit se nikdy ke svým špatným zvykům a ďábel zůstane pryč pokud člověk nepojme úmysl opět smrtelně hřešit. Ovšem, někdy je ďáblu dovoleno, aby ho ještě trápil pro jeho větší odměnu, ale nikdy, aby se ho zmocnil.
Slova Panny Marie ke své dceři, nabízející užitečnou nauku, jak by měla žít, a popisující mnoho podivuhodných detailů týkajících se utrpení Krista.
Kapitola 10
“Já jsem Královna nebes, Matka Boží. Řekla jsem ti, že je dobré na prsou nosit brož. Nyní ti plněji ukážu, jak jsem od první chvíle, kdy jsem poznávala a pochopila existenci Boží, dbala na svou spásu a náboženské předpisy. Když jsem plněji poznala, že Bůh sám je mým Stvořitelem a je soudcem nad mými skutky, hluboce jsem si ho zamilovala a byla jsem neustále pozorná a dbala jsem, abych ho nepřestoupila slovem nebo skutkem. Když jsem poznala, že dal svůj zákon a přikázání svým lidem a skrze ně učinil tolik zázraků, učinila jsem pevné rozhodnutí v mé duši, že nebudu milovat nic než jeho a vše světské se mi stalo protivným.
Potom, když jsem poznala, že Bůh sám vykoupí svět a zrodí se z Panny, byla jsem tak zasažena láskou k němu, že jsem nemyslela na nic než na Boha a nechtěla nic než jej. Pokud jsem mohla, zdržovala jsem se konverzace a přítomnosti rodičů a přátel a dala jsem potřebným veškeré vlastnictví, které jsem nabyla . Neponechala jsem si nic než nuznou stravu a oděv.
Kromě Boha mi nic nebylo potěšením. V srdci jsem doufala, že se dožiji doby jeho narození a třeba budu i hodna stát se poníženou služkou Matky Boží. Také jsem ve svém srdci učinila slib zachovat své panenství, pokud by to pro něj bylo přijatelné, a nevlastnit vůbec nic ze světa. Ale kdyby si Bůh přál něco jiného, mým přáním bylo, aby se jeho, ne moje, vůle děla, protože jsem věřila, že je schopen vykonat všechno a nechce pro mě nic, jen to nejlepší. A tak jsem svěřila veškerou svou vůli jemu. Když přišel stanovený čas pro uvedení panen do chrámu Páně, byla jsem s nimi také přítomna díky zbožné poslušnosti mých rodičů. Pomyslela jsem si, že pro Boha není nic nemožného a že, jelikož věděl, že netoužím po ničem než po něm, bude schopen zachovat mé panenství, jestliže ho tak těší, v opačném případě, nechť se stane vůle jeho!
Po vyslechnutí všech nařízení v chrámu jsem se vrátila domů, hoříce láskou k Bohu více než kdykoli předtím, vzněcována novými plameny a tužbami každý den. Z tohoto důvodu jsem se stáhla do ústraní ještě víc a byla jsem osamocena nocí i dnem obávaje se velice, aby moje ústa neřekla něco, či moje uši neslyšely něco proti Bohu, nebo moje oči neviděly něco smyslného. Stejný strach jsem cítila ve svém tichu a úskostlivě jsem si přála, abych nemlčela o věcech, které bych vyslovit měla.
Zatímco jsem byla ve svém srdci takto pohnuta a osamocena, svěřujíc svou veškerou naději Bohu, v tu chvíli ke mně přišlo vnuknutí pomyslet na velikou moc Boží, kterak mu slouží andělé a všechna stvoření a jaká je jeho nepopsatelná a nekonečná sláva. Když jsem se nad tím vším podivovala, uviděla jsem tři úžasné pozoruhodnosti. Uviděla jsem hvězdu, ale nikoli takovou, která svítí z oblohy. Uviděla jsem světlo, ale nikoli takové, které svítí ve světě. Ucítila jsem vůni, nikoli bylinnou či podobnou, ale neuvěřitelně sladkou, jež mě zcela naplňila, až jsem měla pocit, že pro radost vyskočím. Právě tehdy jsem uslyšela hlas, nebyl však z lidských úst. Bála jsem se, když jsem jej uslyšela a napadlo mě, zda to nebyl přelud. Anděl Boží se poté zjevil přede mnou v nejkrásnější lidské podobě, byť ne v těle, a pravil mi: “Zdrávas, milosti plná!“
Když jsem to uslyšela, přemýšlela jsem, co by to mohlo znamenat, nebo proč mě takto zdraví, jelikož jsem věděla a věřila, že jsem nehodna takové věci nebo čehokoliv dobrého, ale také, že pro Boha je možné učinit cokoliv si přeje. Anděl dále pravil: 'Potomek, který se ti má narodit je svatý a bude nazván Syn Boží. Stane se podle vůle Boží.' Nemyslela jsem si, že jsem hodna, ani jsem se anděla netázala 'Proč?' či 'Kdy se to stane?', ale zeptala jsem se: 'Jak se to může stát, že já nepatrná, která ani nepoznávám muže, se mám stát Matkou Boží?' Anděl mně odvětil, jak bylo řečeno, že pro Boha není nic nemožné, ale 'cokoli chce učinit, stane se.'
Když jsem uslyšel slova anděla, pocítila jsem nejvroucnější touhu stát se Matkou Boží a moje duše promluvila z lásky: 'Zde jsem, ať se mi stane podle tvé vůle!' Při tom slově, přímo tehdy a tam, byl můj Syn počat v mém lůně k nepopsatelnému pohnutí mé duše a všech mých údů. Když jsem jej měla v lůně, nosila jsem jej bez jakékoli bolesti, bez jakékoli těžkosti či únavy v mém těle. Ponížila jsem se v každém ohledu, vědouce, že nosím Všemocného. Když jsem ho porodila, učinila jsem tak bez jakékoli bolesti či hříchu, tak, jako jsem ho počala, s takovým pohnutím duše a těla až jsem měla pocit, že ze všeho nadšení kráčím po vzduchu.
Právě tak, jak vstoupil do mých údů k radosti mé duše, tak k radosti mých všech údů ze mě vzešel, nechávaje mou duši potěšenou a panenství neporušené. Když jsem na něj pohlédla a pomyslela na jeho krásu, vědouce, že nejsem hodna takového syna, radost prosakovala mým duchem jako kapky rosy. Když jsem pomyslela, maje na paměti četbu mezi proroky, na místa, kde budou jeho ruce a nohy přibity při ukřižování, moje oči se naplnily slzami a srdce bylo trháno smutkem. Můj syn pohlédl do mých slzavých očí a velmi se rozesmutnil. Když jsem pomyslela na jeho božskou moc, byla jsem opět utěšena, uvědomila jsem si, že takto si to přál a bylo to tedy správné, a podřídila jsem svou vůli jeho. Tak byla má radost vždy spojena s žalem.
Když nadešel čas utrpení mého Syna, jeho nepřátelé se ho chopili. Bili ho na tvář a krk a plivali na něj, zatímco se mu posmívali. Když byl přiveden k pilíři, sám odložil svůj oděv, položil ruce na sloup a jeho nepřátelé jej surově svázali. Přivázán k pilíři bez jakéholi oděvu tak, jak se narodil, stál a byl tupen pro svou nahotu. Jeho přátelé prchli, ale jeho nepřátelé byli připraveni konat. Obestoupili ho ze všech stran a bičovali jeho tělo prosté poskvrny a hříchu. Stála jsem poblíž a při prvním úderu jsem se zhroutila jako mrtvá. Když jsem se probrala, mohla jsem vidět jeho tělo zdrásané a zbičováné na žebra. Ještě hroznější bylo, že, kdykoli táhli důtkami zpět, zatížené řemínky trhaly jeho tělo.
Jak tam můj syn stál, celý zakrvácený a pokrytý ranami tak, že na něm nebylo místa, kde by mohl být bičován, někdo se, pohnut duchem, otázal: 'Chcete zabít jeho, neodsouzeného?' A rovnou přetnul jeho pouta. Potom můj Syn opět oblékl svůj šat. Viděla jsem, že místo, kde můj Syn stál, bylo pokryto krví a podle stop jsem mohla říci kudy kráčel, protože zem byla prosáklá krví, kamkoli šel. Neměli s ním trpělivost, nenechávali jej se obléct, ale strkali do něj a ve spěchu ho tahali. Když byl můj Syn odváděn jako zloděj, utíral krev ze svých očí.
Jakmile byl odsouzen, položili na něj kříž, aby ho nesl. Chvíli ho držel, ale potom někdo přišel a podepřel ho, aby jej nesl za něj. Když můj Syn směřoval na místo utrpení, někteří lidé ho častovali údery do krku, jiní do tváře. Byl uhozen tak tvrdě a takovou silou, že, byť jsem neviděla, kdo ho uhodil, zvuk úderu jsem zřetelně slyšela. Když jsem dorazila k místu ukřižování, uviděla jsem prostředky připravené pro jeho smrt. Když se tam dostal můj Syn, odložil svůj oděv a pohůnci si řekli:
'Toto je náš šat, nedostane jej zpět, jelikož je odsouzen na smrt.' Můj syn tam stál ve své nahotě, když k němu někdo přiběhl a nabídl mu roušku, kterou zakryl svůj stud. Potom se ho chopili jeho krutí popravčí, vypnuli jej na kříži a přibili nejprve jeho pravou ruku ke břevnu, jež mělo otvor pro hřeb. Probili jeho ruku v místě, kde byla kost silnější. Lanem přitáhli jeho druhou ruku a připevnili ji ke břevnu stejným způsobem. Pak přibili jeho pravou nohu s levou nad ní pomocí dvou hřebů, takže všechny jeho šlachy a žíly byly přepnuty a potrhány. Pak přitlačili korunu z trnů[1] na jeho hlavu a ta se zaryla tak hluboko do jeho předrahé hlavy, že mu tekoucí krev naplnila oči, ucpala uši a zmáčela vousy, když stékala. Jak stál na kříži pokryt ranami a krví, pocítil soucit ke mně, která jsem stála opodál v slzách a hledíc zakrvácenýma očima na Jana, mojeho synovce, svěřil mě jemu.
V tu chvíli jsem mohla slyšet, jak někteří říkají, že byl můj Syn zloděj, nebo lhář a někteří tvrdili, že si nikdo nezasluhuje smrt více, než můj syn. Má bolest se tímto více jitřila. Ale, jak jsem již řekla, když byl do něj vražen první hřeb, ten první úder mnou tak otřásl, že jsem padla na zem jako mrtvá, oči zahaleny do tmy, ruce třesoucí a nohy mdlé. V hořkosti mého žalu jsem nebyla schopna sledovat nic, až do chvíle, kdy byl celý upevněn na kříži. Když jsem se zvedla, viděla jsem svého Syna, jak tam visí v bolesti a ve svém zděšení jsem se já, jeho nejbolestnější Matka, mohla pro samou trýzeň stěží udržet na nohách.
Když viděl mě a jeho přátele neutěšeně plakat, můj Syn vykřikl mocným a bolestným hlasem ke svému Otci: 'Otče, proč jsi mě opustil?' Bylo to, jakoby říkal: 'Není, kdo by měl se mnou soucit, jen ty, Otče.' V této chvíli se zdály jeho oči být polomrtvé, líce propadlé, tvář žalostná, ústa otevřená a jazyk zkrvavený. Břicho bylo hluboko vpadlé, veškeré tekutiny vysušeny, jakoby už neměl žádné životní orgány. Jeho celé tělo bylo bledé a mdlé ze ztráty krve. Jeho ruce a nohy byly strnule vypnuty, vtaženy do kříže a podle tvaru kříže tvarovány. Jeho vousy a vlasy byly zcela pokryty krví.
Tam stál, pohmožděný a sinalý a pouze jeho srdce bylo čerstvé, jelikož bylo té nejlepší a nejodolnější konstituce. Přijal ze mě tělo nejryzejší a dobře stavěné. V některých chvílích vystupovala bolest z končetin a šlach jeho raněného těla do jeho stále silného a nezlomeného srdce a způsovala mu neuvěřitelná muka a utrpení. V jiných chvílích sestupovala bolest ze srdce do jeho zraněných končetin a tak hořce oddalovala smrt.
V těchto bolestech pohlédl můj Syn na své plačící přátele, kteří by sami nesli jeho bolest skrze jeho pomoc, nebo byli navždy spalováni peklem, raději, než ho vidět takto mučeného. Jeho bolest pro žal svých přátel převýšila veškerou hořkost a utrpení, které podstupoval v těle a srdci, tak vroucně je miloval. Poté, z nesnesitelné tělesné trýzně jeho lidské přirozenosti, zvolal k Otci: 'Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.' Když jsem já, jeho nejbolestnější matka, slyšela tato slova, celé mé tělo se třáslo hořkou bolestí srdce.
Tolikrát jsem potom přemýšlela o tom výkřiku a vždy zůstal přítomný a živý v mých uších. Jak se blížila jeho smrt a jeho srdce bylo lámáno náporem bolesti, celé jeho tělo se zachvělo, jeho hlava se na chvíli zvedla a poté klesla, jeho ústa se otevřela a bylo možné vidět jeho zkrvavený jazyk. Jeho ruce se trochu vytáhly z místa proražení a jeho nohy musely přenést více váhy. Jeho prsty a paže se naply a záda ztuhla přitisknuta ke kříži.
Potom mi někteří řekli: 'Marie, tvůj Syn je mrtev.' Jiní říkali: 'Zemřel, ale opět vstane.' Když všichni odcházeli, přišel muž a vrazil do jeho boku kopí takovou silou, že téměř vyšlo na druhé straně. Když bylo kopí vytaženo, špička se zdála rudá krví. Zdálo se mi, že mé vlastní srdce bylo probodnuto, když jsem viděla probodnuto srdce mého milovaného Syna. Potom byl sňat z kříže. Vzala jsem jeho tělo na klín; bylo jako tělo malomocného, celé sinavé. Jeho oči byly bez života a plny krve, ústa studená jak led, vousy jako šlahoun, tvář ztuhlá. Jeho ruce byly tak strnulé, že nešly pokrčit zpět níže, než k úrovni pasu.
Měla jsem ho na svém klíně, právě takového, jaký byl na kříži, strnulého ve všech údech. Potom ho položili do čistého plátna a svým šátkem jsem mu vysušila jeho rány a údy a zavřela mu oči a ústa, která zůstala otevřena, když zemřel. Pak ho položili do hrobu. Jak ráda bych tam ulehla se svým Synem, kdyby to byla jeho vůle! Když byly vykonány tyto úkony, přišel Jan a vzal mě do svého domu. Vidíš dcero, co všechno můj syn pro tebe podstoupil!“
[1] Vysvětlení z Knihy 7 – Kapitoly 15: “Potom trnovou korunu, kterou sňali z jeho hlavy, když byl dáván na kříž, vrátili a upevnili na jeho nejsvětější hlavu. Probodla jeho posvátnou hlavu takovou silou, že tehdy a tam byly jeho oči naplněny tekoucí krví a jeho uši byly ucpány.“
Kristova slova ke své nevěstě o tom, jak se sám z vlastní vůle vydal, aby byl ukřižován svými nepřáteli a o tom, jak skrze pomyšlení na jeho utrpení uchránit tělo před špatnostmi.
Kapitola 11
Syn Boží promluvil ke své nevěstě a pravil: „Já jsem Stvořitel nebe i země a je to moje skutečné tělo, jež je konsekrováno na oltáři. Miluj mě celým svým srdcem, protože jsem tě miloval a vydal se z vlastní vůle nepřátelům, když moji přátelé a Matka byli zanecháni v hořkém žalu a truchlení. I když jsem viděl kopí, hřeby, důtky a jiné nástroje trýzně, přijal jsem muka rád. Když byla moje hlava ze všech stran drásána trnovou korunou a krev mi tekla ze všech stran, tehdy, i kdyby moji nepřátelé získali mé srdce, nechal bych je, aby jej raději trýznili a drásali, než abych tě ztratil. Jsi tedy velmi nevděčná, pokud mě pro tak velikou lásku nemiluješ.
Jestliže byla pro tebe moje hlava probodána a na kříži skloněna, tvá hlava by měla být skloněna k pokoře. Jelikož byly moje oči krvavé a plné
slz, i tvoje oči by se měly zdržovat rozkošných pohledů. Jelikož byly moje uši naplněny krví a slyšely vůči mně slova posměchu, i tvoje uši by se měly odvrátit od plané a nevhodné řeči. Jestliže se mým ústům dostalo nápoje hořkosti a byla jim odepřena sladkost, chraň svá ústa před zlým a otevírej je pro dobré. Jestliže byly moje ruce hřeby rozpaženy, ať jsou i tvé ruce, totiž skutky, otevřeny pro chudé a pro má přikázání. Ať jsou tvé nohy, tedy zalíbení, se kterými by jsi ke mně měla kráčet, ukřižovány pro vášně, aby, stejně jako jsem já trpěl ve všech svých údech, byly všechny tvé údy připraveny mi sloužit. Žádám po tobě větší službu než po jiných, protože jsem tě zahrnul větší milostí.“
O tom, jak se anděl modlí za nevěstu a jak se Kristus ptá anděla, co je to, co žádá pro nevěstu a k čemu je jí to dobré.
Kapitola 12
Dobrý anděl, strážce nevěsty, se zjevil a modlil se za ni. Pán mu odpověděl a řekl: „Ten, kdo se chce modlit za druhého, by se měl modlit za jeho spásu. Jsi jako neuhasitelný oheň neustále hořící mou láskou. Vidíš a víš všechny věci, když vidíš mě. Nechceš nic, jen to, co chci já. Řekni mi tedy, co je dobrého pro tuto mou novou nevěstu?“ Odpověděl: „Pane, ty víš všechno.“ Pán mu řekl: „Vše, cokoli bylo stvořeno, nebo bude, je neměnně ve mně.
Rozumím a znám vše v nebi i na zemi a není ve mně změna. Nicméně, aby mohla nevěsta rozeznat mou vůli, pověz teď, když poslouchá, co je pro ni dobré.“ A anděl pravil: „Má velké a pyšné srdce. Potřebuje tedy hůl, aby byla zkrocena.“ Potom pravil Pán: „Co pro ni žádáš, můj příteli?“ Anděl odpověděl: „Pane, žádám tě, abys ji s holí udělil i milosrdenství.“ A Pán řekl: „Pro tebe tak učiním, jelikož nikdy nekonám spravedlnost bez milosti. Pro toto by mě nevěsta měla milovat celým svým srdcem.“
O tom, jak měl v sobě nepřítel Boha tři démony a o trestu dopuštěném na něj Kristem.
Kapitola 13
“Můj nepřítel měl v sobě tři démony. První přebývá v jeho přirození, druhý v jeho srdci a třetí v jeho ústech. První je jako plavec, který pouští vodu kýlem, až ta, postupně stoupaje, zatopí loď. Nastává příval vody a loď se potopí. Loď značí jeho tělo, které je zmítáno pokušeními démonů i vlastními vášněmi jako bouřemi. Chtíč vstoupil nejdříve kýlem, totiž zalíbením, které měl ve špatných myšlenkách. Jelikož nevzdoroval pokáním, ani díry neopravil pomocí hřebů zdrženlivosti, voda chtíče rostla den za dnem s jeho svolením.
Když byla loď nasycena chlípností, voda zatopila a pohltila loď chtíčem, takže nemohl dosáhnout přístavu spásy. Druhý démon, přebývající v jeho srdci, je jako červ dlící v jablku. Nejdříve stráví dřeň jablka a poté, co tam zanechá své exkrementy, vydává se do zbytku plodu, až je celé jablko prožrané. Tak koná ďábel. Nejdříve zkazí vůli osoby i spravedlivé touhy, totiž dřeň, kde se nachazí veškerá síla mysli a dobro. Jakmile je srdce prázdno těchto hodnot, nahradí je planými myšlenkami a zálibami, které měl člověk raději. Potom ponouká samo tělo k potěšení, a tak se odvaha i poznání ztrácí a život se stává obtížným. Je vskutku jablkem bez dřeně, tedy člověkem bez srdce, když vstupuje do mého chrámu a nemá lásku.
Třetí démon je jako lučištník, který, dívaje se skrze okna, sřílí po nepozorných. Jak může ďábel nebýt v člověku, který jej vždy zahrnuje v rozhovoru? To, co je nejvíce milováno, je nejčastěji zmiňováno. Tvrdá slova, kterými zraňuje jiné, jsou jako šípy střílené z právě tolika oken, kolikrát zmíní ďábla, či kolikrát jeho slovo raní nevinné a pohorší prosté. Já, který jsem pravda, ke své pravdě přísahám, že ho zatratím jako nevěstku k ohni a síře, jako záludného zrádce k zmrzačení jeho končetin, jako rouhače Pánu k věčné hanbě. Nicméně, dokud jsou jeho tělo a duše stále v jednotě, moje milosrdenství je mu otevřeno. Žádám po něm, aby přistupoval k bohoslužbě častěji, nebál se pokárání, netoužil pro sebe po žádné cti a neměl už na rtech to zlověstné jméno.“
VYSVĚTLENÍ
Tento muž, cisterciácký opat, pohřbíval exkomunikovaného člověka. Když nad ním říkal doporučující modlitbu, paní Brigita, uchvácena Duchem, uslyšela: „Udělal, co je v jeho moci a pohřbil jej. Budiž ujištěna, že první následující pohřeb bude jeho vlastní, protože zhřešil proti Otci, který nám řekl abychom nestranili a nevzdávali nezaslouženou poctu bohatým.
Kvůli drobnému pomíjivému zisku, tento muž poctil nehodnou osobu a položil ji mezi hodné, což neměl učinit. Také zhřešil proti mému Duchu, který je ve společenství a jednotě spravedlivých, tím, že pohřbil nespravedlivého vedle spravedlivých. Zhřešil i proti mně, Synu, protože jsem pravil: „Kdo odmítá mě, bude odmítnut.“ Tento muž poctil a vyvýšil někoho, koho moje církev a můj náměstek zamítli.“ Opat se kál, jakmile uslyšel tato slova, a čtvrtého dne zemřel.“
Kristova slova ke své nevěstě ohledně způsobu a úcty, které by měla zachovávat v modlitbě a o třech druzích lidí, kteří slouží Bohu na tomto světě.
Kapitola 14
“Já jsem tvůj Bůh, který byl ukřižován na kříži, pravý Bůh a pravý člověk v jedné osobě, a který jsem denně přítomen v rukou kněze. Kdykoli mi nabízíš modlitbu, vždy ji zakončuj touhou, aby se vždy děla moje, nikoli tvoje vůle. Neslyším tvé modlitby za ty, kteří jsou již zatraceni. Někdy si také přeješ něco, co by se stavělo proti tvé spáse, proto je důležité svěřit svou vůli mně, protože vím všechno a neposkytnu ti nic, co by nebylo prospěšné. Mnozí se nemodlí se správným úmyslem, proto si nezaslouží být vyslyšeni.
Jsou tři druhy lidí, kteří mi slouží v tomto světě. Prvním jsou ti, kteří věří, že jsem Bůh a dárce všeho, který má moc nade vším. Slouží mi s úmyslem získat časná dobra a čest, ale věci nebeské pro ně nejsou ničím, a hned by se jich vzdali, jen aby si mohli zajistit současná dobra. Světská sláva je jim dle jejich přání dána v podíl. Jelikož ztratili věčná dobra, odškodňuji je časným pohodlím za jakékoli dobré služby, úkteré pro mě konají, až do posledního haléře a jejich poslední chvilky. Druzí jsou ti, kdo věří, že jsem Bůh všemohoucí a přísný soudce, ale slouží mi ze strachu z trestu, nikoli z lásky k nebeské slávě. Kdyby se mě neobávali, nesloužili by mi.
Třetím jsou ti, kdo věří, že jsem Stvořitelem všeho a pravým Bohem, a věří, že jsem spravedlivý s milosrdný. Neslouží mi ze strachu z trestu, ale z božské lásky a dobroty. Dali by přednost jakémukoli trestu, pokud by ho mohli unést, než aby mě přiměli k hněvu. Vpravdě si zaslouží být vyslyšeni, když se modlí, jelikož jejich vůle je v souladu s mojí. První druh služebníka se nikdy nevzdálí trestu, či nespatří mou tvář. Druhý nebude tolik trestán, ale přesto se nedostane k patření na mou tvář, jestliže nenapraví svůj strach skrze pokání.“
Kristova slova ke své nevěstě popisující ho jako velikého krále, o dvou pokladnicích značících lásku k Bohu a lásku ke světu a ponaučení o tom, jak učinit pokroky ve svém životě.
Kapitola 15
“Já jsem jako veliký a mocný král. Čtyři věci náleží králi. Zaprvé musí být bohatý, zadruhé štědrý, zatřetí moudrý a začtvrté dobrotivý. Jsem vskutku králem andělů a lidstva. Mám čtyři vlastnosti, které jsem zmínil. Zaprvé jsem nejbohatší ze všech, jelikož přiděluji k potřebám všech a přesto vlastním stále stejně. Zadruhé jsem nejštědřejší ze všech, jelikož jsem připraven dát každému, kdo požádá. Zatřetí jsem nejmoudřejší, jelikož vím, co se pro každého patří a co je pro něj nejlepší. Začtvrté, jsem dobrotivý, jelikož jsem více hotov dávat, než je kdokoli hotov žádat. Mám, dalo by se říci, dvě pokladnice. Hodnotné věci, těžké jako olovo, jsou uloženy v první pokladnici a ostré hřeby lemují oddělení, kde jsou uschovány.
Ale tyto těžké věci se zdají být lehké jako peří člověku, který začne tím, že je otáčí, ohmatává je a naučí se, jak je nosit. Věci, které se předtím zdály být těžké, se stanou lehkými a věci, které vypadaly ostře, změknou. Ve druhé pokladnici se zdá být třpytivé zlato, cenné klenoty a lahodné nápoje. Ale zlato je ve skutečnosti bahnem a nápoje jedem. Jsou dvě cesty k těmto pokladnicím, přestože bývala jen jedna. Na rozcestí, totiž v přístupu k oběma cestám, stál muž, který volal ke třem lidem mířícím ke druhé cestě a pravil: `Slyšte, slyšte co vám říkám! Kdyby jste nechtěli poslouchat, alespoň použijte oči, ať vidíte, že to, co říkám, je pravda. Pokud nechcete užívat uši ani oči, potom alespoň zapojte ruce, abyste se dotykem ubezpečili, že nemluvím klamně.`
Potom první z nich řekl: `Poslechněme si ho, ať vidíme, zda mluví pravdu.` Druhý muž pravil: `Cokoliv říká, je klamné.` Třetí řekl: `Vím, že říká pravdu, ale je mi to jedno.` Čím jsou tyto pokladnice, když ne láskou mojí a láskou světskou? Jsou dvě cesty k těmto pokladnicím: sebepokoření a úplné sebezapření vedou k mojí lásce, zatímco smyslné touhy vedou ke světské lásce. Některým lidem připadá břímě, které nesou v mé lásce, jako z olova, jelikož když se mají postit, bdít, či cvičit se v sebekázni, myslí si, že nesou náklad z olova. Když musí snášet posměšky a urážky, protože tráví čas v modlitbě a v náboženské praxi, připadá jim to, jakoby seděli na hrotech; vždy jsou to pro ně muka.
Člověk, který si přeje zůstávat v mé lásce, by měl nejdříve břemeno natočit, totiž vynaložit úsilí konat dobro tak, že po něm neustále touží. Potom by je měl trochu pozvednout, pomalu a snažně ze všech sil, měje na paměti: `zvládnu to, pomůže-li mi Bůh.` Potom vytrvávajíc v úkolu, kterému se uvolil, začne nosit věci, které se mu předtím zdály těžké, s takovou radostnou snází, že všechna úskalí půstů, bdělostí, či jakýchkoli těžkostí se mu stanou lehkými jako pírko. Moji přátelé odpočívají v místě, jež se neužitečným a zlovolným zdá být lemováno ostny a trny, které je ale mým přátelům tím nejlepším spočinutím, měkkým jako květy růže. Přímou cestou do této pokladnice je pohrdnutí vlastní vůlí, což se děje, když člověk pomýšlí na moje utrpení a smrt, přestává se starat o svou vůli a stále usiluje o to, aby byl lepším. Přestože je tato cesta na počátku poněkud obtížná, je v jejím průběhu mnoho potěšení. Tolik, že věci, jež se na počátku zdají tak těžké, že je nelze unést, se mu později stávají tak lehkými, že si právem řekne: `Boží jařmo je snadné`. Druhou pokladnicí je svět. V té jsou zlato, drahokamy a nápoje, které vypadají lahodně, ale zachutnají hořce jako jed.
Každému, kdo nese zlato, se stane totéž: jakmile slábne jeho tělo a údy ho zrazují, jakmile je jeho morek vyčerpán a tělo padá skrze smrt k zemi, potom se vzdává zlata i klenotů, které už pro něj nemají větší cenu než bláto. Nápoje světa, totiž jeho požitky, vypadají lahodně, leč, jakmile jsou v žaludku, oslabují hlavu a zatěžkávají srdce, kazí tělo a člověk tak chřadne jako tráva. Jak se blíží bolest smrti, všechny tyto lahůdky se stávají hořkými jako jed. Svévole vede k této pokladnici vždy, když se člověk nesnaží odolávat nižším choutkám a nezvažuje, co jsem přikázal a vykonal, ale přímo činí, cokoliv mu přijde na mysl nehledě na správnost.
Tři lidé kráčí po této cestě. Těmi myslím všechny zpustlé, ty, kdo milují svět a svévoli. Volal jsem k nim, když jsem stál na rozcestí v přístupu k oběma cestám, když jsem skrze můj příchod v lidském těle ukázal lidstvu dvě cesty. Jednu následováníhodnou a jednu, které je radno se vyhnout; cestu vedoucí k životu a tu, která vede ke smrti. Před mým vtělením bývala jen jedna cesta. Po té všichni, dobří i špatní, směřovali k peklu. Já jsem ten, kdo zvolal, a mým zvoláním bylo toto:
`Lidé, naslouchejte mému slovu vedoucímu k cestě života, používejte své smysly k pochopení pravdy toho, co říkám. Jestliže mu nenasloucháte, či slyšet nemůžete, alespoň pohleďte, tedy použijte rozumu a víry, a vizte, že jsou má slova pravdivá. Stejně jako lze viditelné rozeznat zrakem těla, taky neviditelné lze rozeznat a uznat očima víry. Je mnoho prostých duší v církvi, které mnoho nekonají, ale jsou spaseny skrze svou víru. Skrze tu věří, že jsem Stvořitelem a Vykupitelem vesmíru. Není nikoho, kdo by nemohl dojít poznání a víry, že jsem Bůh, už jen když pováží, jak země nese ovoce a nebe dává déšť, jak se stromy zelenají a zvířata přebývají každé ve svém druhu, jak hvězdy slouží lidstvu a věci se dějí navzdory vůli člověka.
Ze všeho toho může člověk vidět, že je smrtelný, a že je to Bůh, kdo spravuje všechny věci. Kdyby Bůh neexistoval, vše by bylo v nepořádku. Stejně tak bylo vše zřízeno Bohem, vše rozumově uspořádáno pro poučení člověka. Ani nejmenší věc není, či nepřebývá ve světě bez důvodu. Podobně jestliže člověk nemůže pochopit či obsáhnout moje možnosti pro svou slabost, dokáže skrze víru uvidět a uvěřit. Leč, lidé, nechcete-li používat svůj rozum k uvažování o mé moci, stále můžete užít své ruce a dotknout se skutků, které jsem já a moji svatí vykonali. Jsou natolik zjevné, že je nelze zpochybnit jako činy Boha.
Kdo dal vstát mrtvým a kdo dal světlo slepým, když ne Bůh? Kdo vyháněl démony, když ne Bůh? Jaké bylo moje učení, když ne spásonosné pro duši i tělo a docela schůdné? Nicméně, první muž, totiž někteří lidé, praví: `Poslechněme si ho, ať vidíme, zda mluví pravdu!` Tito lidé zůstávají na čas v mých službách nikoliv z lásky, ale jako pokus a napodobení druhých aniž by se vzdali své vůle, kterou konají společně s mou. Jsou v nebezpečné situaci, protože chcou sloužit dvěma pánům, byť nemůžou sloužit žádnému správně. Až budou povoláni, budou odměněni tím pánem, kterého milovali nejvíce.
Druhý muž, tedy někteří, praví: `Cokoliv říká je klam a Písmo není pravdivé.` Já jsem Bůh, Stvořitel všeho, beze mě nebylo nic vytvořeno. Já jsem ustanovil Starý i Nový Zákon, vyšly z mých úst a není v nich žádná lež, protože jsem Pravda. Proto neuvidí mou tvář ti, kteří říkají, že jsem klamný a Písmo je klamné, protože jejich svědomí svědčí, že jsem Bůh, a vše se děje z mojí vůle a úradku. Obloha jim dává světlo, nemůžou si dát světlo sami; země nese plody, vzduch činí zem plodnou, fauna je důsledně uspořádána, démoni vyznávají mé jméno, spravedliví trpí neuvěřitelné věci pro mou lásku.
Všichni vidí tyto věci, ale nevidí mě. Také by mě mohli vidět v mé spravedlnosti, kdyby pomysleli, jak země pohlcuje bezbožné a oheň stravuje zlovolné. Stejně tak mě mohli vidět v mém milosrdenství, když vody vytryskly ze skály pro spravedlivé, nebo se pro ně rozestoupily; když jim neublížil oheň, nebo je nasytilo nebe pokrmem pozemským. Protože vidí tyto věci a přesto říkají, že jsem lhář, nepopatří nikdy na mou tvář. Třetí muž, totiž další, říkají: `Dobře víme, že je pravým Bohem, ale nezajímá nás to.` Tito lidé budou věčně trápeni, protože pohrdají mnou, svým Pánem a Bohem. Nejedná se snad z jejich strany o veliké opovržení, když užívají mých darů, ale odmítají mi sloužit?
Kdyby mohli nabýt těchto darů vlastními schopnostmi a nikoli zcela ze mě, jejich pohrdání by nebylo tak veliké. Dám ale svou milost těm, kdo dobrovolně začnou otáčet mým břemenem a vynaloží úsilí s vroucí touhou činit, co bude v jejich silách. Budu pracovat spolu s těmi, kdo ponesou moje břemeno, totiž s těmi, kdo postupují den za dnem z lásky ke mně, budu jejich silou a natolik je zapálím, že budou chtít konat více. Lidé, kteří zůstávají na místě, jež, byť je pohodlné, se jim zdá být obtížným, jsou těmi, kdo se trpělivě lopotí dnem i nocí bez únavy. Stávají se stále horlivějšími a mají pocit, že to, co dělají, není dostatečné. To jsou moji nejdražší přátelé a je jich velmi málo, jelikož pro ostatní jsou nápoje v druhé poklandici příjemnější.“
O tom, jak nevěsta viděla světce mluvícího k Bohu a o ženě, jež byla těžce soužena ďáblem a později osvobozena skrze modlitby slavné Panny.
Kapitola 16
Nevěsta viděla jednoho ze svatých, kterak hovoří k Bohu a říká: „Proč ďábel souží duši této ženy, kterou jsi vykoupil svou krví?“ Ďábel odvětil okamžitě a pravil: „Protože je po právu moje.“ I Pán řekl: „Jakým právem je tvou?“ Ďábel mu odpověděl: „Jsou dvě cesty. Jedna vede do nebe, druhá do pekla. Když uzřela tyto dvě cesty, její vědomí a rozum ji řekly, že by mohla zvolit mou cestu. A protože měla svobodu, aby si vybrala cestu své volby, myslela si, že by bylo výhodné obrátit svou vůli ke konání hříchu a vykročila po cestě mojí.
Potom jsem ji klamal skrze tři neřesti: nenasytnost, lakotu a smyslnost. Nyní přebývám v jejím břiše a v její přirozenosti. Držím se jí pěti rukama. Jednou rukou jí zakrývám oči, aby neviděla duchovní věci. Druhou držím její ruce, aby nekonala žádné dobré skutky. Třetí rukou držím její nohy, aby nevykročila k dobru. Čtvrtou držím její mysl, aby se nestyděla hřešit. Pátou rukou držím její srdce, aby se nevrátila kajícností.“
Požehnaná Panna Maria potom pravila Synovi: „Můj Synu, dej, ať řekne pravdu o tom, na co se ho zeptám.“ Syn pravil: „Ty jsi moje Matka, jsi Královna Nebes, jsi Matka Milosrdenství, jsi útěchou duší v očistci, jsi radostí těch, kteří si razí cestu světem. Jsi svrchovanou Paní andělů, nejskvělejším stvořením před Bohem. Jsi také Paní nad ďáblem. Přikaž tomuto démonu ty samotná, Matko, a on ti odpoví, na co budeš chtít.“ Požehnaná Panna se potom zeptala ďábla: „Pověz, ďáble, jaký úmysl měla tato žena před vstupem do kostela?“ Ďábel jí odpověděl: „Byla odhodlána zdržovat se hříchu.“
A Panna Maria mu řekla: „Jakkoliv ji její předchozí záměr vedl do pekla, pověz, jakým směrem ji vede její současný úmysl zdržovat se hříchu?“ Ďábel jí řekl zdráhavě: „Úmysl zdržovat se hříchu ji vede směrem k nebi.“ Panna Maria pravila: „Protože jsi seznal, že bylo tvým právem ji odvést od cesty Svaté Církve kvůli jejím předešlým úmyslům, potom je nyní otázkou spravedlnosti, aby byla přivedena zpět k Církvi pro svůj současný záměr. Nyní ti, ďáble, položím další otázku. Řekni mi, jaký úmysl přebývá v jejím svědomí teď?“
Ďábel odpověděl: „Ve své mysli je velice kajícná a lituje toho, co činila, je odhodlána více nehřešit a chce se zlepšit, nakolik je schopna.“ Panna se nato otázala ďábla: „Řekl bys mi, zda můžou tři hříchy smyslnosti, nenasytnosti a chamtivosti existovat v srdci současně se třemi dobrými předpoklady pokání, zkroušenosti a záměru se napravit?“ Dábel odpověděl: „Nikoliv.“ A Požehnaná Panna pravila: „Řekl bys mi tedy, které z nich by měly ustoupit a zmizet z jejího srdce - tři ctnosti nebo tři neřesti, které, jak říkáš, nemůžou sdílet stejné místo ve stejný čas?“ Ďábel odpověděl: „Hříchy, pravím.“
A Panna odpověděla: „Cesta do pekla je jí tedy zavřena a cesta do nebe je jí otevřena.“ Znovu se Požehnaná Panna zeptala: „Pověz, jestliže lupič číhá přede dveřmi nevěsty, aby ji přepadl, co by měl ženich udělat?“ Ďábel odpověděl: “Je-li ženich dobrý a vznešený, měl by ji bránit a riskovat pro ni život.“ Potom Panna pravila: „Ty jsi tím proradným zlodějem. Tato duše je nevěsta ženicha, mého Syna, který ji vykoupil svou vlastní krví. Ty jsi ji zkazil a chopil se jí silou. Čili, protože je můj Syn ženichem její duše a Pánem nad tebou, musíš před ním utéct.“
VYSVĚTLENÍ
Tato žena byla nevěstkou, která se chtěla vrátit k dobrému životu, protože ji ďábel ubližoval dnem i nocí natolik, že jí viditelně vtlačil oči do hlavy a před několika svědky ji vytáhl z postele. Potom, v přítomnosti mnoha spolehlivých svědků, svatá paní Brigitta pravila zřetelně: „Ztrať se, ďáble, dost jsi toto stvoření Boží trápil.“ Poté, co to řekla, ležela žena půl hodiny s očima na podlaze, načež vstala a pravila: „Vskutku, viděla jsem ďábla v nejohavnějších tvarech, jak odchází oknem a slyšela jsem hlas, který mi říká: „Ženo, byla jsi vpravdě osvobozena.“ Od této chvíle byla tato žena osvobozena od veškeré nezřízenosti a už netrpěla nečistými myšlenkami a došla svého odpočinku skrze dobrou smrt.“
Kristova slova ke své nevěstě přirovnávající hříšníka ke třem obrazům: orlovi, ptáčníkovi a bojovníkovi.
Kapitola 17
“Já jsem Ježíš Kristus, jenž s tebou hovořím. Já jsem ten, kdo byl v lůně Panny, pravý Bůh a pravý člověk. Přestože jsem byl v Panně, stále jsem vládl nad vším společně s Otcem. Ten, který je mým zlovolným nepřítelem, připomíná tři věci. Zaprvé je jako orel, který létá ve vzduchu, zatímco ostatní ptáci létají pod ním; zadruhé je jako ptáčník, jenž hraje na píšťalu potřísněnou lepkavou smůlou melodii lahodící ptákům tak, že se k píšťale slétají a lepí se ke smůle; zatřetí je jako bojovník, který je první v každém souboji. Je jako orel, protože ve své pýše nedokáže nad sebou nikoho snést a zraňuje každého, na koho dosáhne drápy své zlovůle.
Odříznu křídla jeho moci a pýchy a vykořením ze země jeho zkaženost . Předám ho do neuhasitelného oleje, kde bude bez konce trápen, jestliže nezmění své cesty. Je také jako ptáčník v tom, že přitahuje všechny k sobě sladkostí svých slov a příslibů, ale kdokoliv k němu přijde, je lapen do záhuby a nemůže z ní prchnout. Z tohoto důvodu mu ptáci pekel vyklovou oči, aby nikdy nespatřil mou slávu, ale jen věčnou temnotu pekla. Uřežou mu uši, takže neuslyší slova mých úst.
Za jeho sladká slova mu budou působit hořkost od paty až k temenu a tolik podstoupí trestů, kolik je těch, které svedl k záhubě. Je také jako bojovník, který je první ve špatnosti, neochotný dát komukoliv přednost a odhodlaný každého srazit. Jako bojovník tedy bude mít první místo v každém trestu, jeho trest bude neustále obnovován a nikdy neskončí. Nicméně dokud je jeho duše v jeho těle, moje milost je pro něj připravena.“
VYSVĚTLENÍ
Jednalo se o mocného rytíře, který nenáviděl duchovenstvo a častoval je urážkami. Předchozí zjevení je o něm, stejně jako následující: „Syn Boží říká: `Ó světský rytíři, zeptej se moudrých na to, co se stalo pyšnému Hamanovi, který trápil můj lid! Nepotkala ho snad hanebná smrt a velké ponížení? Stejně posmívá mě a mým lidem tento muž. Proto, stejně jako Izrael neplakal nad smrtí Hamana, moji přátelé neoplačou smrt tohoto muže. Zemře hořkou smrtí, nenapraví-li svoje cesty.“ A tak se i stalo.
Kristova slova ke své nevěstě o tom, že by v domě božím měla být pokora a o tom, že takový dům označuje život víry i o stavbách, které by měly být budovány ze zdrojů poctivě nabytých, případně jak zjednat nápravu.
Kapitola 18
“V mém domě by měla být veškerá pokora, které se dnes dostává jen opovržení. Měla by v něm stát pevná zeď mezi muži a ženami, protože, i když jsem schopen každého bránit a podpírat bez nutnosti zdi, pro jistotu a pro ďáblovu vychytralost si přeji zeď, která by dvě obydlí oddělovala. Měla by to být poctivá zeď, přiměřeně vysoká, ne však příliš. Okna by měla být jednoduchá a čirá, střecha přiměřeně vysoká, aby zde nebylo k vidění nic, co by neznačilo pokoru. Lidé, kteří pro mě staví domy dnes, jsou jako stavitelé, již za vlasy vytáhnou pána domu, když vstoupí, a šlapou po něm.
Bláto vysoko vyvyšují a zlato dávají pod nohy. Toto mi dělají, když staví bahnem, když totiž skládají časná a pomíjivá dobra k nebesům, zatímco se nezajímají o duše, jež jsou cennější než jakékoli zlato. Když k nim chci přijít skrze mé kazatele či skrze dobré myšlenky, chytnou mě za vlasy a šlapou po mně, totiž napadnou mě rouháním považujíc moje skutky a slova za stejně mrzká jako bláto. Považují se za mnohem moudřejší.
Kdyby chtěli stavět pro mě a pro mou slávu, začali by vlastními dušemi. Ať velmi dbá ten, kdo staví můj dům, na to, aby ani haléře nebylo použito, nebyl-li nabyt pro stavbu čestně a poctivě. Je mnoho těch, kteří ví, že vlastní nečestně nabytý majetek a přesto vůbec nelitují svých činů. Ani nemají v ůmyslu odčinit či napravit svoje podvody a krádeže, přestože by je mohli napravit, kdyby měli vůli. Nicméně jelikož si uvědomují, že nemůžou mít tyto věci navždy, darují část svého nekalého majetku kostelům, aby si mě udobřili svým příspěvkem. Svůj další poctivě nabytý majetek vyhrazují pro své potomky. To mě vůbec netěší.
Ten, kdo mě chce potěšit svým darem, by měl mít především touhu zlepšit své cesty a potom konat ty dobré skutky, které je schopen konat. Měl by bědovat a plakat nad zlem, které vykonal, a činit nápravu, může-li. Nemůže-li, měl by mít alespoň úmysl svoje podvody odčinit. Potom by se měl starat o to, aby takové hříchy více nekonal. Jestliže už člověk, kterému by měl být nahrazen nekale nabytý majetek, nežije, potom může učinit dar mně, který jsem schopen zaplatit každému. Když je nemůže odčinit, za předpokladu, že se přede mnou kaje s úmyslem nápravy a se zkroušeným srdcem, mám možnosti dluh splatit a, ať už hned nebo v budoucnu, nahradit majetek těm, kteří byli podvedeni.
Vysvětlím ti význam domu, který chci postavit. Domem je život ve víře. Já sám, Stvořitel všeho, skrze nějž bylo vše vytvořeno a vše je, jsem jeho základem. V domě jsou čtyři zdi. První je spravedlnost, kterou budu soudit ty, kteří jsou k domu nepřátelští. Druhou je moudrost, skrze kterou osvítím obyvatele svým porozumněním a chápáním. Třetí je síla, kterou je posílím proti úkladům ďáblovým. Čtvrtou je moje milost, která vítá každého, kdo si jí žádá. V této zdi jsou dveře milosti, skrze které jsou všichni hledající vítáni. Střechou domu je láska a soucit, kterými přikrývám hříchy těch, kteří mě milují, takže nebudou odsouzeni za své hříchy.
Okno střechy, skrze které slunce vstupuje, je znamením mé milosti. Skrze ně se teplo mé božskosti dostává k obyvatelům. To, že by zeď měla být velká a silná znamená, že nikdo neoslabí moje slova ani je nezničí. Její přiměřená výška značí, že moje moudrost může být částečně pochopena, ale nikdy ne plně. Jednoduchá a čirá okna znamenají, že má slova jsou jasná, přesto skrze ně vstupuje do světa světlo božského poznání. Přiměřeně vysoká střecha znamená, že má slova nebudou hlásána nesrozumitelně, ale smysluplně a poznatelně.
Stvořitelova slova k nevěstě o lesku jeho síly, moudrosti a ctnosti a o tom, jak nyní ti, kteří jsou zváni moudrými, proti němu hřeší nejvíce.
Kapitola 19
“Jsem Stvořitelem nebe i země. Mám tři vlastnosti. Jsem nejmocnější, nejmoudřejší a nejctnostnější. Jsem tak mocný, že mi andělé v nebi vzdávají poctu a démoni v pekle si nedovolí ke mně vzhlédnout. Všechny prvky jsou k dispozici mému pokynu a zavolání. Jsem tak moudrý, že nikdo nemůže uspět ve vysledování mojí moudrosti. Moje znalost je taková, že znám všechno, co bylo a bude. Jsem tak rozumný, že ani nejmenší z malých, červ, nebo jiný jakkoliv ubohý tvor, mnou nebyl stvořen bez důvodu. Jsem tak ctnostný, že ze mě pryští každé dobro jako z dobrého pramene a veškerá sladkost je ze mě jako z dobré révy. Beze mě, nikdo nemůže být mocným, nikdo moudrým, nikdo ctnostným. Proto proti mně mocní světa zvláště hřeší.
Dal jsem jim sílu a moc, aby mě mohli poctít, ale poctu přičítají sobě, jako by ji měli ze sebe. Svévolníci nepomýšlí na svou vlastní křehkost. Kdybych jim měl poslat tu nejmenší slabost, hned by se zhroutili a všechno by pro ně ztratilo smysl. Jak potom budou schopni snášet mou moc a tresty věčnosti? Ale ti, kteří jsou nyní nazýváni moudrými, proti mně hřeší ještě více. To proto, že rozum, chápávost a moudrost jsem jim dal k tomu, aby mě milovali, přesto jediné, čemu rozumí, je jejich časný prospěch. Na hlavě mají oči, ale hledí pouze na svá vlastní potěšení.
Jsou slepí k tomu, aby vzdali díky mně, který jsem jim dal všechno. Vždyť nikdo, dobrý nebo zlý, beze mě nemůže nic pochopit ani ničemu porozumnět, jakkoliv dopouštím, aby zlovolní svou vůli upřeli kamkoliv si přejí. Beze mě není nikdo ani ctnostným. Mohl bych nyní použít často užívané rčení: `Každý pohrdá trpělivým.` Pro moji trpělivost si každý myslí, že jsem velmi pošetilý a tak mě lidé přehlížejí. Ale běda jim, až je po nezměrné trpělivosti obeznámím s trestem. Přede mnou budou jako bláto, které se hroutí do hlubin a nepřestává, dokud nedojde nejnižší části pekla.“
Milý rozhovor Panenské Matky a Syna spolu i s nevěstou a o tom, že by se nevěsta měla připravit na svatbu.
Kapitola 20
Matka se zjevila a pravila Synu: „Jsi Králem slávy, můj Synu, jsi Pánem nad všemi pány, stvořil jsi nebesa a zemi a všechno v nich. Ať se stane každá tvá touha, ať se stane tvá vůle.“ Syn odvětil: „Ve starém rčení se praví `co se v mládí naučíš, ve stáří si uchováš.` Matko, od svého mládí jsi se učila následovat mou vůli a poroučet všechnu svou vůli mně. Správně jsi řekla `ať se stane vůle tvá.` Jsi jako cenné zlato, které je položeno a kováno na tvrdé kovadlině, protože jsi byla všemi druhy zkoušek kována a trpěla jsi při mém umučení více než všichni ostatní. Když moje srdce puklo naléhavostí bolesti na kříži, ranilo to tvé srdce jako ostrá ocel. Raději bys je nechala rozpůlit vedví, jen kdyby to byla má vůle. I kdybys byla mému utrpení schopna zabránit a požadovala, aby mi bylo dovoleno žít, přece bys ničeho nechtěla, co by nebylo v souladu s mou vůlí. Proto jsi správně pověděla: `buď vůle tvá!`
Poté řekla Marie nevěstě: „nevěsto Syna mého, miluj mého Syna, protože on miluje tebe. Cti jeho svaté, kteří jsou v jeho přítomnosti. Jsou jako nesčetné hvězdy, jejichž světlo a nádhera nemůže být srovnána s ničím pomíjivým. Jako se světlo světa odlišuje od tmy, tak, byť mnohem více, se světlo svatých liší od světla tohoto světa. Vskutku, pravím ti, kdyby svatí byli viděni zřetelně takovými, jakými ve skutečnosti jsou, žádné lidské oko by to neuneslo, aniž by nebylo připraveno o svůj tělesný zrak.“ Potom Syn Panny pravil své nevěstě: „Nevěsto moje, měla bys mít čtyři vlastnosti. Zaprvé bys měla být hotova ke sňatku s mou božskostí, ve kterém není živočišná touha, ale pouze nejsladší duchovní potěšení, které je hodno sňatku Boha a jeho čisté duše. Tak by tě ode mě neměla odvádět ani láska k tvým dětem, časným dobrům či příbuznm. Nedopusť, aby se ti stalo to, co se stalo těm pošetilým pannám, které nebyly připraveny, když je Pán ráčil zavolat ke svatbě a byly tak zanechány vzadu. Zadruhé bys měla mít víru v má slova.
Protože jsem Pravda a nic, než pravda, nepřekročí moje rty a nikdo nenalezne nic, jen pravdu, v mých slovech. Někdy myslím to, co říkám, v duchovním smyslu a jindy doslova a do písmene, v tom případě by slova měla být slova chápána podle svého čirého významu. Nikdo mě tedy nemůže obvinit ze lži. Zatřetí bys měla být poslušná, aby nebyl jediný úd v tvém těle, skrze který bys hřešila a který bys nepodřídila řádnému pokání a odčinění. Přestože jsem milosrdný, neopouštím spravedlnost. Poslouchej tedy pokorně a radostně ty, které poslouchat máš, abys nečinila ani to, co se ti zdá užitečné a rozumné, je-li to v rozporu s poslušností. Je lepší se zříci vlastní vůle z poslušnosti, i když je záměr dobrý, a následovat vůli nadřízeného, není-li to tedy proti spáse tvé duše či podobně závadné. Začtvrté bys měla být pokorná, protože jsi sjednocena duchovním sňatkem.
Měla bys tedy být pokorná a mírná při příchodu svého ženicha. Ať je tvá komorná střídmá a zdženlivá, tedy ať tvé tělo praktikuje odříkání a sebezápor, protože poneseš plody duchovních výhonků pro dobro mnohých. Stejně jako když je ratolest roubována na suchý kmen a ten začíná kvést, i ty musíš nést ovoce a kvést díky mé milosti. Milost má tě omámí a celý nebeský zástup zaplesá pro sladkou révu kterou ti dám. Neztrácej víru v mou dobrotu. Ujišťuji tě, že jako Zachariáš a Alžběta zaplesali ve svých srdcích nad příslibem budoucího dítěte nepopsatelnou radostí, i ty se zaraduješ nad milostí, kterou ti chci dát a nadto se i další zaradují díky tobě. Byl to anděl, kdo mluvil k těmto dvěma, Zachariášovi a Alžbětě, ale jsem to já, Bůh a Stvořitel andělů i tebe, kdo mluvím k tobě. Pro mě se těmto dvěma narodil můj nanejvýš drahý přítel Jan. Skrze tebe si přeji narození mnoha dětí, ne z těla ale z ducha. Vskutku, pravím ti, Jan byl jako třtina plná sladkosti a medu, neboť nic nečistého nikdy nevstoupilo do jeho úst, ani nepřekračoval hranice nutnosti v tom, co potřeboval k životu. Semeno nikdy neopustilo jeho tělo a tak může být zván andělem a panicem.“
Ženichova slova ke své nevěstě užívající jemnou alegorii o kouzelníkovi popisující a vysvětlující ďábla.
Kapitola 21
Ženich, Ježíš, mluvil ke své nevěstě v alegoriích a užil příkladu žáby. Pravil: „Jistý kouzelník měl drahocenné třpytivé zlato. Prostý a dobrý muž k němu přišel a chtěl zlato koupit. Kouzelník mu řekl: 'Nezískáš toto zlato, nedáš-li mi zlato hodnotnější a ve větším množství.' Muž odpověděl: 'Tolik toužím po tvém zlatě, že, než bych se ho zřekl, dám ti, co si přeješ.' Poté, co dal kouzelníkovi hodnotnější zlato v nadbytečném množství, vzal od něj třpytivé zlato a vložil je do schránky plánujíc, že si z něj pro svůj prst vytvoří prsten.
Když uplynula krátká doba, kouzelník přišel k prostému muži a řekl mu: 'Zlato, které sis koupil a uložil do schránky, není zlatem, jak se domníváš, ale škaredá žába, která byla chována na mém prsu a krmena mou stravou. Pro ověření pravdy otevři skříňku a uvidíš, že žába skočí na mou hruď, kde byla chována.' Když muž zkusil skříňku pootevřít, aby zjistil pravdu, ve schránce, jejíž víko bylo zavěšeno na čtyřech zetlelých pantech, byla vidět žába. Jakmile bylo víko zcela otevřeno a žába spatřila kouzelníka, skočila na jeho hruď. Služebníci a přátelé toho prostého muže to viděli a řekli mu: 'Pane, jeho cenné zlato je uvnitř žáby a, chceš-li, můžeš se ho snadno dobrat.' 'Jak?' ptal se. 'Jak můžu?' Řekli: 'Kdyby někdo vzal ostrou a rozpálenou lancetu a zařízl ji do hřbetu žáby, velice rychle by zlato získal z té části, ve které je dutina. Nenalezne-li v ní dutinu, potom by do ní měl s veškerou snahou a pevnou rukou zarazit lancetu, abys získal to, co jsi vykoupil.'
Kdo je ten kouzelník, když ne ďábel, jenž láká lidi k prázdným potěšením a slávě? Slibuje, že to, co je falešné, je vlastně pravé a pravé činí zdánlivě falešným. Má ve vlastnictví ono cenné zlato, totiž duši, kterou jsem skrze svou božskou moc učinil hodnotnější než hvězdy a planety. Učinil jsem ji nesmrtelnou a trvalou a mně lahodnější nežli zbytek stvoření. Připravil jsem pro ni věčné místo k odpočinutí a příbytek se mnou. Vykoupil jsem ji z moci ďáblovy lepším a drahocennějším zlatem, když jsem za ni dal mé vlastní tělo, netknuté jakýmkoliv hříchem a snášející tak hořké utrpení, že žádný můj úd nezůstal nezraněn. Vložil jsem vykoupenou duši do těla jako do schránky do doby, kdy bych jí daroval místo na dvoře mé božské přítomnosti.
Nicméně teď se vykoupená lidská duše stala nečistou a ohavnou žábou, skákající ve své pýše a dlící ve slizu své smyslnosti. Zlato, totiž moje právoplatné vlastnictví, bylo ode mě vzdáleno. Proto mi může ďábel vskutku říct: 'Zlato, které jsi koupil není zlatem, ale žábou, chovanou na prsu mých rozkoší. Odděl tělo od duše a uvidíš, že přiskočí přímo k prsu mých slastí, kde byla chována.' Má odpověď je tato: 'Jelikož je žába hnusná na pohled, hrozná na poslech a jedovatá na dotek, není mi k ničemu dobrá a není mi žádným potěšením. Tobě ale je, můžeš ji tedy mít, jelikož na ni máš právo. A tak, když se víko otevře, totiž když se duše oddělí od těla, přiletí přímo k tobě, aby s tebou navždy zůstala.'
Taková je duše člověka, kterého ti popisuji. Je jako zlá žába, plná špíny a chtíče, chovaná na prsou ďábla. Přistupuji nyní ke schránce, k tělu duše, skrze jeho přicházející smrt. Víko je zavěšeno na čtyřech zetlelých pantech, jako je jeho tělo podpíráno čtyřmi vlastnostmi - silou, krásou, moudrostí a zrakem, ze kterých ho teď všechny začínají zrazovat. Když je duše oddělena od těla, po zásluze přiletí přímo k ďáblovi, jehož mlékem byla krmena, protože zapomněla na moji lásku, se kterou jsem se pro ni vydal. Neodpovídá na mou lásku láskou, ale odebírá mi mé spravedlivé vlastnictví.
Dluží mně, který ji vykoupil, větší službu než jiným, ale nalézá větší potěšení v ďáblu. Zvuk jeho modlitby je mi zvukem žáby, jeho vzezření je mi ohavné. Jeho uši nikdy neuslyší mou radost, jeho jedovatý cit nikdy nezakusí moje božství. Nicméně, protože jsem milosrdný, dotkne-li se kdokoli své duše, byť nečisté, a prohlédne ji, aby prozkoumal, zda je v ní nějaká kajícnost nebo dobrota vůle, vrazí-li kdokoliv do své mysli ostrý skalpel, totiž strach z mého spravedlivého soudu, může stále získat mou milost, kdyby se jí jen podvolil. Nenalézá-li se kajícnost ani láska, stále může být naděje, bude-li probodnut ostrým napomenutím a pokáráním, protože dokud duše žije v těle, moje milost je otevřena každému.
Pohleď, jak jsem umíral pro lásku, přesto mi nikdo nesplácí láskou, ale odebírají ode mě, co je po právu moje. Bylo by správné, kdyby lidé napravili své životy přiměřeně oběti, která byla cenou za jejich vykoupení. Nyní ale lidé chtějí žít o to hůře, navzdory bolesti, kterou jsem vytrpěl, když jsem se pro ně vydal. Čím více jim ukazuji, jak je jejich hřích hanebný, tím opovážlivěji chcou hřešit. Pohleď a považ, jestli je bez důvodu, že se hněvám: oni sami umí přetvářet mou dobrou vůli v hněv. Vykoupil jsem je z hříchu, přesto se do něj stále více boří. Nuže, nevěsto moje, dej mi, co jsi mi zavázána dát, tedy, udržuj pro mě svou duši čistou, protože jsem pro ni zemřel, abys ji pro mě mohla zachovávat čistou.“
O Matčině jemné otázce nevěstě a nevěstině pokorné odpovědi, o Matčině užitečné promluvě k nevěstě a o růstu dobrých lidí mezi zkaženými.
Kapitola 22
Matka promluvila k nevěstě syna a řekla: „Jsi nevěsta mého Syna. Řekni mi, co máš na srdci a co by sis přála.“ Nevěsta ji odvětila: „Moje Paní, ty to víš, protože ty všechno víš.“ Požehnaná Panna pravila: “Přestože vím všechno, ráda bych, abys mi to sdělila, kvůli těm, kteří naslouchají.“ Nevěsta řekla:“Paní moje, bojím se dvou věcí. Zaprvé,“ pravila, „Bojím se, že se dostatečně nermoutím pro své hříchy, či nekonám nápravu tak, jak bych chtěla. Zadruhé jsem smutná, protože tvůj Syn má mnoho nepřátel.“
Panna Maria odvětila: „Dám ti tři léky pro tvou první starost. Především považ, jak všechno, co má nějakou duši, jako žáby a jiná zvířata, se potýká s problémy, přestože jejich duše není věčná a umírá s jejich tělem. Nicméně duše tvá i všech lidí je věčná. Zadruhé, pomysli na milost Boží, protože nikdo není takovým hříšníkem, aby nedošel odpuštění, bude-li se modlit s odhodláním zlepšit se a bude-li se kát. Zatřetí, pomysli, jaké slávy se dostane duši, když dojde žití s Bohem a v Bohu navždy.
Dám ti tři léky také pro tvou druhou starost ohledně množství nepřátel Božích. Zaprvé, uvaž, že tvůj Bůh a Stvořitel tvůj i jejich je také jejich soudcem a nikdy ho nebudou soudit, i když on na čas trpělivě snáší jejich zkaženost. Zadruhé, pomni, že jsou dětmi zavržení a tvrdé a nesnesitelné bude jejich věčné soužení v ohni. Jsou nejpodlejšími sluhy, kteří nikdy nedojdou dědictví, i když ho dojdou jejich děti. Ale možná řekneš:'Není potom nikdo, kdo by jim kázal?' Jistě! Pamatuj, že dobří jsou často k nalezení mezi špatnými. A adoptované děti se někdy odvrátí od toho, co je dobré, jako marnotratný syn, který šel do vzdálené země a žil hříšný život. Někdy právě kázání pobídne jejich svědomí a oni se vrátí k Otci, stejně vítaní jako byli předtím hříšní. Mělo by se tedy kázat právě jim, protože, i když může kazatel před sebou vidět pouze zlovolné, měl by si pomyslet: 'Možná jsou mezi nimi tací, kteří se stanou dětmi mého Pána. Budu jim tedy kázat.' Takový kazatel dostane velikou odměnu. Za třetí, považ, že zlovolným je dovoleno pokračovat v životě, aby byli zkouškou pro dobré, takže ti, rozhořčeni zvyky zlých, můžou dosáhnout své odměny jako ovoce trpělivosti. Lépe to lze pochopit na příkladu. Růže sladce voní, je krásná na pohled a jemná na dotek, ale roste pouze mezi trny, které jsou ostré na dotek, škaredé na pohled a krásně nevoní.
Podobně i dobří a spravedliví, přestože jsou tiší ve své trpělivosti, krásní ve své povaze a sladcí svým dobrým příkladem, nemůžou růst a projít zkouškami jinak, než mezi špatnými. Trn někdy slouží k ochraně růže, aby nebyla sebrána dříve, než plně rozkvete. Podobně zlovolní nabízejí příležitost pro dobré, aby je nenásledovali v hříchu, když jim hříšnost druhých brání ve vlastní zkáze skrze neopodstatněnou bujarost či jiný hřích. Kvalita vína je držena v usazenině a stejně tak dobří a spravedliví nesetrvávají v poctivosti a v pokroku ve ctnostech, nejsou-li vystaveni zkouškám a pronásledováním nespravedlivých. Snášej tedy s radostí nepřátelé mého Syna. Pamatuj, že on je jejich soudcem a, kdyby spravedlnost žádala, aby je třeba všechny zahubil, ve chvíli by je potřel. Proto, dokud je on snáší, i ty je snášej!“
Kristova slova ke své nevěstě popisující falešného muže, který je zván nepřítelem Božím, jeho přetvářku i jeho vlastnosti.
Kapitola 23
“Lidé si myslí, že je dobře oblékaným, silným a váženým mužem, činným v bitvě Boží. Nicméně, jakmile je jeho přilba sundána, je ohavný na pohled a nezpůsobilý pro jakoukoliv práci. Je vidět jeho obnažený mozek, uši na čele, oči na týlu své hlavy. Jeho nos je utnutý. Jeho líce jsou propadlé jako u mrtvého. Na pravé tváři chybí lícní kost a část úst, takže je vidět jen obnažené hrdlo. Jeho hrudník je plný hemžících se červů, paže jsou párem hadů. Zlý štír dlí v jeho srdci a záda vypadají jako spálené uhlí. Jeho vnitřnosti páchnou a rozkládají se jako hnisající tkáň, nohy jsou mrtvé a neschopné chůze.
Řeknu ti teď, co to vše značí. Navenek se zdá být tím mužem, který je zakotven v dobrých zvycích a moudrosti a je činný v mé službě, ale vůbec jím není. Byla-li by totiž z jeho hlavy sejmuta přilba, tedy kdyby byl viděn takový, jaký doopravdy je, byl by nejohavnějším mužem vůbec. Jeho mozek je obnažen, nakolik jeho hloupost a povrchnost svědčí před dobrým lidem, že je nehoden takové pocty.
Kdyby ochutnal moji moudrost, seznal by, že čím více je pozvedán nad ostatní, tím víc by se měl odívat prostým jednáním. Jeho oči jsou na čele, protože, namísto pokory, kterou by měl ve své funkci mít a vyzařovat pro ostatní, chce slyšet pouze svou chálu a oslavu. Místo toho se tak odívá pýchou a proto chce, aby ho každý nazýval skvělým a dobrým. Oči má v týlu, protože vše, na co myslí, je přítomné, nikoliv věčné. Přemýšlí, jak se zalíbit lidem a jak zajistit potřeby těla, ale nepomýšlí už, jak se zalíbit mně, či co je dobré pro duši.
Jeho nos je utnutý, nakolik ztratil svou uvážlivost, kterou by rozlišoval mezi ctností a neřestí, mezi časnou a věčnou slávou, mezi světskými a nebeskými poklady, mezi pomíjivými a věčnými potěchami. Líce jsou propadlé, tedy veškerý pocit studu v mé přítomnosti spolu s krásou ctností, kterými by mě potěšil, je zcela mrtev, nakolik se týká mě. Stydí se hřešit ze strachu před lidskými těžkostmi, ale nikoliv ze strachu přede mnou. Část jeho líce a rtů chybí a odhalila jeho hrdlo, protože jakékoli připodobňování se ke mně a kázání mého slova stejně jako upřimná modlitba již od něj odpadlo, takže nezbývá nic, než jeho nenasytné hrdlo. Ovšem připodobňování se ke zkažnostem a podíl na světských pletkách mu připadá docela užitečné a přitažlivé.
Jeho hrudník je plný červů, protože v jeho hrudi, v níž by měla být vzpomínka na mé utrpení a povědomí o mých skutcích a přikázáních, je pouze starost o časné záležitosti a světské touhy. Tito červi hloubí v jeho svědomí, takže nepomýšlí na duchovní věci. V jeho srdci, kde bych rád přebýval se svou láskou, se zabydlel zlý štír s žihadlem na ocase a úlisnou tváří. To proto, že z jeho úst vychází lichotky a moudře znějící slova, zatímco je jeho srdce plné nespravedlnosti a falše, jelikož ho nezajímá třeba i zkáza církve, kterou zastupuje, jen když může konat svou sobeckou svévoli.
Jeho ruce jsou hady, protože je ve své podlosti vztahuje k bezelstným a s prostotou je k sobě přivolává, ale, když poslouží jeho záměru, zbavuje se jich jako nešťastných ubožáků. Jako had se svíjí do kruhu skrývaje svou úkladnost a nepravost, takže jen málokdo může rozpoznat jeho lstivost. Mému pohledu je jako zákeřný had, protože, stejně jako je had ohavnější nad ostatní živočichy, i on je mi nejpokřivenější, když přehlíží mou spravedlnost a má mě za toho, kdo se zdráhá udělit trest.
Jeho záda jsou jako uhlí, přestože by měla být slonovinou, nakolik by měly být jeho činy šlechetnější a čistší než činy ostatních, aby podpořily slabé svou trpělivostí a příkladem dobrého života. Jsou ale jako uhel, protože je příliš slabý, aby snesl jediné slovo pro mou slávu, pokud mu přímo nenese užitek. Přitom se považuje za šlechetného a světem uznávaného. Proto, jelikož si myslí, že stojí vzpříměně, se zhroutí, jak je porušený a vyhaslý jako uhlí přede mnou a mýmy svatými. Jeho vnitřnosti páchnou, protože přede mnou jsou jeho myšlenky a záliby jako tlející maso, jehož pach nikdo neunese.
Žádný ze svatých ho nesnese, naopak všichni se od něj odklání a požadují pro něj rozsudek. Jeho nohy jsou mrtvé, ty jsou totiž dvěmi prostředky cesty ke mně, tedy touhou odčinit své hříchy a touhou konat dobro. Nicméně tyto nohy jsou v něm zcela mrtvé, protože byl morek lásky stráven a nezbylo nic, než ztvrdlé kosti. A v tomto stavu stojí přede mnou. Nicméně, dokud jeho duše zůstává v jeho těle, může dosáhnout mé milosti.“
VYSVĚTLENÍ
Svatý Vavřinec se zjevil a pravil: “Když jsem byl ve světě, měl jsem tři věci: zdrženlivost z úcty k sobě, milosrdenství z úcty k bližnímu, lásku z úcty k Bohu. Proto jsem horlivě hlásal slovo Boží, moudře spravoval majetek Církve a snášel bičování, oheň i smrt s radostí. Ale tento biskup dovoluje a kryje bezuzdnost duchovenstva, volně užívá majetek Církve k prospěchu bohatých a prokazuje lásku sobě a svým. Proto mu oznamuji, že světlý mrak vystoupil do nebe zastíněn temnými plameny, mnohými nepovšimnut.
Tento mrak je modlitba Matky Boží za Církev. Plameny chamtivosti a úbytku zbožnosti a spravedlnosti ho zastiňují, takže jemné milosrdenství Matky Boží nemůže vstoupit srdce nešťastníků. Ať se tedy biskup rychle obrátí k milosti Boží svým napravením, nabádáním svých podřízených slovem i příkladem a povzbuzováním k obrácení. Neučiní-li tak, pocítí ruku soudce a jeho diecéze bude očištěna ohněm a mečem, zkoušena pleněním a soužením a potrvá dlouho, než bude, kdo by ji utěšil.“
Slova Boha Otce před nebeským zástupem a odpověď Syna a Matky Otci, žádající o milost pro Církev, jeho dceru.
Kapitola 24
Otec promluvil, zatímco celý nebeský zástup poslouchal, a řekl: „Před vámi přednáším svou stížnost o tom, že je má dcera vydána muži, který ji velmi trýzní a poutá její nohy k dřevěnému kůlu, takže všechen morek vyprchal z jejích noh.“ Syn mu odpověděl: „Otče, vykoupil jsem ji svou krví a zasnoubil ji se mnou, ale teď byla chopena silou.“ Poté promluvila Matka a řekla: „Ty jsi Bůh můj a Pán můj. Mé tělo neslo údy tvého požehnaného Syna, který je tvým pravým synem a mým pravým Synem. Nic na Světě jsem mu neodmítla. Pro mé prosby, měj slitování se svou dcerou!“ Po té promluvili andělé a řekli: „Ty jsi náš Pán. V tobě máme každé dobro a nepotřebujeme nic, než tebe.
Když tvá nevěsta z tebe činila pokroky, radovali jsme se. Ale nyní máme důvod být smutnými, protože byla vydána do rukou nejhorších, kteří ji ubližují veškerými urážkami a zlořády. Měj s ní tedy slitování podle svého velikého milosrdenství, protože je v největší bídě a není, kdo by ji utěšil a osvobodil, než ty, Pane, Bože všemocný.“ Potom odpověděl Otec Synovi a pravil: „Synu, tvůj žal je i mým žalem, tvé slovo je mým slovem, tvé činy jsou mými činy. Ty jsi ve mně a já v tobě neoddělitelně. Ať se stane tvá vůle!“ Potom řekl Matce Syna: „Jelikož jsi mi neodmítla nic na světě, já ti neodmítnu nic na nebesích. Tvá vůle se naplní.“ A řekl andělům: „Jste moji přátelé a plamen Vaší lásky plane v mém srdci. Budu mít milost ke své dceři pro Vaše modlitby.“
Slova Stvořitele k nevěstě o tom, jak jeho spravedlnost udržuje svévolníky při životě ze tří důvodů a jak je jeho milost ze tří důvodů šetří.
Kapitola 25
“Jsem Stvořitelem nebe i země. Zajímalo tě, moje nevěsto, proč jsem tak shovívavý se zlovolnými. Je tomu tak proto, že jsem milosrdný. Moje spravedlnost je snáší ze tří důvodů a ze tří důvodů je má milost ušetřuje. Zaprvé, má spravedlnost je snáší, aby jejich čas mohl být docela naplněn. Stejně jako by ses mohla tázat spravedlivého krále, proč neodsoudí držené vězně k smrti a on by odpověděl: 'protože ještě nenastala doba přelíčení, kde budou vyslechnuti a ti, kteří slyší, se můžou lépe ponaučit.' Podobně toleruji svévolníky, dokud se nenaplní jejich čas, aby se o jejich podlosti dozvěděli i další.
Copak jsem nepředpověděl zamítnutí Saula dávno předtím, než bylo známo lidem? Snášel jsem ho dlouho, aby se jeho špatnost zjevila druhým. Dalším důvodem je, že zlovolní konají i nějaké dobré skutky, za které budou do posledního odměněni. Takto nezůstane ani to nejmenší dobro, které pro mě vykonali, neodměněno a získají tak svou příslušnou odměnu zde na zemi. Za třetí, sluší se ukazovat Boží slávu a trpělivost. Právě proto jsem toleroval Piláta, Heroda a Jidáše, přestože směřovali k zavržení. Tak když se někdo zeptá, proč snáším toho, či onoho, ať si rozpomene na Jidáše a Piláta.
Moje milost šetří zlovolné také ze tří důvodů. Zaprvé, je to pro mou neskonalou lásku vzhledem k trvání věčného trestu. Proto, pro svou velikou lásku je snáším do poslední chvíle, aby byl jejich trest odkládán prodlužováním lhůty. Zadruhé je správné dopustit, aby byla jejich přirozenost strávena neřestmi. Jak je lidská přirozenost stravována hříchem, o to ho trpčeji by zakoušeli časnou smrt, měli-li by mladší konstituci. Mladá konstituce umírá delší a trpčí smrtí. Zatřetí, je to pro zdokonalování dobrých a obrácení některých ze špatných. Když jsou dobří a spravedliví trápeni svévolníky, prospívá to dobrým a spravedlivým, vede je to totiž k odříkání hříchů, nebo zisku větší ceny.
Stejně tak, špatní někdy mají dobrý vliv na jiné zlé lidi. Když druzí zváží osud a podlost předchozích, pomyslí si a řeknou: 'Co dobrého nám přináší, když je následujeme?' A:'Jelikož je Pán tak trpělivý, bude lepší, abychom činili pokání.' Tak se někdy ke mně vrátí, protože se děsí konat věci, které činí druzí a navíc jim jejich svědomí káže vyvarovat se takových činů. Je řečeno, že, je-li někdo bodnut štírem, může být uzdraven namazáním oleje, ve kterém jiný jedovatý tvor zemřel. Podobně může být hříšník, který vidí pád jiného, bodnut výčitkou a uzdraven přemítáním o zkaženosti a marnosti dalšího.“
Slova andělského zástupu chválící Boha a o tom, jak by se rodily děti, nezhřešili-li by naši prarodiče a o tom, jak Bůh ukazoval skrze Mojžíše lidu zázraky a později I skrze sebe ve svém příchodu a o zkaženosti tělesného manželství v našem věku a o vlastnostech duchovního svazku.
Kapitola 26
Andělský zástup byl viděn stojíc před Bohem. Celý zástup pravil: ”Chvála a čest Tobě, Pane Bože, který jsi byl a jsi bez konce! Jsme tví služebníci a nabízíme ti trojnásobnou chválu a čest. Zaprvé, protože jsi nás stvořil, abychom byli štastni s tebou a dal nám nepopsatelné světlo, ve kterém se můžeme navždy radovat. Zadruhé, jelikož byly všechny věci stvořeny a jsou udržovány ve tvé dobrotě a neměnnosti a vše stojí ve tvém zalíbení a tvé věrnosti svému slovu. Zatřetí, protože jsi stvořil člověka a pro něj jsi přijal jeho přirozenost. Z toho se radujeme se velice, jakož i z tvé přečisté Matky, která byla shledána hodnou nosit Tebe, kterého nebesa nemohla obsáhnout.
Proto, pro důstojnost andělského chóru, který jsi tak vyvýšil ve cti, ať tvá sláva a požehnání spočine nade vším! Ať je tvá trvající věčnost a neměnnost nade vším, co bylo ustanoveno, aby bylo, ať spočine tvá láska na lidském pokolení, které jsi stvořil! Ty sám, Panovníku, budiž obáván pro svou velikou moc, ty sám budiž pro svou lásku předmětem veškeré touhy, ty sám budiž milován pro svou neměnnost. Chvála budiž tobě bez konce, na věky věků. Amen!“
Pán odpověděl: „Po zásluze mě chválite pro veškeré stvoření. Leč, povězte, proč mě chválíte za lidské pokolení, které mě popouzí k hněvu více, než jiní tvorové? Stvořil jsem je nadřazeno nižším tvorům. Za nikoho jsem nevytrpěl takovou potupu jako za lidstvo a nikoho jsem nevykoupil tak velikou cenou. A který jiný tvor se nedrží svému přirozenému řádu? Je mi větší nesnází než ostatní tvorstvo. Jako jsem stvořil vás, abyste mě chválili a oslavovali, stvořil jsem Adama, ke své cti. Dal jsem mu tělo, aby bylo chrámem ducha, a vložil jsem do něj duši jako krásného anděla, neboť lidská duše je andělská mocí a silou.
Já, jeho Bůh a Stvořitel, byl jsem v tom chrámu třetím, aby se ze mě radoval a nalézal ve mně potěšení. Potom jsem mu z jeho žebra stvořil jiný chrám, jemu podobný. Ale nyní se mě, nevěsto moje, pro kterou je toto představeno, můžeš otázat: 'Jak by mohli mít děti, kdyby nezhřešili?' Pravím: krev lásky by zasela sémě v těle ženy bez jakékoli nečisté touhy, leč skrze milost a lásku Boží a vzájemnou lásku jejich počala by žena. Jakmile by bylo dítě počato bez jakéhokoli hříchu, já, Bůh, bych do něj vložil duši, aby ho bez těžkosti nosila a porodila.
A jakmile by bylo dítě porozeno, bylo by dokonalé jako Adam. Ale tou ctí pohrdal člověk, když povolil ďáblu a žádal více, než jsem mu dal. Když spáchali neposlučnost, přišel k nim můj anděl a oni se styděli za svou nahotu. V té chvíli zakusili tělesnou žádost a lačnost a trpěli žízní. Také mě ztratili. Předtím, když mě měli, necítili hlad, žádostivost nebo hanbu, já sám jsem byl jejich celým dobrem, radostí a potěšením. Když se ďábel zaradoval z jejich zatracení a pádu, byl jsem pohnut lítostí, neopustil jsem je, ale prokázal jsem jim milosrdenství. Oděl jsem jejich nahotu a dal jsem jim chléb ze země. Ač v nich ďábel vzbudil tělesnou smyslnost po jejich neposlušnosti, vložil jsem svou božskostí v jejich sémě duši.
A tak, co ďábel v nich vzbudil ke zlému, obrátil jsem k dobrému. Potom jsem jim ukázal, jak žít a mě hledat a uctívat. Dovolil jsem jim, aby pro plození bývali spolu, protože předtím se toho ze strachu zdržovali. Taktéž po zabití Ábela, když dlouho plakali a nebývali spolu, utěšil jsem je. Oni, vidíce v tom mou vůli, bývali opět spolu a měli děti. Slíbil jsem jim, že já, jejich Stvořitel, se narodím z jejich rodu. A když rostla zlost Adamových synů, ukázal jsem spravedlnost těm, kdo hřešili, a své milosrdenství svým vyvoleným a uchoval je od zkázy a povýšil je, protože dodržovali má přikázání a věřili mým slibům. Když se blížil čas smilování, ukázal jsem své divy skrze Mojžíše a vyvedl jsem svůj lid podle svého slibu, sytil je mannou a šel před nimi ve sloupu ohně a oblaku. Dal jsem jim svůj zákon a ukázal svá tajemství a to, co se mělo stát, skrze proroky.
A potom jsem já, Stvořitel všeho, vyvolil sobě pannu zrozenou z otce a matky, z ní jsem přijal lidské tělo a urodil se bez porušení či hříchu. Právě tak, jak by se bývali rodili tajemstvím božího jednání lidé v ráji, z čisté lásky svých rodičů a bez chtíče. Tak moje Božství přijalo lidskou přirozenost z panny bez porušení jejího panenství. Přicházejíc na svět, pravý Bůh a pravý člověk, naplnil jsem zákon a celé písmo, jak bylo o mě prorokováno. Počal jsem Nový Zákon, neboť starý byl tvrdý nésti a byl jen obrysem toho, co mělo přijít. Ve Starém Zákoně bylo dovoleno, aby měl muž několik žen, aby měli více plodu a nebyli odkázáni na pohany. Ale v mém Novém Zákoně má mít jeden muž jednu ženu a to v Boží milosti a bázni, aby dali plod, stýkajíc se manželsky. Takoví jsou mým chrámem, ve kterém já budu přebývat jako třetí.
Nicméně lidé této doby vstupují do manželství ze sedmera důvodů. Zaprvé pro krásu těla a tváře, zadruhé pro majetek, zatřetí pro oplzlou rozkoš, začtvrté pro nestřídmé hostiny a družení s přáteli, zapáté kvůli pyšné zálibě v odívání a společenských poctách, zašesté, aby na svět přivedli děti nikoli ke službě Bohu a dobrým věcem, ale, jako dědice, pro svou hrdost a lakomství, zasedmé pro žádost chtíče jako nemoudrá zvířata. Tak přijdou ke kostelu, jejich úmysl i myšlenky jsou mi protivné, neboť své vůli, směřující k radostem světa, dávají přednost před mou. Kdyby jejich úmysl směřoval ke mně a kdyby do mých rukou svěřili svou vůli, tehdy bych byl třetí s nimi. Ale takto, protože mají ve svých srdcích žádostivost raději než mou lásku, nebudu s nimi. Jdou k mému oltáři a slyší, že budou jedno srdce a jedna duše, ale moje srdce je opouští, protože nehledají vroucnost z mého srdce a neznají chuť těla mého.
Hledají vroucnost, která pomine a tělo, které bude pozřeno červy. Tedy takoví lidé se berou bez pouta a jednoty Boha Otce, bez lásky Synovy i útěchy Ducha Svatého. Když přijdou k loži, můj Duch je opouští a přichází duch nečistoty, protože k sobě přistupují z chtíče a nepomyslí na nic jiného. Avšak může s nimi stále být moje milosrdenství, obráti-li se jen. Protože s láskou tvořím a vkládám živou duši do jejich sémě. Třebaže jsou zlí, dovoluji jim někdy povít dobré děti. Obecně ale od zlých bývají zlé děti, protože děti špatnost rodičů napodobují, nakolik mohou, a kdyby jim moje trpělivost dovolila, více by napodobovali. Takoví manželé neuzří nikdy mou tvář, pokud se neobrátí k pokání.
Není totiž takový hřích, aby nemohl být smyt pokáním. Ovšem učiním duchovním manželstvím takové, které je zaměřeno k Bohu v čistotě duše a těla. Jest v něm sedmero dober, opačných zmíněným zlům. V něm není žádosti tělesné krásy, ale radost z milosti Boží. Zadruhé, není v něm ani lakomství, touha shromažďovat nadměrný majetek. Zatřetí se tací vyhýbají oplzlým řečem i činům. Začtvrté se nestarají o hodování s přáteli, sám jsem jim totiž tím, koho milují a po kom touží.
Zapáté usilují o zachování vnitřní pokory v srdci i vnější v oděvu. Zašesté mají úmysl vyvarovat se zaslepení chtíčem. Zasedmé touží rodit děti Bohu, ke kterému je vedou dobrým příkladem i slovem víry. Uchovávajíc neporušenou víru stojí u vchodu do mého chrámu, tu já budu v nich a oni ve mně. Přistoupí k mému oltáři, v mém těle a krvi zakusí duchovní slast a zatouží být se mnou jedno srdce, jedno tělo a jedna vůle. Tu já, pravý Bůh a pravý člověk, mocný v nebi i na zemi, budu třetí s nimi a naplním jejich srdce. A tak, zatímco manželé světa a těla započnou chuť manželství v chtíči jako zvířata a hůře než ta, takoví manželé ducha započnou v milosti a bázni Boží, netoužíc líbit se nikomu, než mě.
Zlý duch naplní ty první a ponouká je k zalíbení v těle, tam není nic, než páchnoucí hniloba, ale tito budou naplněni mým Duchem a vzníceni ohněm mé milosti, jež je nikdy nezklame. Jsem jeden Bůh ve třech osobách, v jedné podstatě s Otcem a Duchem Svatým. Jako nelze oddělit Otce od Syna, či Ducha Svatého od obou, jako nelze oddělit žár od ohně, taktéž nelze takové duchovní manžely ode mě oddělit, neboť jsem třetí s nimi. Mé tělo bylo jedno raněno v mém umučení a zemřelo, ale nikdy více nebude raněno ani nezemře. Stejně tak ti ode mě nikdy neumřou, kteří jsou ke mně připojeni vírou pravou a vůlí dokonalou, neboť kdekoliv stojí, sedí, či kamkoliv kráčí, jsem třetí s nimi.“
Slova Matky k nevěstě o třech věcech v tanci a o tom, v čem tento tanec značí svět a o utrpení Matky při smrti Kristově.
Kapitola 27
Matka Boží promluvila k nevěstě a pravila: “Moje dcero, chci abys věděla, že kde je tanec, jsou tři věci: prázdná radost, planá mluva a marné pachtění. Vstoupí-li někdo smutný a žalostný, potom jeho přítel, který se veselí v tanci, vidouc druha přicházejícího ve smutku, hned opouští taneční veselí a soucítí s truchlícím druhem. Onen tanec je tento svět, točící se v žádostech, které se nemoudrému zdají býti štěstím. V tomto světě jsou tři marnosti, prázdného veselí, rozpustilé mluvy a neužitečné námahy, neboť vše, pro co se člověk ve světě pachtil, zde zanechá.
A kdo je v tom tanci, je-li přítel můj, zvážil by můj smutek, námahu a žalost a soucítíc se mnou, jenž se odloučila světskému veselí, sám by se zřekl světské marnosti. Neboť při smrti svého Syna jsem byla jako žena, jejíž srdce bylo prokláto pěti kopími. Jedno kopí byla nahota mého Syna a jeho stud, když jsem viděla mého nejsvětějšího a mocného Syna, jak stojí u sloupu nemaje ničeho, čím by se zakryl. Druhým kopím byla obvinění, jelikož nařkli křivým, lživým a zrádným Toho, o kom jsem věděla, že je spravedlivý a pravdivý a nikdy se proti nikomu neprovinil. Třetím kopím byla jeho trnová koruna, která probodla jeho svatou hlavu tak, že se krev řinula do jeho úst, vousu i uší. Čtvrtým kopím byl jeho bolestivý hlas, kterým zvolal k Otci: `Otče, proč jsi mě opustil?` Jako by řekl: „Není, kdo by se nade mnou smiloval, než Ty.“ Pátým kopím byla jeho hořká smrt. Z kolika žil kanula jeho svatá krev, tolikrát bylo bodáno mé srdce. Neboť probodené byly ruce, nohy v jeho žilách a bolest jeho probitých žil táhla se k srdci a ze srdce se vracela do žil. A jak bylo zdravé a silné jeho srdce ve spojení s nejpevnější konstitucí, tak těžký a bolestivý v něm byl boj života a smrti. A když bylo srdce v něm nesnesitelnou bolestí přemoženo, jeho tělo bylo zachváceno křečí a jeho zakloněná hlava se napřímila.
Těžká víčka jeho očí se pootevřela a otevřel i ústa, takže bylo možno vidět jeho zkrvavený jazyk, jeho prsty i paže se vypjaly. Jakmile vypustil duši, jeho hlava se svěsila k hrudi, jeho ruce povolily a nohy byly tlačeny váhou těla. Tehdy znecitivěly moje ruce, moje oči zatměly a tvář zbledla, uši neslyšely a ústa nemohla vydat hlásku.
Moje nohy se podlomily a moje tělo se zhroutilo k zemi. Když jsem vstala, pohlédla na Syna a viděla zjev nad malomocného žalostnější, vložila jsem celou svou vůli do vůle jeho s vědomím, že vše se stalo podle jeho vůle a nemohlo by se to bez jeho připuštění stát. Za vše jsem mu počala vzdávat díky a radost se přimísila k mému žalu vidouce, že ten, který nikdy nezhřešil, chtěl ve své nezměrné lásce trpět za všechny hříšné. Proto ať ti, kteří jsou ještě v tanci světa, rozjímají, čím jsem, matka bolestná, procházela, když umíral můj Syn a uchovávají to v mysli.“
Informace o našem společenství
Svatá Brigita byla kanonizována papežem Bonifácem IX roku 1391 a potvrzena papežem Martinem V na koncilu v Kostnici roku 1415.
Zjevením se od počátku dostával značný stupeň věrohodnosti, vážnosti a důležitosti. Papež Řehoř XI (1370-78) je schválil, potvrdil a ocenil jejich význam, stejně jako Bonifác IX (1389-1404) v papežské bule Ab origine mundi, odstavec 39 (7 Října 1391).
Později byla prozkoumána na Koncilu v Kostnici (1414-18) a Basilejském Koncilu (1431-49), v obou případech shledána v souladu s Katolickou vírou; Zjevení byla také bráněna mnoha významnými teology, včetně Jana Gersona (1363-1429), či kancléřem Pařížské University a kardinálem Juanem de Torquemadou (1388-1468).
Bůh Vám žehnej!
Jsme tři mniši, kteří se odevzdávají lásce k Bohu nade vše, životu v čistotě, pokoře a šíření Ježíšova slova do všech částí světa. Našim cílem je shromážďovat bratry a sestry, kteří mají dobrou vůli, aby cestovali a zvěstovali Písmo a tato Svatá zjevení. Prosíme, pomáhejte šířit naši misi i webovou adresu mezi své přátele a příbuzné, neboť tato Zjevení jsou lékem pro duši. Máte-li dar kázání, modlíme se za to, aby jste zvěstovali tato slova Ducha Svatého celému Vašemu shromáždění.
Pokorně prosíme, abyste tiskli a zdarma šířili tyto knihy mezi vaše bratry a sestry. Rozdávejte je v kostele. Také prosíme, zeptejte se příslušné osoby ve vašem shromáždění, aby zvážila možnost zakoupení Proroctví a Zjevení Svaté Brigity Švédské pro celou kongregaci za velmi nízkou cenu. Také prosíme, šiřte tato velká Zjevení všude, kde můžou být viděny a slyšeny, na dveře, stromy, aby bylo spaseno mnoho duší pro našeho Pána Ježíše Krista.
Mt 12,30 „Kdo není se mnou, je proti mně a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“
Tento verš učí, že, abychom byli spaseni, musíme od pekla chránit i jiné. Také učí, že pokud neshromažďujete duše, potom jim ubližujete a rozptylujete je. A Kristus říká, že ti, kdo se nepodílí na spáse duší, jsou jeho nepřátelé. Děláme tedy vše, co můžeme?
Hledáme ochotné překladatele, schopné překládat do různých jazyků. Také hledáme někoho, kdo může udělat zvukovou knihu v mp3. Chtěli bychom jednoho dne mít překlady v 50 jazycích s pomocí Vás, čtenářů. Prosíme pomozte nám k více knihám Zjevení Sv. Brigity v různých jazycích. Každá pomoc bude odměněna našim Pánem Ježíšem Kristem. Budiž Vám žehnáno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Prosíme nezapomínejte číst tato zjevení denně, abyste rostli v duchu i v ctnostech, protože ďábel udělá vše, co bude v jeho moci, abyste přestali s četbou těchto zjevení, zapomněli na ně a upadli do hříchu.
Nezapomeťe vytisknou kopie těchto zjevení, ať je máte vždy po ruce, přijdou-li velká neštěstí před kterými varuje Písmo a nezávisíte na elektřině, která nemusí být vždy k dipozici.
Tato kniha je zrcadlem, ve kterém duše může vidět své skvrny a pochopit, co Boha těší a netěší. Čtěte knihu stále a pochopíte, jak musíte milovat Boha a bližního svého, nehledě na vše pozemské a pomíjivé, snažit se o vše věčné a nebeské a snášet pro Krista utrpení tohoto světa ošklivíc si svody a požitky, děkujíc Bohu v nemoci, nemaje pýchu v dobrém zdraví, troufalost ve chvílích bohatství a odevzdanost ve zkouškách.
Měli byste se modlit 15 desátků Růžence denně, s 15 modlitbami Sv. Brigity a modlitbou Sv. Eframa a číst Slovo Boží alespoň 2 hodiny denně až do chvíle smrti. Nečteme-li dostatečně, modlitba se stává prázdnou, jelikož modlitba neznalého neví o co a jak prosit ve věcech ctností a požehnání.
Sv. Louis De Montfort (+1710): „Požehnaný Alan de la Roche, který byl hluboce oddán Panně Požehnané, měl od ní mnohá zjevení. Víme, že slavnostně potvrdil pravdivost těchto zjevení. Tři z nich jsou výjimečná svým důrazem: především, nebudou-li se lidé modlit Zdrávas Maria (Andělské Pozdravení, které spasilo svět – L 1,28) kvůli nezájmu nebo vlažnosti, nebo nenávisti k této modlitbě, je to znamení, že budou pravděpodobně a vskutku brzy zatracení do věčného trestu.“
„Vřele doporučujeme modlitbu 15 desátků Růžence denně. Naše Paní opakovaně zdůraznila důležitost modlitby Růžence denně ve svých Fatimských vzkazech. Dokonce řekla, že i malý Francisco se bude muset modlit „mnoho růženců“, než bude moci jít do Nebe. Denní modlení 15 desátků lze dosáhnout různými způsoby. Nicméně, pro mnohé je nejjednodušší modlitbu rozdělit do několika fází dne, například radostná tajemství ráno, bolestná v poledne a slavná večer. Modlitba Zdrávas Královno stačí jen na konci celodenního růžence. Zásadní součástí Růžence je rozjímání nad tajemsvými, událostmi ze života Našeho Pána a Naší Paní. To znamená přemýšlet o nich a také si je představovat v souvislosti s milostmi a pravdami v nich obsaženými a tak se jimi inspirovat k lepšímu poznání a lásce k Bohu. Je také obvyklé soustředit se s každým tajemstvím na konkrétní ctnost.“
Slovo Boží říká, že každý, kdo chce dosáhnout Spásy musí usilovat o život v čistotě, skromnosti, poslušnosti a lásce k Bohu v pravé Katolické víře a odmítnutím nejrůznějších herezí. Měli byste se často postit, jíst s mírou bez nadbytečných pokrmů a nápojů a tak ukřižovat světské žádosti a požitky. Svatá autorita Božího slova požaduje, aby jste se vždy odívali skromně, vyvarovat se příliš přiléhavého či odhalujícího oděvu, který by mohl svádět k pokušení a zdržet se líčidel, šperků a okras. Je také důležité nenavštěvovat diskotéky, hospody, plesy. Závisí na tom vaše nesmrtelná duše.
Bůh také požaduje zříci se všech druhů pozemských a povrchních zábav které neoslavují Boha, ať už v TV, hudbě, filmech, seriálech, sportu či hrách. Nespolčujte se světskými lidmi, kteří nechcou poslouchat Boha, protože vás budou pokoušet svým hříšným a bezbožným životem a neuniknete trestu za přátelství s nekajícným otrlým hříšníkem, pokud nebude účelem jeho obrácení.
Sv. Brigita byla narozena do vážené a bohaté rodiny. Ta byla také pevná ve víře dle našeho Pána Ježíše Krista a bohatě přispívala na rozvoj Církve, kostelů, klášterů a život chudých. Ve věku 10 let viděla Pána Ukřižovaného a Pán Ježíš řekl: „Hle, jak trpím.“ Myslela, že se vše odehrává v reálném čase a odpověděla: „Ó Pane, kdo ti to udělal?“ Pán řekl: „Ti, kteří mnou opovrhují a zapomínají na mou velikou lásku.“ Když zemřel její manžel, stala se řeholnicí a darovala svůj majetek chudým. Většina jejich proroctví se vyplnila a několik zbývá, aby byla naplněna. Jedno z nejznámějších proroctví je to o královstvích Anglie a Francie. Náš Pán Ježíš Kristus předpověděl k Sv. Brigitě, že válka mezi těmito zeměmi skončí o 20 později svatbou mezi dětmi jejích králů. Přesně tak se i stalo.
Prosíme přispějte a pomozte rozšířit Zjevení a Proroctví Svaté Brigity Švédské po celém světě ke spáse našich milovaných bratří a sester.
Abychom mohli dosáhnout tohoto cíle s Vaší pomocí, potřebujeme finanční podporu k reklamám v křesťanských časopisech, vydávání knih v různých
jazycích a dalším aktivitám. Proto prosíme dary z nadbytku pro spásu duší z pekelného ohně.
Také potřebujeme vaše modlitby.
Je psáno: „A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“
Sv. Jakub také říká: „Ten, kdo může činit dobro a nečiní dobro, činí zlo.“
Mnozí se dnes nestarají o pomoc a spásu duší, plýtvají čas na světské rozkoše a zábavy, televizi, seriály, filmy a videohry sledujíc pouze pozemské požitky raději než spásu duší svých a bližních. Neobětují ani hodinu denně na spásu duší z ohně pekelného. Tito bezbožní hříšníci nevstoupí do nebe, jelikož neměli zájem o duše bližních, ale pouze o svá potěšení. Ježíš je jistě uvrhne do věčného ohně pro jejich nedostatek soucitu.
http://www.prophecyfilm.com/czech/
Proroctvo a Zjavenie Svätej Brigity Švédskej
Zjavenia Panny Márie
HOJENIE ZRANENÝCH VZŤAHOV
Zmierenie
Ľudia si často pletú odpustenie so zmierením a vnímajú ich ako rovnoznačné.Ide však o dva odlišné pojmy.
Odpustenie predstavu je proces oprosťovania sa. Zmierenie znamená uzdravenie a súčasne vrátenie narušeného vzťahu do pôvodného stavu. Bez odpustenia nikdy nemôže byť pravého zmierenia. ( ani bez opravdivej lútosti )
Poznáme tri výsledky, ktoré sa môžu vyskytnúť vo vzťahu potom, čo jedna strana odpustila tej druhej. Prvý spočíva v tom, že sa partneri nielen zmieria, ale je tu možnosť, že sa vzťah stane intímnejším, pretože zúčastnené strany sa v procese odpustenia hlboko a citovo zdieľali. Dospeli k lepšiemu vzájomnému poznaniu a pochopeniu. Odpustenie sa v tomto prípade stalo mocným spojivom. Ten, kto bol urazený, a ten, kto urazil, vyložili svoje rozdiely otvorene a úprimne. Rozriešenie nezhôd sa nedosiahne uhýbaním, ovládaním alebo podriadením sa, ale zlúčením protikladov dovedna kompromisom, spoluprácou a toleranciou. Tento proces sa často volá „zmierovanie protikladov".
Dôvera je základom intímneho, milujúceho vzťahu, avšak dôvera sa posilňuje aktom odpustenia, ktorý povstáva zo zranení a konfliktov v ľudských vzťahoch. Bolestné zdieľanie, ku ktorému dochádza v takomto citlivom čase, vedie ľudí ku vzájomnému poznaniu, takže vzájomné odhalenie sa jedného druhému často ústí do rozriešenia.
Ľudia v úzkych vzťahoch musia byť realisti a uvedomiť si, že občas sa vzájomne zrania a sklamú, no treba dúfať, že si vzájomne odpustia. Iba takýmto vzájomným pôsobením vzťah porastie; inak ustrnie.Ak má dôjsť ku zmiereniu, odpustenie sa vždy musí vyjadriť úprimnymi slovami. Bez toho je pre obe strany príliš hmlisté predpokladať či domýšľať si, že odpustenie nastalo, a často to ponecháva ľudí v pochybnosti, či im bolo odpustené. ( kde niet úprimnej ľutosti a zadosťučinenia, niet odpustenia. sv. J. Vianney )Druhým výsledkom odpustenia môže byť, že aj potom, čo jedna strana vzťahu odpustila tej druhej, vzťah nemusí byť taký istý ako predtým. Urazená osoba odpustila tej druhej, no urazená strana ostane chladná a vzdialená.
Čin odpustenia je pravý, avšak dôvera bola narušená. Kvôli povahe urážky - napríklad nevera, neustále luhanie alebo citové zneužívanie - nastane pocit straty a zranenia.
Keď sa potom dôvera obnoví, vzťah sa môže dostať do predchádzajúcej polohy, môže sa zlepšiť, alebo nebude vôbec žiadny.Treťou možnosťou v oblasti zmierenia je, že aj po prijatí odpustenia zmierenie nenastane. Odpustenie neznamená vždy zmierenie. Je to smutné, no nie všetky vzťahy možno dať do pôvodného stavu. Vzťahy, v ktorých sa vyskytovalo vážne telesné, citové alebo pohlavné zneužívanie (pozn: zneužívanie a cit. manipulácia, chorobná zlomyselnosť i po odpustení ), sú spravidla nenapraviteľné a ích obete by kvôli vlastnej bezpečnosti nemali o zmierení ani uvažovať.
Obete zneužívania musia pochopiť, prečo si vybrali takých partnerov a prečo zotrvávali v nezdravom vzťahu.
Opustenie partnera v takýchto prípadoch znamená vonkajšiu zmenu, no ešte potrebnejšia je vnútorná duševná a duchovná zmena, aby sa obeť mohla posunúť do života zdravých vzťahov.
Musíme si uvedomiť rozporné pocity, ktoré sú normálnou súčasťou oddelenia vzťahu s druhým. Ľudia azda prežili spolu dlhý čas, zažívali mnohé roky zdieľania dobrých i zlých chvíľ. Oddeliť nervové zakončenia bývalého vzťahu si vyžiada svoj čas.
V hlave a v srdci vieme, že druhému človeku už nikdy nedokážeme znovu dôverovať - smutné a skľučujúce uvedomenie. Viac však už nemožno popierať: je po vzťahu, napriek všetkým našim zmiešaným pocitom.
Niektoré vzťahy umierajú, k iným by nikdy nemalo dôjsť. Ukončenie vzťahu môže spôsobiť hlboký pocit straty, dokonca aj keď cítime úľavu a vieme, že tento koniec je to najlepšie. Treba, aby sme si dovolili trúchliť nad stratou vzťahu. Nádeje a sny, ktoré sme vkladali do nášho vzťahu, sa nikdy neuskutočnia. Následky tejto straty zahrnú ďalšie súvisiace straty, ktoré sú neoddeliteľnou súčasťou neúspešného vzťahu. Nemôžeme sa posunúť v živote alebo v inom úzkom vzťahu, kým sme celkom nepreskúmali a nerozriešili neúspešný vzťah, pýtajúc sa, ako sme vzájomne zlyhali.
HOJENIE ZRANENÝCH VZŤAHOV
V niektorých rozpadnutých vzťahoch jeden človek chce, aby vzťah fungoval, a odporuje rozhodnutiu druhého odísť. Toto je krajne bolestné pre osobu, ktorá sa usiluje vzťah uzdraviť, avšak po mnohých neplodných pokusoch o zmierenie musí prijať skutočnosť, že je po vzťahu, a zapodievať sa ňou. Aby nejaký vzťah fungoval, na to treba dvoch ochotných a motivovaných ľudí. Nemožno sfunkčniť vzťah, v ktorom sa jedna osoba rozhodne odísť.
Ľudia v nezmieriteľných vzťahoch niekedy bojujú s otázkou, či by mali svoje odpustenie druhému vyjadriť slovami, v hlave a v srdci a s dôveryhodným priateľom svoje odpustenie druhej osobe ver- balizovali. Avšak nie je nutné povedať to tomu, ktorý urazil, aby sa odpustenie stalo platným. V prípadoch pohlavného alebo telesného zneužívania nás slovne vyjadrené odpustenie môže vystaviť neslušným a svojvoľným poznámkam zo strany druhého alebo sa môže vnímať ako prehliadnutie jeho správania. Môže sa tiež chybne vyložiť ako možnosť zmierenia či uznanie vlastnej chyby.
Ľudia budú potrebovať urobiť si vypočítavý úsudok, či slovami vyjadrené odpustenie bude im a druhej osobe na dobro, alebo na ško du. Odpoveď nebude vždy zrejmá a rozumnejšie je urobiť pochybenie na strane obozretnosti. Môžu byť chvíle, keď druhej osobe musíme priamo povedať, že sme jej odpustili, napríklad keď ten, ktorý urazil, zomiera, a potrebuje to počuť. Avšak toto rozhodnutie slovne vyjadriť naše odpustenie sa musí urobiť v príhodnom čase, z platných dôvodov a so zdravými emóciami: bez viny, hanby, nátlaku či rozčúlenia.Často vyvstáva otázka: Kto by mal prevziať iniciatívu pri odpustení a zmierení ? Odpoveď je: Ten, kto urazil, musí prevziať iniciatívu a prosiť o odpustenie a zmierenie. Ježiš uvádza tento príklad:Keď teda prinášaš dar na oltár a tam si spomenieš, že tvoj brat má niečo proti tebe, nechaj svoj dar tam pred oltárom a choď sa najprv zmieriť so svojím bratom, až potom príď a obetuj svoj dar." (Mt 5,23-24) Ježiš tiež vyhlasuje, že máme odpustiť „sedemdesiat sedem ráz" čo je šifra pre „znova a znova".
Ježiš ide vo svojom učení o krok ďalej, keď nás povzbudzuje, aby sme prevzali iniciatívu pri odpustení a zmierení aj vtedy, keď sme my boli urazení: „Keď sa tvoj brat prehreší proti tebe, choď a napomeň ho medzi štyrmi očami. Ak ťa počúvne, získal si svojho brata." (Mt 18,15)
Ježiš pokračuje: Keď ten, čo urazil, odmietne naše odpustenie a výzvu na zmierenie, nechaj ho tak. Urobili sme, čo sme mohli, a môžeme mať pokoj v duši. Ježiš nám zanechal výrazný príklad vo svojich slovách odpustenia, keď na kríži zvolal: „Otče, odpusť im, lebo nevedia, čo robia." (Lk 12,34) Ježiš nás tiež povzbudzuje k modlitbe za svojich nepriateľov, za tých, čo nás prenasledujú a nenávidia, a za všetkých svojhlavých ľudí, ktorí nás nemajú radi alebo ktorých my nemáme radi.Ježiš nám všetkým kladie otázku, ktorá znie: „Chceš ozdravieť?" (Jn 5,6) Ak povieme áno, potom budeme musieť byť ochotní urobiť I iotrebné kroky k uz draveniu. Podstatnou podmienkou pre nájdenie tohto uzdravenia je ochota odpustiť a dať si odpustiť.
Odpustiť neznamená zabudnúť. Potrebujeme odpustiť druhým v prvom rade kvôli sebe a potom kvôli nim. Odpustenie nie vždy znamená, že zmierenie s druhými bude možné. Tieto základ né pravdy o akte odpustenia nás oslobodia, aby me odpustili a stali sa ľuďmi podľa Božieho zámeru.
HOJENIE ZRANENÝCH EMÓCIÍ
ODPÚŠŤAŤ Znamená to zabúdať ?
Mnohé zo životných situácií a náboženských dimenzií sa často skomplikujú, pretože nesprávne chápeme jeden zo základných princípov žitota: význam odpúšťania. Je to nevyhnutná stránka každého hodnotného vzťahu a pre kresťanský systém viery je podstatná. Bez odpúšťania niet kresťanského života. Ak to akceptujeme, potom často máme problém, pretože nedokážeme pochopiť, aký rozdiel je medzi tým, čo znamená odpúštať, a tým, čo znamená zabúdať.
Odpustiť osobe, ktorá nám ublížila, je niečo celkom iné ako zabudnúť na to, čo nám urobila. Tieto dve veci pokladáme však často - nesprávne - za jedno a to isté. Myslíme si, že ak sme naozaj odpustili, bezprostredne po tom by sme mali aj zabudnúť. Stávame sa tak obeťou mnohých zbytočných e-močných a duchovných konfliktov. Takýto konflikt môže spôsobiť nezdravý pocit viny. To potom sťažuje náš aj tak ťažký duševný stav a dostávame sa do konfliktu sami so sebou. Pretože vieme, že chceme odpustiť, ale pritom máme stále tento negatívny pocit neodpustenia, cítime sa byť pokrytcami.
Tento zmätok a je to problém veľmi smutný - pretrváva takmer ako epidémia medzi veriacimi kresťanmi, tak mladými, ako aj starými, vzdelanými i nevzdelanými, tradicionalistami i progresistami.O čo tu vlastne ide? Ľudia nie sú schopní postihnúť jednoduchý, ale veľmi dôležitý rozdiel medzi odpustením ako činom a odpustením ako citom. Ak toto nerozlíšime, ocitneme sa v zovretí zrejmej dilemy. Akt odpustenia je presne toto: Je to voľba, rozhodnutie založené na našom kresťanskom presvedčení; je to akt vôle a intelektu, založený na našej rozumovosti.
Je to vystretie ruky k človeku, pozvanie, aby sa vrátil späť do predošlého vzťahu. Môže to byť akt ťažký, ale rozhodný, môže byť chladný a nemusí ho sprevádzať vrúcnosť, pozitívne city, ale musí byť vždy pravý, úprimný a nefalšovaný.
Myslím si, že Kristov akt odpustenia na kríži: „Otče, odpusť im, lebo nevedia čo činia," bol asi takejto povahy. Je ťažké predstaviť si, že vo všetkých jeho telesných a emocionálnych mukách mal Ježiš nejaké vrelé pozitívne city!
Akt odpustenia môže už byť faktom, ale cítenie odpustenia sa môže dostaviť až po čase. Keď sa k tomuto „neodpúšťajúcemu cíteniu" postavíme priamo, vyrovnávame sa s ním poctivo a prehrýzame sa ním, postupne sa rozplynie. Potom sa začína proces zabúdania. Proces zabúdania je práve proces, čo zahŕňa naše city, ktoré musíme brať do úvahy a rozumieť im.
Nemáme možnosť kontroly toho, ako cítime, ale iba kontroly toho, ako konáme a ako so svojimi citmi narábame. Dovoľujeme citom, aby ovládali nás alebo ich ovládame my? Ovládajú nás ony, keď sa napríklad správame k inej osobe podlo, odmerane alebo nepriateľsky.
Pokiaľ ide o city, ľudia často nemajú jasno v tom, čo je hriešne. Hriech nie je v našom cítení, ale v našom správaní. Keď manžel odpustí partnerovi, musí svojím negatívnym citom dovoliť, aby ustúpili a vrátili sa city vrúcne. Pretože aj keď odpustíme, city odporu často ešte zostávajú a to je normálne. Ale ak sa odporne správame, to je hriešne.
Zbaviť sa negatívnych citov vyžaduje čas a námahu. Koľko času a námahy treba vynaložiť, to je rozdielne. Závisí to od našej osobnosti, temperamentu a od toho, ako veľmi sa nám ublížilo. Keď sme si však uvedomili, že city odpustenia nemusia sprevádzať každý akt odpustenia, zbavili sme sa protirečivých citov: sebaodsudzovania a mnohých vnútorných zmätkov. Takto sa môžeme vyhnúť zbytočnému pocitu viny a začať sa zaoberať skutočným previnením.
Negatívne city hnevu a odporu,ktoré vyplývajú z toho, že nám niekto ublížil, sú nielen normálne, ale neboli by sme ľudia, keby sme ich nepociťovali. Ľudia niekedy takéto city popierajú, pretože sa s nimi nechcú zaoberať. Cítia pri nich rozpaky, nespokojnosť a vinu. Tieto city sú však skutočné, hoci nie sú vždy odôvodnené. Musíme sa na ne pozrieť priamo a musíme ich prijať. Treba, aby sme konfrontovali nerozumné city viny, ktoré sú dôsledkom našej dočasnej neschopnosti zabudnúť, aby našu situáciu nezaťažovali a nespôsobili, že sa budeme cítiť menej hodnotní.
Ľudia sa často cítia ako pokrytci a vinníci, pretože na jednej strane vyznávajú, že sú kresťania a chcú odpúšťať, avšak na druhej strane sa nemôžu svojich negatívnych citov zbaviť. Taký človek uvažuje: „Ak som tej osobe odpustil, prečo ma ťažia tie strašné city nenávisti a odporu? Asi som jej neodpustil naozaj!"Pravda je však taká, že môžeme skutočne odpustiť, aj keď na to, aby sme zabudli a aby sa zhojili naše negatívne city, potrebujeme čas. Musíme s týmito citmi najaký čas žiť. Rozvedení, obete zločinu, nespravodlivosti, terorizmu a vojny, rodičia, ktorým ich deti ublížili a ktorých odvrhli, deti zanedbávané a zneužívané rodičmi, nepovšimnutí starí a mladí, ktorých starí nepočúvajú - všetci, ktorým sa ubližuje, ktorí trpia nepochopením a necitlivosťou každodenného života, môžu odpustiť. Musíme si však uvedomiť, že je potrebný čas, kým na to zabudnú.Nemôžeme si naprogramovať nejaký vopred stanovený časový rámec zabúdania. Každý z nás má inú, jedinečnú schopnosť uzdravovať sa. Treba použiť všetky mentálne, emocionálne a du- chovno-náboženské prostriedky, aby sme pomohli sami seba uzdraviť a zabudnúť.
Keď sa niekedy ľuďom zdá, že strácajú kontrolu nad životom, vyhľadávajú špeciálnu poradenskú službu, aby im pomohla city ovládnuť, porozumieť a zhojiť ich. Na niektoré ublíženia možno nikdy nezabudneme; aj keď sa rany zahoja, jazvy často zostanú. Ale tieto jazvy, ako jazvy Kristove, môžu byť znakmi toho, že sme s jeho pomocou schopní odpustiť tak, ako odpúšťal on.
Tak ako si my doprajeme čas; na odpustenie, márno byl ochotní dať čas aj tým, ktorí urazili nás. Aj keď nám odpustili, mu sírne im na to, aby nás mali znovu raidi a aby nám zase dôverov.ili. poskytnúť priestor a čas. Toto sa dosť často nechápe v manželskom a rodinnom živote. Stávame sa netrpezlivými, očakávame, že pretrhutý vzťah hneď navráti do normálneho stavu. Často môže byť ublíženie a následné odpustenie základom upevnenia vzťahu . Avšak, bohužiaľ, niektoré vzťahy nebudú už nikdy také, ako boli.
Iným dôležitým aspektom vzhľadom na túto tému je, že za budnutie nemusí nevyhnutne znamienať odpustenie. Bez skúse nostného zážitku odpustenia môže b.yť zabudnutie spôsobom, ako sa vyhnúť zvládnutiu bolesti a zraneniu z urážky. Tým, že svoje zranené city skrývame, bránime samú sebe v tom, aby sme mohli skutočne odpustiť. Nikdy nebudem môcť zabudnúť, ak si prv nepriznáme, že nám ublížili, a potoim neprejdeme zápasom a sa tisfakciou z odpustenia. Pozor na ľudí, ktorí veľmi skoro hovoria: „Zabudni na to!" Nechávajú nás visiieť v neistote o tom, čo v skutočnosti cítia. Nevieme, či nám odpustili. Keď ľudia len zabudnú, negatívne city obyčajne iba zmetú pod koberec a to môže byť veľmi nebezpečné. Skryté negatívne ciíty sa po čase môžu prejaviť' v nejakej negatívnej forme.Akt odpustenia je jedna vec, ale umenie zabudnúť je vec iná. To vyžaduje čas. Je to ľudský proces,, ktorý môže uľahčiť modlitba a uvažovanie a možno odborná pora<da. Tak ako Boh, aj my môžeme často odpustiť hneď. Ale iba Boh môže hneď zabudnúť.
Z knihy : HOJENIE ZRANENÝCH VZŤAHOV – Martin H. Padováni
Mária Columba Schonathová (tiež Kolumba Schonathová) (1730-1787)
Mária Columba Schonathová (tiež Kolumba Schonathová) (1730-1787)
Nemecká mystička dominikánskej spirituality mimoriadne sústredená na Ježišovo utrpenie ; stigmatizovana
Narodila sa 11. decembra v obci Burgellern pri Schesslitze v blízkosti Bamberzu (Bavorsko), kde jej rodičia Johann Georg Schonath a Katharina, rod.
Poppová vlastnili mlyn.
Dievča dali pokrstiť menom Mária Anna. Máriu dali ešte -eľmi mladú do opatery starej mame. Tu žila väčšinou osamelá bez detských hier. Po návrate domov ju rodičia starostlivo pripravili na prvé sväté prijímanie
Ty sa hanbíš za svoje telo ( oblečenie ) ? Ja sa však hanbím za tvoju dušu ...
Na slávnosti prijímania sa hanbila za svoje skromné oblečenie. Vtedy po rrvý raz počula hlas svojho budúceho nebeského Ženícha: „Ty sa hanbíš za svoje telo ja sa vsak hanbím za tvoju dušu.
Odlož všetko vonkajšie ! Ja nehľadím na vonkajšok !
Porovnaj - oblečenie
Porovnaj - Kúpaliská
Máš si pripravovať príbytok vo svojom srdci. Tu sa chcem s tebou zjednotiť. Matka jej ako dvanásťročnej zverila na smrteľnej posteli jej súrodencov.
Veľmi u sužovala smrť matky a chcela ísť za ňou. Ježiš ju však napomenul: „Musíš mi najprv pomocť na ceste kríža a utrpenia. Duchovná uzobranosť a samota Máriu : raz väčšmi približovali ku Kristovi.
Jedného dňa po sv. prijímaní ostala dlhšie v kostole a takto sa vrúcne modlila pred Sviatosťou oltárnou: Ježišu, odovzdala som sa Ti telom i dušou a zvolila som si Ta za svojho Ženícha.
Nikomu inému na svete sa nechcem páčiť než Tebe a nikdy Ťa nechcem zarmútiť a oddeliť sa od Teba." Tu sa jej zjavil Ježiš a podal jej ruku na znak súhlasu s jej aktom odovzdanosti.
Keď si prečítala v Kempenského Nasledovaní Krista kapitolu o kláštornom živote, uvedomila si, že rehoľný život je jej povolaním.
Tomáš Kempenský - Nasledovanie Ježiša Krista
Hoci veľmi chcela vstúpiť do kláštora, šesť rokov musela na to čakať, lebo nikde jej neposkytli prístrešie. Utŕžila veľa posmechu a ponižovania za odhodlanie ísť do kláštora. V tomto kritickom období rozvinula sa v nej osobitná láska k trpiacemu Spasiteľovi. Jemu obetovala dennú námahu tvrdých prác na poli a v záhrade.
Chcela sa mu zavďačiť svojím utrpením za utrpenie, ktoré za nás podstúpil On. Začala svojho nebeského Ženícha cieľavedome navštevovať na Jeho krížovej ceste.
Nakoniec ju prijali ako laickú sestru do dominikánskeho kláštora Svätého hrobu v Bambergu.
Ako dvadsaťtriročná prekročila dňa 27. mája 1753 prah kláštora a pri obliečke dostala rehoľné meno Columba po bl. Columbe z Rieti. Teraz začalo obdobie naplňovania jej utrpenia.
Oznámil jej to sv. Dominik, ktorého zvlášť uctievala: „Do svojho tridsiateho tretieho roku budeš musieť vystáť s Božím dopuštěním veľké bolesti." 512 Krátko po slávnostných sľuboch prepukla u nej nevysvetliteľná choroba.
Prežívala návaly a závrate, jej telo pokryli vredy a na ľavej strane sa otvorili hlboké rany. Navyše, trápilo ju, že pre svoju chorobu zanedbáva práce v kuchyni a nemôže zachovávať prísne rehoľné pravidlá. Spasiteľ ju však neponechal bez útechy. Zjavoval sa jej ako Muž bolesti, s telom posiatym ranami a vredmi a vysvetľoval jej zmysel utrpenia: „Ktorý ženích tak milova. svoju nevestu, ako ja milujem teba ?
Chcem ťa učiniť rovným Mne v utrpení
Hľa, moji ruky a nohy sú prebodnuté klincami! Preto vezmi svoj kríž a nasleduj ma, nielen v bolestiach, ale aj v pohŕdaní tebou a vo všetkom, čo na teba ešte môže prísť." Jej spolusestry ju dlho považovali za simulantku, lebo napriek velkým bolestiam a zdravotným krízam ju niekedy videli celkom zdravú.
v tomto období sa v modlitbách často obracala k dušiam v očistci a prosila Pána, aby jej uštedril ich bolesti a takto aby tieto duše mohli byť oslobodené z očistcových múk. V roku 1763 bola Mária Columba zázračne oslobodená od svojho utrpenia.
V piatok, 9- t. r . , daroval jej Pán svoje stigmy. Teraz sa naplnilo jej povolanie, keď ako nevesta Ukrižovaného mohla mať účasť na Jeho utrpení a pokračovať v obete vykúpenia. „Žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus.
Takto zvolala pri jednej svojej extáze pri Premenení
Sám Kristus jej vložil do úst tieto slová sv. Pavla apoštola. Odvtedy úplne tiahla ku krížu. Chcela umrieť na kríži ako Ježiš, aby On mohol v nej pokračovať v úsilí o spásu ľudí a o zmierenie za hriechy sveta. Columba takto opísala svoju mystickú skúsenosť ukrižovania s Kristom: „Prešlo ma silné chvenie po celom tele.
Vzápätí som pocítila, akoby som bola vedená v duchu niekde mimo mňa, kde bol velký huriavk a kde som videla, ako nášho Vána viedli popri mne. Bol doráňaný po celom tele, na rukách i nohách, tŕňovou korunou na hlave. Viedli ho na vrch. Tu násilím z neho strhali rúcho tak, že krv stekala po celom tele; celé Jeho telo sa stalo jedinou velkou ranou.
Keď som sa na toto všetko pozerala, bolo mi tak, akoby som mala zo samej hrôzy a súcitu zomrieť. Potom Ho hodili na kríž a pritom všetky Jeho iidy strašne ponaťahovali. Silnými klincami popribíjali jeho ruky a nohy a počula som pritom všetky údery.
Nato nadvihli kríž do výšky, za bolestného chvenia všetkých Jeho údov... odovzdal svojho Ducha a bol akoby mŕtvy ... Kedsom Ho v duchu videla visieť pri mne na kríži, zacítila som, ako vychádza z Jeho rúk ako blesk krvavý lúč s ostrým hrotom klinca a vstupuje do mojich rúk — a to isté som vzápätí pocítila vo svojich nohách.
Z jeho Srdca vyšiel lúč, podobný ostrému oštepu a prenikol do môjho lavého boku, čo som v tom momente pocítila." 515 Odvtedy sa na Columbinom tele objavovali každý piatok za velkých bolestí a pri velkom krvácaní stigmy. Často takto trpela od štvrtka až do nedele. Potila sa krvou a znášala bolesti z tŕňovej koruny, krvácala z nosa a z očí.
Dva dni po udalosti prebodnutia ju priviedol Kristus k t mu najvnútornejšiemu zjednoteniu - na svoje tridsiate tretie narodeniny dostala od neho svadobný prsteň. „Mášbyť mojou manželkou v utrpení'." Toho dňa vyslobodil z očistca tri duše. Kristus si vybral Columbu za manželku, aby mohli spolu trpieť za spásu sveta. On, ktorý svoju dušu tak hlboko vtiahol do utrpenia, dal jej podiel na pôsobení jej kríža a ranách, a učinil ju tak spoluúčastnou na záchrane ľudstva. „Ty sa musíš starať o to, aby si hladala pre duše pomoc a za ne trpela."
Týmito slovami napomínal Ježiš sestru Columbu
„Tvoje srdce má byť vždy pripravené trpieť za všetkých.
Dal by som poslednú kvapku z krvi môjho tela, ak by som tým mal vykúpiť čo len jedinú dušu. Tak ani ty nech nemáš ani jedinú chvíľu, v ktorej by si netrpela a nepracovala za spásu duší" „Láska ma premohla."
Tak hovoril ku Columbe z kríža Pán. „Moje srdce je premenené láskou a bolesťami." A držal dve srdcia vo svojej ruke, svoje vlastné a jej srdce a vyjadril sa, že jej srdce zapálil svojou láskou.
V pôstnom období roku 1764, rok po prijatí stigiem, Columba si vyprosila starý kríž, ktorý visel v izbe pre chorých. Keď ho dostala do rúk, zdesená videla, že z Ježišvových očí a boku vytekajú krvavé kvapky.
Porovnaj - Svätá Faustina : Choď, ale ja ti odnímam tvoje srdce
A bolo jej naznačené že v budúcnosti budemusieť znášať ešte veľa bolestí, ale od ukrížovaného Spasiteľa sa dočká útechy.
Tento kríž má byť tvojou útechou, keď budeš opustená všetkými. Zachovaj si ho, pokiaľ budeš žiť !
Zachovaj si ho, pokiaľ budeš žiť !
Dňa 3. márca 1787 sa splnila Columbina túžba po bezporestrednom zjednotení s jejŽenichom.
Ešte raz plne zacítila svojho Pána. Keď sa spovedník na jej želanie modlil k piatim ranám, začali sa rany na jej tele opäť otvárať.
Jej život vyhasol po trojhodinovom boji. Vypustila dušu 3. marca 1787 o 4. hodine ráno v Bambergu v povesti svätosti. Zomrela tak, ako žila - v láske ku Kristovi na kríži.
Ostatky Columby odpočívajú v kláštore Sv. Hrobu v Bambergu kde kedysi prosila oprijatie do kláštora. Spolok Columby Schonathovej v Bambergu sa zasadzuje za blahorečenie tejto ženy svätého života. Beatifikačný proces sa už začal.
Z Columbinej písomnej pozostalosti vysvitlo, že bola mystičkou, ktorá neobyčajne vynikala láskou. Columba je priam exemplárnym prípadom tzv. mystiky utrpenia (Passionsmystik) smerujúcej k úplnému mystickému zjednoteniu s Ježišom, prostredníctvom zjednotenia s Jeho utrpením s cieľom priamej účasti takéhoto omilosteného človeka na vykúpení ľudstva.
Teologické základy mystiky utrpenia položil už storočie pred Columbou dominikán Louis Chardon vo svojom diele La Croix de Jesus Christ (Kríž Ježiša Krista).
Podľa neho Boh je v nás prítomný osobitným spôsobom cez posväcujúcu milosť, a to jednak v ubytovaní sa troch božských Osôb v našej duši a jednak v prítomnosti Krista, vteleného Božieho Syna, ako Hlavy mystického tela, ktorého my sme údy.
Medzi Kristom a jeho údmi existuje skrze Ducha Svätého základné zjednotenie v milosti; teda nejde iba o vonkajšie, juridické zjednotenie, ale o zjednotenie vnútorné, organické. Inými slovami ide o mystické zjednotenie na tej najširšej báze, ktorá je nevyhnutným predpokladom pre osobité mystické zjednotenia všetkých mystikov.
Kristus je prameňom milosti a kríža zároveň. Milosť a kríž sa nachodia vo vnútornom, bytostnom súvise. Keď milosť vychádzajúca z Ježiša vstúpi do človeka, ktorý ju slobodne vo viere prijme, nabáda ho na cestu kríža. Sestra Columba naplnila túto cestu milosti a kríža vo svojom živote a zjednotila ich v láske.
http://medzugorie.ic.cz/
----------------------------------------
KRESŤAN A KÚPALISKÁ OBLEČENIE
Citát je od Tomasa Nelsona z jeho diela: Ako sa vyhnút peklu
Dostojny o. Eirene,
chcela by som Vas poprosit o vysvetlenie problemu krestan a kupaliska.
Rodicia nas vychovali v tom, ze krestan nema chodit na kupaliska, nema sa obnazovat, zvlast dievca, lebo tak vystavuje svoje telo necistym myslienkam (niekde som citala, ze taky clovek nie je bez hriechu) pre ludi na okoli, hlavne muzom.
Na kupaliska nechodim. Ale zamyslela som sa nad tym, pretoze nie vsetci "krestania" to tak chapu a nerobia z toho problem. Bud to odvovodnia tym, ze medzi tolkymi ludmi zapadnu a nikto si ich vsimat nebude, a ak ma clovek cisty umysel nie je to nic zle, alebo ze sa da len okupat a ist prec. Napokon, plavanie je pre zdravie prospesne.
Jasne suhlasim s tym, ze clovek by si mal zachovat uctu k svojmu telu a neodhalovat ho pred zvedavymi pohladmi inych. Som vdacna rodicom za vychovu. Ale co ma urobit taky clovek, ktory pojde k moru, bude na plazi v nohaviciach? Alebo ak by som mala ist s partiou kamaratiek a kamaratov - tiez veriacich ludi, co povedat? Napokon, ak su skutocne veriaci, potom by nemali vyvijat taku aktivitu
dsd Oddávala som sa šialeným radovánkam - Tri anjelské pozdravenia - kľúč do neba
dsd Jednej žene, ktorú opustil muž a žil s inou páter Pio povedal - zomierajúcich, je zatratený nemôžem sa na neho pozerať, taký je ošklivý. Povaľuje sa v horiacich nplameňoch
Plati preto jednoznacne NIE, alebo ako to s tym vsetkym je ?
Odpoved - Milá Eva!
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Ked zeny sportujú, alebo sú na plázi, muzi sa na to majú pripravit tym, ze tam nepôjdú zízat, ale majú si uvedomit, ze uvidia zeny oblecené pre túto prílezitost.
Ak sa nedokázu vyhnút súhlasu s necistymi myslienkami, sú povinní vyhnút sa takymto miestam.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Dakujem za velmi praktickú otázku. Myslím, ze môze velmi pomôct aj inym, ktorí sa svedomite snazia zit zivot krestana (ci vôbec svedomitého cloveka).
Myslím, ze najlepsie Ti dokázem odpovedat citátom z jednej knihy, kde autor túto otázku (okrem inych) velmi precízne rozoberá. Tu je tento citát:
…Tak ako ohladom zenskej prirodzenosti jestvujú skutocnosti, ktoré muzi nebudú nikdy plne rozumiet, - pretoze ich nikdy nazakúsili, - tak je to aj s necistymi myslienkami u muzov spôsobenymi necudnostou zien.
Je to cosi, co zeny nikdy plne nepochopia, lebo je to mimo dosahu ich skúsenosti. Preto nech zeny berú vázny ohlad na to, co sa im striktne o tejto zálezitosti povie, lebo neslusné obliekanie je nieco, za co ich Boh bude brat na zodpovednost.
Základom v akejkolvek diskúzii ohladom slusného obliekania je samozrejme otázka, co presne znamená slusné obliekanie u zeny. Hovorit môzme len na základe vseobecnych zásad, a tie závisia od situácie, ci je to normálna denná cinnost, sport, plávanie, atd.
Zásady sú vo vseobecnosti tieto
1) Saty majú skôr zahalovat nez ukazovat.
2) Saty nemajú byt priehladné.
3) Nohy zien majú byt zakryté aspon ponize kolien (to sa vztahuje najmä na beznú dennú cinnost).
4) Zeny by sa mali vyhybat satám a blúzkam bez rukávov.
5) Treba sa celkom vyhnút tenkému, tesnému obleceniu.
6) Vo väcsine situácií zena by sa mala vyhnút noseniu nohavíc a ak potreba vyzaduje ich pouzitie, mali by byt skôr vôlné, nez tesné.
7) Vykroj siat by nemal byt viac nez pät centimetrov pod hrdelnou jamkou.
Podla súcasného standardu väcsine zien budú takéto normy smiesne, lebo nasa zosvetstená spolocnost necudnost zien robí "normálnou" svojimi vyrobkami a propagovaním necudnej módy. My vsak musíme pamätat, ze tu hovoríme o opravdivej morálke, - o Bozom zákone a nie zvykoch alebo vkuse ludí. Ked teda bezne majú byt zakryté a zahalené tie casti zenskej anatómie, ktoré muzov najviac vyzyvajú, potom treba zachovávat tieto pravidlá. (Tieto pravidlá sa zhodujú s tymi, ktoré dal vikár kardinál pápeza Pia XI. v r. 1928.)
dsd Oddávala som sa šialeným radovánkam - Tri anjelské pozdravenia - kľúč do neba
dsd Jednej žene, ktorú opustil muž a žil s inou páter Pio povedal - zomierajúcich, je zatratený nemôžem sa na neho pozerať, taký je ošklivý. Povaľuje sa v horiacich nplameňoch
Čo povedať ohľadom pláže, športu, alebo mimoriadne horúceho počasia.
Vseobecné zásady cudnosti, - najmä, ze treba skôr zahalovat nez ukazovat, - vzdy platia. Zena sa má v tychto prípadoch riadit zdravym rozumom a urobit niektoré opatrenia s vedomím, ze má v tomto ohlade váznu zodpovednost. V horúcom pocasí môze zena nosit saty, ktoré sú volné, lahké a chladné, ale predsa vzdy slusné. Pri sporte môze byt vynaliezavá, aby bola cudná vzhladom na príslusny sport.
Na plázi môze nosit nejakú blúzku (Tricko), alebo iné oblecenie, ak práve nepláve. Volba plaviek je pre zenu dnes velmi dôlezitá. Väcsina zenskych plaviek je hrubo neslusná, -pretoze sú prílis malé, prílis tesné alebo prílis tenké. Zena si môze urobit, alebo zohnat svoju vlastnú kombináciu, ktorá by bola slusná, ale ak môze byt slusná len za tú cenu, potom to má urobit.
Ak sa nedokázu vyhnút súhlasu s necistymi myslienkami, sú povinní vyhnút sa takymto miestam.
Ked zeny sportujú, alebo sú na plázi, muzi sa na to majú pripravit tym, ze tam nepôjdú zízat, ale majú si uvedomit, ze uvidia zeny oblecené pre túto prílezitost.
Ak sa nedokázu vyhnút súhlasu s necistymi myslienkami, sú povinní vyhnút sa takymto miestam.…
Citát je od Tomasa Nelsona z jeho diela: Ako sa vyhnút peklu.
Preto, ako vidís, odpoved nie je jednoznacné NIE. Pán Ti zaiste hojne odmení Tvoju svedomitost a ja Ti k tomu zehnám.
http://www.redemptoristi.sk
dsd Oddávala som sa šialeným radovánkam - Tri anjelské pozdravenia - kľúč do neba
Sex a všetko čo k tomu predchadza je iba pre manželov !!!
Sex je dobrý. Boh stvoril sex ako nádherný dar, ktorý má byť zdielaný medzi mužom a ženou v manželstve. Chcel, aby to bolo intímne vyjadrenie lásky výlučne medzi manželom a manželkou. Toto chráni ľudí pred škodlivými dôsledkami nedovoleného sexu a poskytuje ideálne prostredie pre rast detí.
Sex vytvára mocné puto medzi účastníkmi, ktoré je fyzické, emocionálne a duchovné. Keď je sex vyňatý z manželského zväzku, rýchlo sa stáva žiadostivou a závislou aktivitou. Pornografia je mocný nástroj, ktorý presadzuje sex založený na žiadostivosti, miesto sexu založenom na láske. Narušuje to sex a znehodnocuje ľudskú bytosť, ktorú Boh stvoril na svoj obraz. (Gn 1,26-27)
Boh nám dal jasné inštrukcie týkajúce sa sexu:Sex je iba pre manželov
Sex je mocná aktivita, ktorá ovplyvňuje naše telo, dušu a myseľ. S našim sexuálnym partnerom z nás sex vytvára jedno telo. Sex nám dovoľuje podieľať sa na zázraku stvorenia života. Manželstvo poskytuje najlepšie prostredie, v ktorom môžu vyrastať deti.
Manželstvo by mali mať všetci v úcte, manželské lôžko nech je čisté. Boh bude súdiť cudzoložných a smilných. Hebr 13,4; ďalej Prís 5,18-20; Ž 127,3...Sex spája muža a ženu fyzický, emocionálne a duševne
Z tohto dôvodu muž opustí svojho otca a matku a spoločne so svojou manželkou budú jedno telo. Gn 2,24
Na začiatku stvoril Boh muža a ženu. Preto muž opustí svojho otca a matku a pridruží sa k svojej žene, takže sa tí dvaja stanú jedným telom. Tak teda už nie sú dvaja, ale jedno. Mk 10,6-8Sme povolaní k sexuálnej čistote
Je to Božia vôľa, vaše posvätenie. Musíte sa zdržiavať smilstva, každý by sa mal naučiť kontrolovať svoje telo v posvätnosti a úcte, a nie vo vášni a žiadostivosti ako pohania, ktorí nepoznajú Boha. 1 Sol 4,3-5
Pre manželov je sex založený na láske, nie na žiadostivosti. Pre slobodných je zdržiavanie sa sexu cvičením kontroly nad svojim telom a myšlienkami.Prečo je naše sexuálne správanie tak dôležité pre Boha?
Sex je jedna z najmocnejších ciest akou môžeme poctiť alebo nepoctiť Boha. Stvorenie života je možno ten najväčší dar, ktorý nám Boh dal okrem Kristovho vykúpenia za hriechy. Sex umožňuje mať veľký vplyv na nášho partnera a naše potenciálne deti. V momente hriešneho sexu otvárame dvere zlým duchom a kliatbam, ktoré môžu ovplyvniť terajšie a budúce generácie. Dodržiavanie Božích príkazov o sexe je forma uctievania si najhlbšej časti nášho bytia. Ponúkame niekoľkobodov, ktoré poukazujú na základy uctievania:
- akceptovaním Ježišovej obety za naše hriechy, sa naše telá stali vlastníctvom Božím;
- Vari neviete, že vaše telá sú Kristovými údmi? 1Kor 6,15;
- Ale telo nie je na smilstvo, lež pre Pána a Pán pre telo. 1 Kor 6,13;
- naše telá sú chrámami Ducha Svätého;
- Neviete že ste Boží chrám a že vo vás prebýva Boží Duch? 1 Kor 3,16;
- predstava, že Duch Svätý prebýva v nás, by nám mala vytvoriť bázeň a úctivý strach, ak pokladáme sexuálnu aktivitu za niečo, čo nás spája s človekom, s ktorým máme sex.Sexuálnym hriechom poškvrňujeme Boží chrám a špeciálnu jednotu, ktorú máme s Bohom
Vari neviete, že vaše telá sú Kristovými údmi? Môžem teda vziať Kristove údy a urobiť ich údmi neviestky? Vonkoncom nie! Alebo neviete, že ten, kto sa spája s neviestkou, je s ňou jedno telo? Veď sa hovorí: "Budú dvaja v jednom tele" Ale kto sa spája s Pánom, je s ním jeden Duch. Varujte sa smilstva! Každý hriech, ktorého by sa človek dopustil, je mimo tela; kto však smilní, hreší proti vlastnému telu. A neviete, že vaše telo je chrámom Ducha Svätého, ktorý je vo vás, ktorého máte od Boha, a že nepatríte sebe? 1 Kor 6,15-19Sme povolaní slúžiť Bohu našimi telami
Draho ste boli kúpení. Oslavujte teda Boha vo svojom tele. 1 Kor 6,20
Ktorý druh sexu je zlý?
Boh veľmi jasne povedal, ktoré druhy sú zlé. Každý sex mimo manželstva je hriech. Ponúkame nejaké biblické odkazy na každý druh sexu:
Cudzoložstvo - sex mimo manželstva (Gal 5,14; Heb 13,4; Gn 39,6-12);
Beštialita - sex so zvieratami (Ex 22,14; Lv 18,23);
Incest - sex medzi členmi rodiny (Lv 18,6-7.10.22; 2Sam 13,2-22);
Smilstvo - sex, keď minimálne jeden nie je ženatý (Gn 34,1-7; Dt 22,13-28; 2Sam 13,2-22; 1Kor 6,9; 2Kor 12,21; Gal 5,19; Heb 13,4; Kol 3,5; 1Kor 7,8-9);
Homosexualita - sex (myslí sa tým sexuálne konanie, nie orientácia) s tým istým pohlavím (1Kor 6,9; Lv 20,13; Lv 18,22; Rim 1,26-32);
Duševný sex - Ježiš položil myslenie na sex na roveň so spáchaním aktu. Povedal: Ja vám však hovorím, že každý, kto sa žiadostivo pozrie na ženu, už spáchal hriech vo svojom srdci. Tento názor myšlienkového hriechu neplatí len na sexuálne fantazírovanie, ale aj na hriech a vraždu (Mt 5,22; Mk 7,22). Pornografia mocne podporuje duševný sex.
Pedofília - sex s deťmi, forma smilstva (Mk 9,42; Lk 17,1-2; 2Kor 12,21; Gal 5,19; Heb 13,4; Kol 3,5; 1Kor 6,9);
Znásilnenie - sex silou, proti vôli (Dt 22,24-25; 2Sam 13,12-22).Boh zakázal tieto aktivity, aby ďalšie generácie boli počaté a vyrastali v najlepšom možnom prostredí s láskou a vernosťou. Keď sú Božie príkazy porušené sexuálnym hriechom, má to za následok bolesť a deštrukciu.Existujú aj iné formy sexuálnej aktivity, ktoré môžeme považovať za šedé miesta, o ktorých sa v Písme nehovorí. Tieto sú typickými „horúcimi zemiakmi“ sexuality a často nie sú spomenuté ani na nedeľných omšiach. Pornografia často zachádza tak ďaleko, že využíva a podporuje tieto formy sexuality a veľa ľudí fantazíruje o týchto praktikách. Je potrebné vedieť, čo Boh hovorí, k tomuto, takže sme zhromaždili aj ďalšie štúdie, aby sme vám pomohli určiť, aká je Božia vôľa vzhľadom na praktiky ako masturbácia, sadomasochizmus, otroctvo a análny sex. zdroj - www.christ-net.sk
Pokracoavanie - sexpredmanzelstvom.ic.cz
30 omší sa zosnulých - viete prečo je to 30 svätých omší ?
„Zosnulí už nemôžu nič pre seba urobiť, zato my o to viac. Môžeme vziať ich hriechy na seba a v zastúpení za nich prosiť o odpustenie.
Môžeme ich dokonca pokrstiť. Mimoriadne účinná je svätá omša. Viete prečo je to 30 svätých omší ? Pretože sú to štyri generácie. Vinu otcov potrestám až do štvrtého pokolenia, hovorí Boh. Dvaja rodičia, štyria starí rodičia, osem prastarých rodičov, 16 praprastarých rodičov – spolu 30 !
Potom rozpráva o svojom praprastarom otcovi, za ktorého sa nikdy nemodlili, pretože matka pátra Jamesa bola presvedčená, že je aj tak v pekle.
„V jednu noc v roku 2000, som bol v Rakúsku, a tam sa mi zjavil môj praprastarý otec a prosil ma, aby som sa za neho sedem dní postil a dal slúžiť svätú omšu. Bol som užasnutý, ale urobil som, o čo ma prosil. Moja matka umierala.
Keď som bol u nej, rozprávala mi aj ona o sne, v ktorom sa tento praprastarý otec sťažoval, že sa za neho nikdy nemodlila. Povedal, že jej syn to urobil, že on je teraz oslobodený, a že ona to zažije, pretože do 24 hodín bude u neho. Potom voňala celá izba po ružiach. O niekoľko hodín moja matka zomrela.“
Páter James však varuje, aby sme sa nikdy nepokúšali o rozhovor so zosnulými, pretože to je zakázané. „Ale keď sa za nich modlíme, prídu k človeku, a prosia o modlitbu, či o pôst alebo o svätú omšu. To potom môžeme urobiť.“
Moc svätej omše
Dcéra sv. Alžbety Konštancia bola oslobodená po 365 omšiach. Konštancia sa sv. Albete zjavila a povedala jej, že sa trápi, ale môže byť vyslobodená z očistca , ak sa za ňu bude sláviť Eucharistia každý deň počas jedného roku. Neskoršie sa Konštancia znovu zjavila v oslnivo bielom rúchu. „Dnes," povedala svojej matke Alžbete, „ som bola vyslobodená z bolestí očistca. " Alžbeta išla oznámiť túto radostnú novinu kňazovi Mendezovi. Mendez ju uistil, že deň predtým odslúžil za Konštanciu 365. omšu.
Potom rozpráva o svojich začiatkoch misionára medzi moslimami. Istý moslim sa ho opýtal, či chce vidieť hrob sv. Anny a sv. Joachima. Pred ním sa modlilo 56 moslimov. Modlili sa verše z Koránu o Ježišovi a Márii. „Prečo to robíte?“, opýtal sa páter James. Moslim odvetil, že v Koráne je veľa prorokov, no iba jeden robí zázraky, a to je Ježiš. A jeho matka Mária je tá najčistejšia Panna na zemi.
„Bol som, hlboko dojatý, že som to počul z úst moslima. A on pokračoval: „Keď sa takto modlia, deje sa vždy veľa zázrakov a uzdravení. Ale oni nenávidia kresťanov, pretože kresťania moslimov vždy znova prenasledovali a zabíjali.“ Padol som na kolená a povedal som: ´Som kresťan. Prosím vás o odpustenie za všetko to, čo vám kresťania urobili.' Boli dojatí k slzám.“
Neskôr videl páter James 33 z nich tajne skrytých na jeho exercíciách. Prosili ho, aby im rozprával viac o Ježišovi. Páter James mal strach. „Videl som sa už vo väzení a so sťatou hlavou.“ No oni na neho naliehali. Nakoniec kázal 256 moslimom tajne na púšti z ich Koránu.
Korán sa skladá do 80 % z Biblie. Zvolil Izaiáša 53 a Zachariáša 12. Vykupiteľské dielo Ježiša. Veľmi rýchlo to pochopili, spoločne odmietli Korán a nechali sa pokrstiť.
„Od moslimských bratov som sa veľa naučil. Obdivujem ich odovzdanosť, ich pocit zodpovednosti, ich vytrvalosť. Vy Európania máte z toho oveľa menej. Modlite sa za vašich moslimských bratov, ale robte to s láskou, inak to nič nepomôže.“
Cez obedňajšiu prestávku sa páter James modlí, aby sa na nás vylial Duch Svätý. Vkladá na nás ruky. Za čakajúcimi stoja pomocníci, aby zachytili toho, kto by padol. Páter James kladie ruky na hlavy a ľudia po rade padajú. Ležia na zemi, v tzv. duchu pokoja. Sú naozaj šťastní. Predo mnou padá klampiar Volker v koženom odeve do náručia pomocníkov.
Potom som na rade ja. Zatváram oči a čakám so zopnutými rukami. Páter James ma prosí, aby som ich roztvoril, vkladá mi ruky na hlavu, jemný tlak, cítim vibrovanie jeho rúk a potom sa to stane: nohy sa mi jednoducho podlomia, cítim potrebu nechať sa padnúť, akoby ľahký závrat, je mi jedno, či ma niekto takto vidí, je to jednoducho pekné takto ležať a spočívať v duchu.
Niekto mi neskôr vysvetľuje „tu človek leží kvázi ako na operačnom stole Boha“. Operácia bez bolestí, naopak je to nádherné.
Svätá omša na spomienku sv. Františka sa stáva vďakyvzdaním za obdržané milosti. Dostávame príležitosť, vydať svedectvo. „Každý raz, keď vydávate svedectvo, budete za to požehnaní a dostanete silu pre svoje poslanie, pre váš každodenný život. Môžete mi napísať. Moja adresa je v mojich knihách Každý deň číta 18 000 ľudí svedectvá na mojej webovej stránke.“ Končia sa štyri intenzívne dni. Pripúšťam, bolo to náročné, ale z tejto námahy vyplýva bohatá odmena. Páter James je ešte v sakristii. Pokúšam sa zachytiť ho osamote. Dvere sú dokorán otvorené ako na pozvanie.
Hovorí s jedným kňazom. Prichádzam neskôr. Páter James sa modlí s rukami vloženými na hlavu kňaza. Potom sa modlí ten kňaz za pátra Jamesa, duchovný zväzok medzi kňazmi je tu veľmi citeľný. Posledný pokus. Mám šťastie. Prichádza mi priateľsky naproti. „Páter James, prosím vás o posolstvo pre našich čitateľov.“ Je veľmi ochotný, vzýva Ducha Svätého, požehnáva všetkých čitateľov, prosí o otvorené uši pre toto posolstvo pre nich.
Potom mi hovorí: Posolstvo pre čitateľov Kath.netu: „Na mojich cestách okolo zemegule vidím toľko odpadu od viery v Ježiša a v Cirkev. Je veľa temnoty najmä v Európe. Mnohé zničené zväzky v rodinách, mnoho potratov, rozvodov, nemorálnosti, drogy. Nie je to iba osobná strata duchovného života každého jednotlivca. Keď sa modlím, prelievam slzy pre Európu.
Stratí Európa svoju identitu? Európa má veľkolepú kresťanskú minulosť, v minulosti priniesla svetu veľké cnosti. Vo všetkých krajinách sa hovorilo o Európe s veľkou úctou. No teraz ... Ľudia v ´treťom svete´ sa hanbia za morálny rozklad Európy. Keď to počúvam, zarmucuje ma to.
Milí čitatelia, znovu si uvedomujte svoju európsku kultúru – nikto to nemôže poprieť – je to kresťanstvo. Vráťte sa naspäť ku svojim koreňom! Priveďte Európu znova do takého stavu, aby bola svetlom! Učte sa žiť z viery, vydávajte svedectvo o vašom Bohu!
Majte odvahu hlásať Ježiša! Vyprosujte pre Európu, pre Nemecko, pre Rakúsko Ducha Svätého. Amen. Nech vás žehná Duch Svätý a nech na vás zostúpi. Modlím sa za vás. Aleluja!“ Katolícky server kath.net Mníchov, 3.10.2007
- zg-
Kropenie svätenou vodou mierni bolestiDuše v očistci si prajú očistec, pretože majú jasnú predstavu o Bohu, ktorý sa im ukázal v žiarivej kráse a čistote. Nechcú pred neho predstúpiť ani s najmenšou škvrnou (s ľahkými hriechmi, s dočasnými trestami za smrteľné hriechy), túžia po dokonalosti. Je to osobný súd. Tieto tresty ako dôsledky vyplývajú z podstaty hriechov. „Pretože Boh je svätý, nemôže byť nesvätá duša v nebi blažená.“ (J.H.Newman) Potom však budú pociťovať šťastie. Nebudú ich trápiť výčitky. V očistci musia tiež pochopiť ohavnosť hriechov, ktorých sa dopustili voči nebeskému Otcovi, voči svojmu Spasiteľovi. (Je možné, že je to iba okamih, ktorý však vyjadrujeme v dňoch a rokoch, a tak kvalitu nahradzujeme kvantitou.) Túto premenu k dobrému bolo možné uskutočniť už počas pozemského života, ale teraz už nie je nebezpečenstvo, že danú možnosť nevyužijú. Iba málo ľudí upúšťa tento svet v stave čistoty a milosti, ktorý zaručuje ich okamžitý vstup do neba. Keď duše zomrelých prejdú hneď do stavu večne nezmeniteľného, potom sú zbytočné naše modlitby (tiež iné skutky, relikvie). Očistec bude trvať až do posledného súdu ktorí si musia odpykať. Potom už bude iba raj a zatratenie peklo.Amen, hovorím ti: Nevyjdeš odtiaľ, kým nezaplatíš do posledného haliera. Matúš: 5. 25
Pokračovanie | Read mor
Pokračovanie | Read mor
+d+
b
pp
oblecenie